Vampýři neboli revenanti byli jedinci, kterých se jejich soukmenovci z nějakého důvodu obávali. „Byli zpravidla odlišní od ostatních, nejčastěji měli zjevnou tělesnou vadu nebo byli znetvořeni tak, že vzbuzovali odpor a hrůzu,“ popsal archeolog Miroslav Vaškových ze Slováckého muzea. Mohlo se také jednat o lidi trpící nějakým duševním onemocněním.
Na plochu pokrytou plochými pískovcovými kameny překrývajícími lidské kosterní ostatky narazili pracovníci v hloubce necelého metru. Přivolaní archeologové poté odkryli celý prostor a potvrdili, že ploché kameny pokrývaly hrob vampýra.
O tom, že jde právě o jedince tohoto typu, vypovídá velký kámen klínového typu, kterým byla posmrtně rozdrcena obličejová část lebky, a celkový zásyp hrobu balvany. Lidé se totiž obávali, že by jim pohřbený mohl i po smrti škodit. „Proto je pochovávali zpravidla na okraj pohřebiště nebo na nějaké jiné místo mimo posvátnou hřbitovní půdu a jejich tělesné ostatky deformovali tak, aby těmto vampýrům zabránili po smrti vstát z hrobu,“ vysvětlil Vaškových. Podobné hroby byly již na slovanských pohřebištích zachyceny. Nyní nalezené kosterní ostatky podrobněji prozkoumají antropologové.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
