Na budovy ve čtvrti, kde je náš dnešní projekt, prakticky nelze zvenčí umístit nic moderního ani udělat moderní detaily. Výzvou je už jen to, kam umístit venkovní jednotku klimatizace, ta nesmí být na fasádě ani na střeše.
Klienti ale chtěli alespoň trochu moderní styl. Jeruzalémský architekt Matti Rosenshine zkusil z daných možností vytěžit maximum.
„Jednou z výzev bylo přinést do interiéru světlo, když jsme měli jen malý prostor ke změnám na vnějších fasádách. Každou změnu bylo potřeba pracně vyjednávat,“ řekl Rosenshine serveru Lidovky.cz.
Možná tam ale památkáři nejsou tak přísní jako v Praze. To, že se povedlo prosadit opravdu hodně, ukazují i fotografie. Architekt si prosadil balkony a také obří prosklení u jednoho z nich, to z ulice ale není tolik vidět.
Rosenshine dodává, že úřady z velké části určovaly i limity pro podobu interiéru. V něm ale měl přece jen více volnosti. Rozhodl se proto celý koncept zaměřit na maximální kontrast interiéru a exteriéru.
Zdánlivě strohý, ale s péčí o detail. Kalábrijský kostelík stavěli pět let |
Projekt se musel vypořádat i s určitou „nudlovitostí“ domu, jenž je pouze pět metrů široký. Výsledek ale stojí za to, a to nejen kvůli výhledu na klíčová místa Jeruzaléma.
Z detailů uvnitř je znát jak jasný místní charakter, tak prvky Středomoří ve využití kamene či třeba marockých dlaždic. Jen je škoda že fotografie jsou ze zatím nezařízeného interiéru. Jaký styl nábytku si klienti, kteří prý v Izraeli nežijí, ale do Jeruzaléma často jezdí, vyberou?
