Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Právo

,Zatím byli odstraněni třídní nepřátelé a ti vlažní advokáti.‘ Vychází kniha Advokáti proti totalitě

Advokát Petr Toman. foto: Archiv Petr Toman

Doporučujeme
PRAHA - Nejhorší doba pro českou advokacii nastala po únoru 1948. Došlo k absolutní změně systému, kdy demokracie během jednoho až dvou měsíců zcela zmizela. „Advokáti rozhodně nepatřili mezi ty, které měla komunistická strana v oblibě. Byli to totiž bohatí lidé nebo bohaté lidi zastupovali, patřili mezi špičku tehdejší inteligence, a tu bylo třeba odstranit,“ vysvětluje advokát Petr Toman, zakladatel advokátní kanceláře Toman, Devátý & Partneři.
  7:00

Advokáti proti totalitě. Startuje ojedinělý projekt, který přiblíží strastiplné osudy 10 právníků

V posledních dvou letech pracoval na přípravě knihy Advokáti proti totalitě, která byla v úterý 5. listopadu 2019 slavnostně pokřtěna. Křest knihy proběhl v porotní síni Vrchního soudu v Praze. V místnosti, kde působil Státní soud a v níž byly vyneseny stovky rozsudků smrti nad nepřáteli komunistického režimu. Toman LN exkluzivně poskytl materiál, který popisuje, jak skutečně advokacie v době totality vypadala.

Krátce po únoru 1948 vznikly v advokacii, stejně jako v jiných odvětvích, bez opory v zákoně takzvané Akční výbory Národní fronty, které začaly rozhodovat o tom, kteří advokáti budou „převzati“ do nové advokacie, a kteří výkon profese ukončí. V těchto orgánech seděli advokáti, kteří měli blízko komunistické straně a jejím představitelům a sami se v zásadě chopili moci.

EXKLUZIVNĚ: Plán v advokacii

Plán v advokacii popisuje i tři úkoly, které je třeba zvládnout.
Plán v advokacii popisuje i tři úkoly, které je třeba zvládnout.

Plán v advokacii

V archivu Karla Klose, který byl náměstkem ministra spravedlnosti pro věci Státní prokuratury a Státního soudu, se Tomanovi podařilo najít dokument z března 1950 s názvem „Plán v advokacii“, ve kterém je uvedeno, že z 1639 advokátů, kteří působili v advokacii před únorem 1948, do „nové advokacie nebylo převzato 411 advokátů“. To bylo 25 procent tehdejších zástupců profese.

Dokument uvádí: „Zatím byli odstraněni vyložení třídní nepřátelé a ti vlažní advokáti, u nichž nebyla naděje, že nastoupí cestu výkonu advokacie v novém duchu. Přitom zůstala ještě skupina 185 advokátů, stran nichž bylo rozhodnuto provést podrobná šetření a vyžádání stanoviska Krajských výborů KSČ. Ani tím ale nebude úkol splněn. I ostatní advokáty je nutno stále sledovat. Za tím účelem byli již vyzvání správci krajských soudů a krajských prokuratur z řad absolventů Právnické školy pracujících, aby advokáty sledovali a podávali o jejich činnosti pravidelné zprávy. Tímto soustavným sledováním, které ovšem vyžaduje určitý čas, budou získány předpoklady pro vymýcení všech těch živlů z advokacie, které tam nepatří.“

Tlak, který byl vyvíjen na advokáty, byl evidentní. „Většina advokátů, kteří byli založením demokrati, tak byli během necelého roku „vyakčněni“, zbývající v advokacii dále působili a snažili se v procesech obhajovat,“ vysvětluje Toman. V dokumentu dále stojí: „Stále totiž docházejí stížnosti, že advokáti jako zástupci a obhájci jednají stále starým navyklým způsobem. Advokáti místo aby napomáhali k vyšetření materiální pravdy, snaží se za každou cenu vyhrát spor pro zastupovanou stranu a dosáhnout osvobození obžalovaného, i když z průvodního materiálu je vinna jasná. Zejména v trestních věcech nerozlišují mezi obhajobou obžalovaného a obhajobou zločinu a jdou často tak daleko, že budí dojem, že se s pachatelem ztotožňují.“

Práce ve výrobně

Řada advokátů ani nečekala na to, až budou „vyakčněni“, ale dobrovolně profesi opouštěli a odcházeli pracovat do výroby. V továrnách končili i ti, kteří nebyli přijati do „nové advokacie“. Zůstali jen ti, kteří se přizpůsobili či byli zastrašeni a dali přednost ochraně sebe a příbuzných. Demokratická vrstva advokacie byla v 50 letech zcela zdecimována.

