Nedávno mě televize informovala, že v průběhu necelých deseti let u nás vzrostl počet lidí v ordinacích psychiatrů téměř o polovinu (na 149 %). Komentátoři hned věděli proč: ve světě přibývá stresu, a to vede k duševním poruchám. Nezpochybňuji fakt, že přibývá lidí, kteří pomoc psychiatra vyhledávají. Nepřibývá však duševních nemocí, a už vůbec nikde není doloženo, že by přibývalo stresu a že by stres byl vždy pro zdraví škodlivý.
Modelem duševní nemoci je depresivní porucha. Na špatnou náladu a málo radosti si stěžuje dnes mnoho lidí. Jestliže je utrpení, které podobné příznaky způsobují, vysoké, člověka handicapuje, diagnostikujeme u toho, kdo jimi trpí, depresivní poruchu. V USA chtěli ověřit, zda depresivních nemocných skutečně přibývá. Vyšetřili dvacet tisíc lidí jako reprezentativní vzorek obyvatelstva. Zjistili, že 15 % z nich mělo nějaké příznaky deprese a přibližně u šesti procent obyvatelstva to bylo tak závažné, že splňovali kritéria pro depresivní poruchu. Po deseti letech toto epidemiologické šetření opakovali. Lidí s depresivními příznaky nepřibylo a nepřibylo ani nemocných, spíše dokonce zaznamenali nepatrný pokles. Velký rozdíl však byl co do počtu nemocných, kteří se pro depresivní poruchu léčili. Bylo jich dvakrát tolik. Nepřibývá tedy nemocných, přibývá těch, kteří se léčí. Nejsou důvody předpokládat, že je tomu jinak u jiných duševních poruch než u té depresivní.
Jak je to se stresem? Přesná definice stresu praví, že je to stav, kdy organismus mobilizuje své síly a v krvi dochází ke zvýšení koncentrace stresových hormonů, především kortizolu. Patří to ke zcela „normální“ adaptaci lidského organismu na podněty okolí. Člověk si při adrenalinových sportech (parašutismus, potápění, horolezectví) tyto podněty přivolává, a nezraní-li se, je to zpravidla jeho zdraví prospěšné, zvýší se jeho odolnost a posílí se jeho sebevědomí.
Koncentrace kortizolu v krvi se někdy zvyšuje, když se člověk do stresové situace nedostane ze své vůle. Nemůže-li se z takové situace dostat, jako třeba když se při povodni zachrání útěkem na střechu domku a nemůže nic dělat než čekat na helikoptéru, není v „obyčejném“ stresu, ale v distresu. Distres mozek poškozuje a může dojít i k duševní poruše.
Míra svobody rozhoduje, jde-li o „neutrální“ stres, nebo distres, eventuálně o eustres, kdy nám stres vyloženě dělá dobře a vyhledáváme ho. Nebylo náhodou, že se u nás průměrná délka dožití rychle a výrazně prodloužila po pádu komunistické diktatury.
Poslání: Nebojte se stresu, bojte se nesvobody!
lidovky.cz Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Oldřich Vinař, psychiatr
