Pane Riedel, jak se říká, on ten klid po pěšině bude určitě mít svůj důvod a ani nemusíte vědět proč se tak děje. Mne ten Váš příspěvek připomíná né zase tak vzdálenou dobu, kdy snad na každém rohu byl nastrčený nějaký ten důvěrný člověk, který věděl o všem co se kde šustne. Pane Riedel spletl jste si zřejmě dobu, člověk který si v dobré víře půjčí nějaký obnos a dostane se z nějaké příčiny do platební neschopnosti, ať ztrátou zaměstnání a.td. nemůže být považován jak Vy uvádíte za zloděje! Vy vlastně o celé záležitosti nevíte nic, ale jste schopen hned vynést rozsudek nad každým, kdo se né vlastní přičiněním dostal do finančních potíží!
Když mi hrozí, že upadnu do "platební neschopnosti" (nikdy mi to ani vzdáleně nehrozilo - a když to nehrozilo mně, nemusí to hrozit ani nikomu jinému), tak si nic nepůjčuji a jdu něco dělat. V životě jsem si nikdy nic nepůjčil, důchod mám přes 13.000 Kč. Práce je i dneska dost, jen chtít - a hlavně něco umět (mít vzdělání). Ale když jsem blbý, nevzdělaný hňup, je iluzorní mluvit o vzdělání, potažmo o slušné práci.
To je třeba mnou uváděný případ - zavřel bych je do kriminálu za zlodějnu. On je totiž nikdo nezaměstná, jednak protože on je nevzdělaný idiot, jednak protože chlastá, a ona je absolutně nevzdělaná, líná ženská s nedokončeným základním vzděláním. Kdyby dělali, určitě by žádné dluhy neměli a dokonce by si ani nemuseli půjčovat.
Já dokážu pochopit, že si někdo půjčí peníze, aby překonal krátkodobou finanční nouzi a pak to hned poctivě splácí, i když je to krajně nevýhodné. Neumím však pochopit, že si někdo půjčí peníze a pak je nesplácí. Když si jako soukromá osoba od někoho půjčím tisícovku a pak mu ji odmítnu vrátit, tak jsem mu ji vlastně ukradl. Proč se k tomu příslušné instituce a trestní orgány nestavějí stejně? Vždyť půjčit si peníze a nevrátit je, je jen sprostá zlodějna, krádež, chcete-li loupež, za kterou by měl jít dotyčný na dlouho do vězení! Že vůbec může někdo dělat rozdíl mezi sprostým okradením a nevrácením půjčky, to opravdu nejsem schopen při nejlepší vůli pochopit.
Vím o rodině, která už několik let dluží různým bankám a dalším institucím přes 300.000 Kč a je v klidu. Nikdo je neupomíná, nic se neděje, jakoby se nic nestalo. Já se těm věřitelům divím, že je vůbec nechají chodit po svobodě - táta ani máma nepracují a žijí i s dvěma dětmi jen ze životního minima. Já bych je z fleku zavřel, flákače, a děti bych dal do dětského domova - tím spíš, že táta je notorický alkoholik. A nejsou to žádní Rómové! Zatím si jich - nejméně pět let - nikdo ani nevšiml.
Jejich nacionále jsem okamžitě ochoten předat příslušným orgánům.
jmenovaných společností 12000.- na TV. Po 2 letech splácení zaplatila asi 20000.- a zbyla jí televize, kterou by dnes stěží prodala za 4000.-Kč.
Dobrý kšeft.