Justice, především soudy a prokuratura, byla doplňována absolventy Právnické školy pracujících, která se studovala dva roky. „Studovali tam ti nejvěrnější dělničtí kádři, kteří během dvou let získali maturitu i právnické vzdělání. Z těch se pak stali soudci a prokurátoři. Já osobně jsem v roce 1985 jednoho soudce s tímto vzděláním potkal. Skončil až po roce 1989,“ vzpomíná Toman.

Podle Tomana byly nejhorší dobou pro advokáty roky 1948 až 1960, kdy spadla justice, včetně advokacie, na své nejhlubší dno. „Politické procesy, které začaly v roce 1949 odsouzením a popravou generála Heliodora Píky v červnu 1949, vedli právníci, kteří vystudovali v tolik opěvované prvorepublikové demokracii. Během několika měsíců se z nich stali vraždící bestie, kteří v rámci systému zapomněli na základní právní zásady i na obyčejnou lidskou spravedlnost a stali se z nich bohapustí vrazi. V soudních síních odehrávali předem připravené divadelní hry. Pouze na jejich konci nepadala opona, ale hlavy odsouzených. Například soudce Jaroslav Novák, který působil v justici již od roku 1924, vynesl po únoru 1948 jako soudce Státního soudu v Praze údajně více jak sto trestů smrti.“

Bezpečnostní pětka

V roce 1949 také vznikla tzv. Bezpečnostní pětka, politická komise, která rozhodovala o výši trestů v politických procesech. Soudci je pak ukládali, čímž věci jen dodaly punc legálnosti. Jejími členy byli ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva, náměstek ministra národní bezpečnosti Karel Šváb, ministr spravedlnosti Štefan Rais, náměstek ministra spravedlnosti Karel Klos a velitel StB Osvald Závodský. Pět těchto lidí předem rozhodovalo o tom, jaký bude udělen trest. I z jejich schůzí jsou v archivech záznamy. V roce 1948 vznikl speciální Státní soud, který měl tyto procesy na starosti.

Situace se začala měnit po roce 1960. V tom roce byla udělena amnestie, která se snažila vyrovnat s nezákonnostmi předchozích let. Advokacie a celá společnost se začaly nadechovat, avšak pouze do srpna 1968, kdy začala další vlna politických čistek, a to i v řadách advokacie. „Advokáti ale tehdy začali alespoň trochu držet pospolu. Sice v advokacii ještě stále působili ti, kteří se zpronevěřili svému postavení a zejména v 50. letech neobhajovali tak, jak měli. Ale vedle nich už byli v advokacii noví advokáti, kteří si byli vědomi svých povinností a advokacii stabilizovali tak, že ji respektovaly i ostatní složky státu,“ dodal Toman.

Fotografie Jaroslava Borkovce po zadržení STB.
Legitimace Jaroslava Borkovce.

5. listopadu 1949 byl v pankrácké věznici popraven advokátní koncipient Jaroslav Borkovec. Stal se tak jednou z více jak 200 obětí politických procesů vedených tehdejším komunistickým režimem. Přesně po 70 letech startuje nedaleko pankrácké věznice – ve Velké porotní síni Vrchního soudu v Praze – unikátní projekt České advokátní komory s názvem Advokáti proti totalitě. Nejen na počest tohoto popraveného příslušníka advokátního stavu, ale i dalších výjimečných kolegů, kteří se neváhali v minulém století postavit ve jménu svých klientů a svého přesvědčení totalitě, ať byla jakákoliv. V rámci projektu bude vydána i kniha Petra Tomana a Ondřeje Šebesty Advokáti proti totalitě, která opisuje příběhy advokátů, na které je advokacie právem hrdá.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...