Pokud se v zemi, která přísahá na sociálně tržní hospodářství, najde bojovník za trh bez přívlastků, bývá považován spíše za exota. Jenže Otto hrabě Lambsdorff nebyl žádný exot, nýbrž dlouholetý lídr německých liberálů (FDP). Politikovi, jenž předevčírem zemřel, by mohli vytesat na náhrobek jeho přezdívku Marktgraf. Ta německá slovní hříčka dělá přidáním jednoho písmene z markraběte (Markgraf) „hraběte trhu“. A nic na tom nezmění kondolence kancléřky Angely Merkelové, která Lambsdorffa začlenila do „řady velkých osobností našeho sociálně tržního hospodářství“.
Pro nás Lambsdorff symbolizuje spíše to, jak úspěšně může fungovat institut konstruktivní nedůvěry. Ten umožňuje svrhnout vládu pouze tehdy, je-li už hotová nová většina a připraven nový kancléř. To, co německá ústava obsahuje už šedesát let, bylo úspěšně využito jen jednou, 1. října 1982, a zasloužil se o to právě Otto Lambsdorff, když se svými liberály „přesedlal“ ze sociální demokracie Helmuta Schmidta na konzervativce Helmuta Kohla. No řekněte, není to lepší a férovější způsob změny vlády než se nechat vydírat jednotlivými přeběhlíky typu Melčáka a Pohanky?
