Jak člověka ovlivňuje pracovní prostředí s takovou historií?
Je tady mimořádná energie i zázemí. Já miluju lidi, kteří dělají svou práci srdcem a nejen jako činnost, kterou si nějak odškrtnou. A takovéto prostředí vás k tomu inspiruje. Kromě toho máme velkou výhodu, že tady můžeme pořádat společenské akce a setkání, klidně až pro tři stovky lidí, protože část kláštera máme od minoritů v dlouhodobé správě. Což je věc, které si vážíme a která nás samozřejmě také zavazuje. Už jsme tady proto investovali mnoho finančních prostředků do oprav a celkové kultivace starých prostorů.
Váš byznys je o propojování lidí. To vás vždy bavilo?
Babička byla sbormistryně a dirigentka, já hrála na čtyři hudební nástroje, zpívala ve sborech a vždy jsem se pohybovala spíše mezi staršími lidmi a hodně také mezi umělci. Ve výsledku jsem se cítila hodně sama, byť to mohu takto přesně pojmenovat až dnes. No a asi kvůli tomu jsem začala cítit potřebu dávat lidi dohromady. Navíc do mého života vstoupila zkušenost z Kanady, kam jsem odjela na dovolenou a nakonec tam zůstala celý rok, a protože neumím dělat jen jednu věc a plýtvat časem, rozhodla jsem se, že tam budu propagovat české pěvecké sbory. Podařilo se mi rozjet výměnný program českých a kanadských sborů, který pak běžel asi čtyři roky.
Jak vás to posunulo dál?
Vyzkoušela jsem si, že když něco děláte s naprostým nadšením a láskou, nepotřebujete mít žádné zdroje. Musíte mít jen zapálení a sám sebe. Získala jsem také sílu udělat další důležité rozhodnutí svého života: přestala jsem profesionálně zpívat. Převážila ve mně ta potřeba spojovat lidi. Tak jsem se rozhodla, že založím klub, kam budu osobně zvát zajímavé persony nejen z byznysu, a že začnu organizovat užitečná setkání. Tehdy to v Česku nemělo tradici. Když už se lidé profesně potkávali, tak často jen jako příležitost se někde dobře najíst a napít.
Jak jste lidi bez kontaktů zvala?
Nikoho jsem neznala, ale měla jsem zdravou mladou drzost. Když jsem se dozvěděla o někom výjimečném, tak jsem mu zavolala, že bychom ho rádi pozvali, ale nejprve, že ho musím poznat osobně. Byly to krásné začátky, psala jsem na psacím stroji Consul po dědečkovi a pracovala na zemi.
Čím bylo výjimečné to, co děláte dodneška?
Lidé tehdy nebyli zvyklí na to, že je někdo aktivně seznamuje. A mě vždy zajímají lidské příběhy, ráda je poslouchám a pak mě přirozeně napadá, s kým bych jejich nositele mohla propojit. Dnes je to pochopitelně vše mnohem dál a profesionálnější. Děláme networking days, pomáháme českým značkám v zahraničí, sdružujeme více než 3000 českých majitelů a majitelek firem. Ale naše začátky byly takto jednoduché.
Jak jste dospěla k tomu, že vytvoříte projekt Ocenění českých podnikatelek?
Uvědomila jsem si, že na naše setkání chodí především muži. Na 100 mužů čtyři ženy a já. To se mi nezdálo, že by bylo tak málo aktivních žen v Česku. Během půl roku byl dámský klub na světě a naším prvním hostem byl Milan Knížák. Od té doby jich máme šest do roka a k tomu připravujeme menší akce. No a vedle toho jsem pozorovala podnikatelské soutěže o ženách, u nichž mi vždy přišlo, že mají spíše přínos pro pořadatele než pro účastnice. Tak jsem se rozhodla vytvořit Ocenění českých podnikatelek, které bude založené na opravdu transparentních podmínkách. Díváme se nejen na příběhy, ale především na čísla, která mají nejvyšší váhu v celkovém hodnocení poroty (70 %).
To už je pořádné číslo. Kolik vám to zabírá času?
