Nachystal si již i dvacetistránkovou filipiku ukazující, proč letní čas patří na smetiště dějin. Řekl to LN jen několik hodin po návratu od letního ke standardnímu středoevropskému času.
„Podle jedné z evropských komisařek letní čas vadí jen čtyřiceti procentům lidí. Jen? To přece není málo. Kvůli jednomu nekuřákovi se také musí na veřejnosti omezit kuřáci, i když jsou ve většině,“ tvrdí sedmašedesátiletý muž, který se problému věnuje několik let a k odkazu zesnulého pekaře Pecky se hrdě hlásí.
Svůj boj zdůvodňuje obavami o zdraví vnuků a dalších generací. „Pro sebe už to nedělám. Ale u svých dětí si dobře pamatuji, jaké následky pro ně posun času měl. Vždy v dubnu bývaly nemocné,“ tvrdí. Totéž sleduje opět u jejich potomků, kteří se těžko přizpůsobují posunu času.
Britští vědci zpracovali studii, podle níž je 26. říjen, tedy včerejšek, nejméně produktivním dnem roku. Lidé sice pomyslně získali hodinu spánku navíc, za kterou jsou sborově vděčni, pracovní morálka ale klesla. Projeví se na ní totiž také brzký nástup tmy během odpoledne.
Pokračování na straně 5
Dokončení ze strany 1
Robotik Kolíbal hodlá argumentovat zkušenostmi z našich končin: „Mám připravenou filipiku zhruba o dvou desítkách stran, která bude brzy dostupná na internetu. Shromáždil jsem spoustu odborných materiálů a článků například od lékařů, v nichž zdůvodňují, proč letní čas patří na smetiště dějin.“
Argumenty zastánců zavádění letního času skloňují například energetické úspory. Podzimní změnu si pochvalují ti, kdo mohou o hodinu déle spát, jarní zase ti, kterým o hodinu zkrátí pracovní směnu. „Letní čas je výplodem světových válek a je to nedůstojné našeho člověka,“ připomíná Kolíbal, že si naši lidé letního času „užili“ v roce 1916, za protektorátu Čechy a Morava a každoročně pak od roku 1979. Kolíbal tvrdí, že si dovede představit, že se ČR odliší od Evropské unie: „Tak by si prostě turisté na hranicích přetočili hodinky.“
Tradiční bojovník proti letnímu času Stanislav Pecka ze Sobětuch u Chrudimi zemřel letos v září. Stěžoval si i u předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa. Pravidelně komunikoval také s bývalou předsedkyní Akademie věd ČR Helenou Illnerovou, která se věnuje například vlivu světla na živé organismy. „Snažili jsme se utříbit si svá stanoviska, ale nebyl to souboj. Dokonce i když vážně onemocněl, dlouze jsme si telefonovali,“ poznamenala. S Kolíbalem se střetla jednou, když ji citoval. „Bylo to o odborné stránce. Jako vědci se nesmíme dopouštět vytrhávání vět z kontextu,“ naznačila.
***
„Letní čas vadí 40 procentům lidí. To přece není málo.“
