já měla nerjaději AMARU - takovou nazelenalou,ale tu už asi nikdo nevyrobí..a Lacrumu - bílou s příchutí citronu....
Tu si sice pamatuju, ale mám pocit, že jsem ji nikdy nepil a pak ji zakázali.
Jako děti jsme těm různým barevným limonádám říkali žabihněv – když se toho hodně vypilo, měl člověk v břiše kuňkající žáby.
A pak vzpomínám na liimonády Broňa (dobrá, s broskvovou příchutí, ale dražší) a nechutná Dia („Diu, po ní se zbliju“).
A pak naprosto nepředstavitelný hořký hnus s cizokrajným názvem „Bitter Granat“ – to jsem si (nevěda, že bitter bude něco hořkého) koupil jako něco skvělého, když se to tak cizokrajně jmenuje … a nedpopil; brrrrrrrr, fujtýbl.
Ale nikdy mi nedošlo, jak může být dražší než pivo. A teď vlastně zase.
Přijde 10letý chlapeček do hospody: „Jedno pivo“.
„A nedal by sis radši džus?“
„Dal, ale chybí mi 4,50.“
Chudobince a žebračenky?
Ještě mi na trhu chybí ta žlutozelená čirá citronáda, té někdejší se zatím nic nepodobá. Po ní a po žvejkačce Sevak se mně stejská (a to je asi tak všechno z těch krásných výdobytků Husákova sociálismu).