Drceneho kameniva bude vzdy dostatek a beton je take kvalitni. A jako surovina pro chemickou vyrobu je poustni pisek vhodny.

A pak prej že je největší kchurva, která dá na poušti za dvě hrsti písku...

Do té pouště se musel dostat komnizmus. ANI PÍSEK NEBUDE!

Řeči o tom, že koryta řek se prohlubují, pobřeží eroduje atd., jsou pouhým blábolem. Co svět světem stojí, již miliony, ba miliardy let eroze probíhá a koryta řek se prohlubují a přemisťují. Na tom není nic nového. Nedostatek písku na stavby je jistě problém, daleko větší problém představuje nedostatek písku vhodného pro filtraci vody ve vodárnách a úpravnách vody. Např. i do Libye s ohromnými pouštěmi se písek vhodný pro vodárny dováží z Evropy. Mimochodem, příčinou střevních problémů turistů v Egyptě nejsou často jen mikroorganismy, ale filtry nezachycený mikroskopický kal z nilské vody (dodávané prakticky všude v Egyptě), který dráždí u citlivých osob střevní stěnu, což způsobuje řadu těch nepříjemných průjmových onemocnění, které neznalé osoby považují za důsledek infekcí. Převařením té vody se nejen ničí bakterie, ale separuje z vody onen kal.

https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/jak-si-chranit-zdravi-na-exoticke-dovolene-3123.html

Poblíž naší chalupy je pískovna a kromě těžby písku se tam zpracovává stavební odpad: ze starých cihel vzniká antuka a z betonu, keramických střepů (je to v kraji keramiky) podobné sypké hmoty různých barev. Takže namlít ještě víc nadrobno třeba starý beton by nešlo?

Všechno jde, ale vždycky je třeba se ptát, co to stojí.

Vrátíme se ke dřevu a kameni.

Když jsem asi před třiceti lety v jedné diskusi nadhodil, že tak jako všeho, tak i písku je jenom omezené množství a že jednou prostě dojde, zcela jednoznačně jsem byl za blbce, protože písku je přece všude tolik, že nikdy nemůže dojít.

Tak jako byly nevyčerpatelné zdroje ryb v oceánech a pod.

"Zrnka jsou větrem natolik ohlazená a obroušená, že se nemohou zachytávat a nedrží pohromadě.

.

Tak rozemílat zrnka tak, aby popraskala a začala být zase ostrá.

Na to jsou moc malá. Na marocké Sahaře má písek konzistenci hrubé mouky, s tím se toho moc nenadělá.

Je dost otravný, vleze všude (doslova), skřípe mezi zubama při každém jídle a nedá se ani dobře umýt, protože s vodou ještě víc drží. Jediná šance je počkat až už přestane na těle, v těle a v oblečení přibývat a po odchodu do bezpískových končin postupně sám opadá. Ale trvá to...