Vývoz do Ruska může aféra Vrbětice poškodit. Rizikem je závislost na ropě a plynu |
„Tehdy byla politická situace taková, že všichni chápali význam takové alternativní trasy ropovodu,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz ekonom a nynější prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, který projekt v 90. letech řídil a coby tehdejší ministr průmyslu prosadil.
Lidovky.cz: Vzpomenete si, co bylo podnětem k úvaze o stavbě IKL?
Bylo to hned na počátku 90. let, kdy tehdejší Československo hledalo určitou diverzifikaci dodávek ropy, i když vzájemné vztahy s Ruskem nebyly tehdy vyhrocené tak jako dnes. Nicméně už tehdy bylo jasné, že bychom měli diverzifikovat své transportní možnosti a zdroje. Lidé z ropného průmyslu přišli s myšlenkou ingolstadského ropovodu. Věděli, jakou cestou jít. Já to vnímal, tu možnost krátkého napojení z Ingolstadtu do Kaučuku Kralupy a Litvínova, jako realistickou.
Lidovky.cz: Šlo nejen o technickou, ale i politickou shodu. Ta byla tehdy také?
Samozřejmě, byla na úrovni premiérů i prezidentů, myslím Václava Klause a Helmuta Kohla a Václava Havla a Richarda Weizsäckera. A pak jsme začali s realizací. Tu jsem vedl já, velmi silně jsem to prosazoval.
Ne všechno v minulosti se povedlo, ale považuji dodnes za jeden ze svých největších úspěchů, že jsme začali jednat s bavorskou vládou o konkrétních krocích. Nemyslím na podnikatelské bázi, tu dělaly ty firmy, ale bylo nutné zajistit podporu bavorské vlády, vyvlastnění příslušných pozemků, územní a stavební rozhodnutí, povolení a vše, co je s tím spojené. Byla tam spousta věcí, spojených s ekologií a podobně.
Ropná hrozba z Ruska? Jako pojistka už čtvrt století funguje ropovod z bavorského Ingolstadtu |
Lidovky.cz: Přitom celá agenda a pak i stavba postupovala velmi rychlým tempem…
Ale byla to také jiná doba než dnes. Už je to 30 let. Dostal jsem tehdy silnou podporu jak od bavorského premiéra, tak i mého protějšku, bavorského ministra hospodářství Otty Wiesheue, který to opravdu silně prosazoval v bavorském parlamentu a na všech možných fórech. Tehdy byla politická situace taková, že všichni chápali význam takové alternativní trasy ropovodu.
Lidovky.cz: Jak bylo složité tehdy prosadit variantu IKL na vládě? Šlo na tehdejší poměry o obrovské peníze kolem 14 miliard korun...
Jedna věc byla politická podpora, s tou žádné problémy nebyly, a druhá věc financování. I vůči garanci, již musel poskytnout český stát. A tam bych rád připomněl pozitivní roli, kterou sehrál tehdejší předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek, jenž už dnes bohužel není mezi námi.
Rusko má u Ukrajiny přes 150 tisíc vojáků, hrozí další eskalace, řekl Borrell. Vyzval Moskvu ke snížení napětí |
Fond národního majetku tehdy poskytl garanci tomu financování, to byl rozhodující zlomový bod. Samozřejmě stát negarantoval všechno, něco garantovaly firmy. Byly tam obrovské ropné zásoby, o které se to mohlo opřít, vysokým nákladem bylo také prvotní naplnění ropovodu.
Lidovky.cz: Jaký pocit z té práce a samotného projektu máte s odstupem času dnes?
Myslím, že velmi dobrý. Šlo o smysluplnou myšlenku, politické zabezpečení, tvrdé vyjednávání, spolupráci s firmami, s byznysem. Poctivě jsem hrál politickou a vyjednávací roli. Mnohokrát jsem pendloval mezi Mnichovem a Kralupy. Mimochodem, tehdy byl naším konzulem v Mnichově Rudolf Jindrák, který je dnes ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky (a také od loňska vládní zmocněnec Česka pro konzultace s Ruskem – pozn. red.).