„Od pana Chovance jsem odejít nechtěl, jenže jsem cítil, že se dějí změny,“ vzpomíná Změlík. „Zatímco dříve mě pan Chovanec v tréninku brzdil, s blížící se olympiádou otočil a začal mi nakládat víc, než jsem byl schopný zvládnout. Navíc z něj čím dál víc sršela nervozita a přenášela se na mě, začal jsem být předrážděný. Potřeboval jsem si odpočinout, tak jsem projevil přání, že bych na mítink v Götzisu jel rád sám. A on na to, že když je to tak, tak spolu končíme,“ dodává bývalý atlet a nyní podnikatel.
Žádná diplomacie Trenérů pak měl hned několik. „To už jsem byl v Praze na Dukle a namísto jednoho kouče jsem měl několik poradců – specialistů. Třeba v tyči mi radil Boleslav Patera, ve vrzích zase diskař Imrich Bugár. Ten říkal, že je mým nohsledem – sedli jsme si, dělal mi tátu,“ usmívá se Změlík.
Situaci kolem Barbory Špotákové posuzuje s nadhledem.
„Vím o tom, ale nevolil bych radikální trenérskou změnu. Ideální by bylo, kdyby Báru připravovali oba – Honza Železný i Ruda Černý. Kdepak, žádná diplomacie. Honza jí má co říct o oštěpařské technice, ale Ruda ví, co potřebuje v jiných směrech. Řešil bych to takhle,“ míní.
Tento názor pramení z jeho zkušenosti. „Po olympiádě mi říkali, že jsem slabý. Tak jsem posiloval jako divý, ale byl jsem pomalejší. Pozitivní efekt to nepřineslo,“ pokyvuje hlavou Změlík, který ještě v roce 1997 vyhrál na halovém MS sedmiboj.