Každý ročník je mohutná práce, která začíná v květnu a vyvrcholí v listopadu. Za posledních 11 let jsme vybírali ze 171 tisíc podnikatelek. Letos v listopadu vyhlásíme vítězky dalšího ročníku a dohromady už tak budeme mít 115 oceněných. Pro mě je ale důležité, aby vše, co dělám osobně i v podnikání, mělo nějakou přidanou hodnotu. Díky soutěži se potkávám se skvělými ženami a mohli jsme také vytvořit klub jejích finalistek.
Co vám přináší spolupráce s bankou?
ČSOB je generálním partnerem Ocenění českých podnikatelek už 5 ročník. Díky její podpoře vyrážíme za dámami z byznysu také do regionů. Zároveň banka pomáhá i našim podnikatelkám. Když to vezmu z druhé strany, tak naše agentura je jejím dlouholetým klientem a ze všeho nejvíce oceňuji přístup ke mně jako klientce – podnikatelce.
Jak se změnily ženy-byznysmenky za těch 11 let, kdy ocenění předáváte?
Dříve podnikání více rozdělovalo, ale mám pocit, že teď více spojuje. Disharmonie mezi partnery v pracovním a osobním životě mizí. Ženy jsou také sebevědomější a snad v tom hrají roli i dobré příklady. Přesto z našich statistik vyplývá, že ženy nejčastěji začínají podnikat tak, že se do čela firmy vypracovaly. Potom je předání či dědictví a nejméně z nich říká, že začaly proto, že vidí podnikání jako své poslání. To v sobě nějak pořád nemáme.
Objevujete také nové příklady z podnikatelského prostředí?
Rozhodně. Jdeme postupnými kroky a občas nacházíme unikátní firmy, o nichž jste ještě nikde nečetli. Často jsou to lídři ve svých oborech i ve světě. Vlastně jsme tak trochu mimochodem vytvořili obrovskou platformu českých majitelů a majitelek významných tuzemských společností. Říkají nám svoje radosti i potíže, neurony se snadno propojují a vznikají tak neuvěřitelné věci. Na jedné konferenci jsem si přitom povzdychla, že je tady spousta českých firem, které jsou zbytečně skromné, že se jejich majitelé neumějí pochválit, a že naším posláním je budovat hrdé Česko. A stal se z toho skvělý slogan, motto a poslání, které zastřešilo celé ocenění. Projekt „Budujeme hrdé Česko“ symbolizuje lidi, kteří nezaložili firmu jen kvůli zisku, ale kvůli vnitřní potřebě měnit věci kolem sebe k lepšímu. Ukazují nám, co všechno jde dokázat, a dávají příklad, že tvrdě pracovat se vyplatí. A to je i vzhledem k mladé generaci hodně důležité.
Jak velké je samo o sobě vaše podnikání?
Máme obrat kolem 25–30 milionů korun. Do roku 2008 jsme byli relativně velká eventová agentura, teď už jsme si z této oblasti nechali jen několik významných klientů a vnitřně jsem nastavená spíše na to mít menší tým, ale dělat s ním unikátní věci. Pro nás to znamená 21 let, kdy propojujeme lídry českého byznysu. To je naše know-how. Navíc jde o propojování efektivní, protože majitelé netrpí korporátními manýry, rozhodují se rychle, a věci se proto hýbou dopředu. I když se jejich zaměstnanci třeba neúspěšně dlouho vzájemně potkávali a nebyli schopni se dohodnout.
Co vás žene v byznysu dál?
Pocit smysluplnosti. Největší radost mám, když se čas od času dozvím, že naše snažení někomu opravdu pomohlo. Například na Ocenění českých podnikatelek jsou vítězky, od nichž jsem se později dozvěděla, že díky naší soutěži v podnikání pokračovaly, udělaly velké rozhodnutí, nebo se jim třeba také podařilo zachránit rodinu, protože si pomohly ujasnit některé hodnoty. Beru jako poslání, když mohu pomáhat majitelkám a majitelům českých firem. A pořád mě to hodně baví.
