V řece Yukon byla Jody Potts-Josephová zvyklá lovit lososy odmalička. S rodiči a sourozenci jimi krmili svou smečku psů, jen díky psímu spřežení se totiž v těžkých zimách na Aljašce vůbec mohli pohybovat z místa na místo. Řeka kdysi proslulá hojnou lososí populací už dnes ale nemá co nabídnout.„Nedá se tu rybařit už léta,“ svěřila se žena listu Washington Post
Aljašská řeka Yukon protéká přes tři tisíce kilometrů od svých pramenů v Britské Kolumbii až po ústí do Beringova moře. Kdysi byla plná lososů a pomáhala tak uživit obyvatele Aljašky i jejich tažné psy, tolik potřebné v oblastech, které jsou větší část roku pokryté sněhem. Kdysi pravidelná migrace lososů je dnes už minulostí hlavně kvůli klimatickým změnám. Negativním důsledkem je pak výrazný úbytek obživy, kterou si místní dřív dokázali obstarat sami. Kupovat si potraviny v obchodech se totiž na tak odlehlém místě značně prodraží.
V porovnání s posledními třiceti lety poklesl počet lososů keta v období mezi 2020 a 2022 asi o osmdesát procent, tvrdí aljašské ministerstvo pro rybolov a lov zvěře. Počet lososů čavyča se v té době pak snížil o téměř dvě třetiny.
Losos coby prazdroj potravy
Na Yukonu se tradičně loví dva druhy lososů. Jednak divoký losos keta, kterým se tradičně krmí saňová plemena psů, ale stále ho jedí i lidé, a také losos čavyča (též královský či stříbrný), větší a tučnější druh, který konzumují lidé po celém světě. Chabé úlovky teď ale přiměly místní politiky k omezení jak komerčního, tak rekreačního rybolovu.
„Naši předkové na lososy jako zdroj potravy spoléhali od pradávna,“ přibližuje Karma Ulvi, náčelník jednoho z místních kmenů. „Na těchto řekách jsme rybařili tisíce let, žili tu a brali si jen tolik, kolik jsme spotřebovali,“ dodává k potřebě udržitelného rybolovu.
Na lepší časy si pamatuje i Sonja Sagerová, matka šesti dětí žijící poblíž vsi Eagle Village. Každé léto se sešli všichni členové rodiny, kteří žijí rozptýlení po celém regionu, a po několik týdnů podél řeky lovili, řezali, udili a konzervovali lososy. Ryby je pak uživily během krušných dlouhých zim.
Nové rybářské limity přitom posledních několik let donutily její rodinu se zaměřit na pěstování brambor a v řece lovit štiky. „Ty zdaleka nenahradí nutričně bohaté maso lososa,“ vykresluje Sagerová.
„Mám pocit, že nám náš způsob života pomalu proklouzává mezi prsty,“ říká. Už nebudou sdílet zkušenosti s lovením a přípravou lososů s dalšími generacemi. Navíc potraviny ze supermarketu nejsou pro domorodé lidi, jako je ona, přirozené a jejich těla se trávením takových jídel trápí. „Potraviny, které dostaneme od matky země, jsou naší DNA nejbližší,“ dodává její sousedka Jody Potts-Josephová.
Ryba chycená omylem
Odborníci připisují pokles lososa souhrnu několika faktorů. „Jako mnoho ekologických problémů 21. století nemá jedinou příčinu,“ vysvětluje Bathsheba Demuthová, environmentální historička na Brown University v americkém státě Rhode Island, která o Yukonu píše knihu.
Jedním z nich jsou sítě komerčních rybářských lodí v Beringově moři, které chytají tresky. Jenomže při tom zachytí i velké množství lososů, kteří už se pak do Yukonu nikdy nevrátí. Tim Bristol, šéf aljašské iniciativy SalmonState, chce, aby vznikla nová pravidla pro zacházení s tzv. vedlejším úlovkem. Podle něho by taky měly být zakázány takové komerční lodě, které uloví „omylem“ příliš velké množství druhů ryb.
Většina světa už upustila od lovu vlečnými sítěmi, zvlášť lov při dně totiž mnozí kritizují pro jeho negativní vliv na životní prostředí. „Myslím, že Aljaška i Spojené státy nyní stojí před velkou otázkou, zda tuto techniku neopustit nadobro,“ říká Bristol.
Rybářské firmy ovšem namítají, že současná pravidla a limity jsou nastavené správně a že lov tresek lososy nijak nadměrně neohrožuje. „Ačkoli lov tresky na Aljašce není příčinou této krize, pomocí vědeckých inovací a managementu maximalizujeme naše úsilí, abychom utlumili počet náhodných úlovků,“ ubezpečuje šéfka rybářské asociace Stephanie Madsenová.
Jako běžet ultramaraton
Největší hrozbou pro lososy je ovšem klimatická změna. Vyšší teploty v oceánu spolu s masivní oceánskou tepelnou vlnou známou jako „blob“ komplikují mladým lososům život. Nemají kvůli němu často odst potravy a nedokážou dostatečně růst a dospět.
A i když se potom dospělí lososi dostanou do Yukonu, aby se množili, čeká je další stresový faktor. Ryba, která miluje chlad, není na tak vysoké teploty zvyklá a nedaří se jí. Přitom tah lososů do Yukonu je už tak velmi náročný i pro zcela zdravé jedince. „Je to jako běžet ultramaraton každý den po dobu jednoho měsíce,“ říká Katie Howardová, vědecká pracovnice, která vede program oceánské ekologie se zaměřením na lososy.
K dalšímu poklesu populace ryb rovněž přispívá nedostatek vitaminů u některých ryb a také nemoc zvaná ichthyophonus, která se mezi rybami dlouhodobě vystavené stresu může šířit snadněji. „Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují výskyt lososa. „Musíme hlavně omezit komerční rybolov,“ apeluje podle The Washington Post náčelník Ulvi, který také předsedá místnímu výboru na ochranu lososů.
