Už mne ty novinářské žvásty o nějakých právech těch či oněch začínají silně unavovat. Ti ničeho neznalí pisálkové by si měli především uvědomit, že v jakékoliv demokracii existují především občanské povinnosti a teprve v případě jejich plnění ze strany občanů, jsou tito obdařeni občanskými právy. U nás se však neustále žvaní o všelijakých právech (zde jsou myšlena práva občanská) a přitom nikde není napsán jejich výčet. Tak tedy může být občanským právem cokoliv, co si někdo vzpomene. To ovšem není žádná demokracie, ale klasická anarchie. Je nutno si uvědomit, že každý stát na světě je nějakým způsobem řízen a nebo se o to jeho oficiální vedení aspoň snaží. Tato snaha by měla být podporována zejména novináři a ne dehonestována všelijakými menšinovými skupinami lidí. A o tom to všechno je. O řádu a následné funkčnosti. Zásadně nikoliv o zmatku, chaosu a výzvách k neposlušnosti obecně, což je, zdá se, fenoménem naší České republiky a jejích t.zv. opozic všeho druhu, silně podporovaných novináři ro

rovněž všeho druhu. Jde jen a pouze o neustálou a všeobjímající "volnou soutěž politických stran", která probíhá všude a neustále, zejména na půdě moci zákonodárné, výkonné a soudní, kde zásadně nemá co dělat. Nemá tam co dělat proto, že znemožňuje normální, demokratické fungování řídících orgánů státu.