Stačí říct slovo uran a Jiří Hauzer už ze své knihovny vytahuje obří šanon. V něm starosta tisícového městečka Osečná archivuje jakoukoli zmínku o těžbě této rudy. "Schovávám si vše, aby mě nemohli na nic nachytat," chlubí se Hauzer.
Jeho zájem o těžbu uranu je pochopitelný. V katastru obce, přesněji v připojené vesničce Kotel, se nachází jedno z největších ložisek uranu v Česku. Osečná je tedy na těžařském žebříčku první v pořadí.
Infografika |
"Kdyby se s těžbu začalo, byla by to pro nás katastrofa. Přes náměstí by jezdily stovky nákladních vozů denně, na ulicích by byl šedý jíl a do zdejších lázní by přestali jezdit lidé," shrnuje dopady těžby starosta, nad jehož pravým ramenem vykukuje cena pro obec roku 2005.
Komunisté uran těžili. A místní mohli cigára připalovat penězi
Sám ale dodává, že zdaleka ne všichni obyvatelé si myslí totéž. "Neuvědomují si dopady. Vůbec si nedokáží představit, jak by se vše změnilo. Vidí za tím jen peněžní přínos. Vzpomínají na dobu, kdy si za komunismu v hospodě připalovali cigára stovkami, protože dostávali v uranových dolech násobně vyšší platy než ostatní. Teď by dostali dvacet tisíc, což dnes není nic," zoufá si starosta.
Hauzer spoléhá, že se řeči o těžbě v dohledné době nepromění ve skutečnost. "Snad to je otázka desítek let. Že to budou rozhodovat až naše děti," věří. Nahrává mu to, že ložisko Osečné se nachází v tektonickém zlomu, navíc jsou poblíž prameny Ploučnice. To vše by těžbu komplikovalo. Proto místní tvrdí, že těžba se zaměří primárně jinam.
"Nejradši bych byl, aby se tu koplo do země až za 200 let, kdy budou modernější a čistší technologie," říká starosta. V jednom může mít klid. Jestli budou o město bojovat dnešní školáci, je jisté, že těžařům nedají nic zadarmo. "Netěžííít," odpovídá jednohlasně na otázku, zda by se měl v Osečné dolovat uran, hlouček dětí čekajících na náměstí na autobus.
"Zničila by se krajina, které je tady už teď málo," dodává argument desetiletá školačka. Děti vědí o uranových dolech více než někteří oslovení dospělí. "Bavíme se o tom často ve škole na občance, když se učíme o Osečné," zdůvodňují své znalosti.
A jasno nemají jen čtvrťáci. Na zahrádce u hospody pokuřuje Vojta s Matějem. Osmnáctiletí mladíci vypadají, že je uran nezajímá. "No tak to je jasný. Netěžit, bez debat," překvapí radikálním názorem Vojta. "To by tu bylo úplně hrozné," podpoří ho Matěj.
"O uranu se mluví hodně. Nedávno byla na náměstí demonstrace lidí z Kotle. Naprosto jim rozumím. Obnovit těžbu nedovolíme," uzavírá Vojta.
Páni z Prahy rozhodnou
Pro obyvatele Osečné není složité si představit, jak těžba uranu změní obci. Stačí zajet do vedlejšího Hamru na Jezeře. Spatříte krásnou vodní plochu lemovanou plážemi a chatkami, o kousek dál výstavně renovované sudetské hrázděné domy. Za zatáčkou však čeká apokalypsa: průmyslový areál bývalého uranového dolu s těžní věží, rezivějícími halami a travou zarůstajícími odkalištěmi. Zkrátka protiklad vzkvétající obce.
Proto názor tamního starosty Milana Dvořáka nepřekvapí. "Návratem k těžbě ztratíme vše, co jsme od revoluce vybudovali. I jezero bylo vypuštěné, zpět jsme ho dostali až po soudních tahanicích," tvrdí. Důl, který byl uzavřen v roce 1993, je nyní zasypán a sanují ho.
Přesto existují názory pro těžení. "Přijde mi to škoda, uran tady je, každý o tom ví a stejně na to jednou dojde. Těžit by se mělo," tvrdí třeba jeden z místních Jaroslav Badalec. A právě nezpochybnitelná a hojná ložiska uranové rudy mohou zlomit i velký odpor místních lidí. "Je to pro ně velké lákadlo. Když si páni z Prahy umanou, tak nemáme šanci," obává se starosta Osečné Jiří Hauzer.