Bylo potřeba více místa a výsledek je vidět na fotografiích. Aby nedošlo k mýlce, získané ceny nejsou za podobu samotné nové budovy, ale za celkové změny, tedy včetně podzemní přístavby, propojení jednotlivých částí a rekonstrukce historických sálů. Celkově šlo o největší změny za posledních 150 let.
Hodí se k objektu dostavba? Měla být konzervativnější? Měla být naopak přiznaně modernější? Je vhodný skleněný průchod do staré budovy? Názory se mohou lišit, ale nakonec je to možná úplně jedno. Při pohledu z ulice je totiž stará část natolik dominantní, že by ani nevadilo, kdyby vedle stály navršené stavební buňky.
České řešení by mohlo vypadat následovně: tak dlouho by se řešilo, co vedle může nebo nemůže být, až by spadla i samotná hlavní budova.
Situace v Londýně byla tedy komplikovanější. Na místě stávající dostavby už stál historizující domek ze šedesátých let minulého století, který ale svůj účel nebyl schopen plnit. Tento dům by jako „tradiční“ řada lidí oplakávalo jako historickou ztrátu.
Hlavní je krásný výhled. Bojovat proti slunci jde i jinak než „zabedněním“ všech oken |
Za změnou stojí studio MICA architektů Gavina Millera a Stuarta Cadea. Ti získali zakázku na celkovou vizi rozvoje areálu a postupně v posledních letech podnikají i jednotlivé kroky. Staré propojili s novým, aby vše mohlo sloužit další staletí.
Zvenčí je nejviditelnější nová budova vedle té staré. Řada nových prostor je ale kolemjdoucím skryta, vznikla v podzemí pod nádvořím. Péče se dostalo i tomu starému. Odstranily se nevhodné zásahy z minulosti, jako je třeba necitlivá dostavba radiátorů do velkého sálu.
