,Bojím se toho, že zase něco udělám. Že se zase chytím tý špatný party,‘ říká mladistvý odsouzený |
LN: Ve funkci ředitele věznice Všehrdy jste od září 2018. Ve vězeňské službě na různých pozicích ale působíte od roku 1997. V čem je práce ve Všehrdech odlišná od práce na jiných pozicích?
Být ředitelem věznice je velmi odpovědná funkce, řídím nejen provoz věznice, ale zodpovídám i za plnění její funkce a její směřování, nejen ve smyslu výkonu trestu vězněných osob, ale také zlepšování prostředí pro zaměstnance i vězně.
LN: Setkáváte se někdy s mladistvými odsouzenými osobně?
Setkávám se s nimi docela pravidelně, stejně jako s ostatními odsouzenými. Prací ředitele není pouze sedět v kanceláři a zajišťovat administrativní činnost. Řízení věznice spočívá v tom, že musím pravidelně do prostor střežené části, kde procházím jednotlivá oddělení a hovořím s odsouzenými. Každý odsouzený včetně mladistvých má navíc možnost se nahlásit k pohovoru s ředitelem věznice.
  |
LN: Co s vámi chtějí většinou řešit?
Jde většinou o věci denní potřeby - od žádostí o přemístění do jiné věznice, přerušení výkonu trestu nebo opuštění věznice v souvislosti s návštěvou. Své požadavky mohou nejprve řešit s našimi odbornými zaměstnanci a příslušníky výkonu trestu, ale i možnost hovořit s ředitelem věznice zde pro ně je.
LN: Liší se nějak ubytování mladistvých vězňů od těch dospělých?
Ubytovací kapacita je stanovena vyhláškou, kdy u odsouzených dospělých je stanovena na 4 m², minimální kapacita jsou pak 3 m². U mladistvých odsouzených je kapacita stanovená na 6 m². Zpravidla jsou dva odsouzení mladiství na jedné ložnici.
Nástěnka s recepty v kuchyňce.
LN: Když mladistvý nastupuje do věznice, řešíte nějak typologicky koho dát spolu na pokoj?
Po přijetí do věznice se nejprve zpracovává Systém analýzy rizik a potřeb odsouzených, kde se vyhodnocují různé faktory tak, aby mohl být vězeň zařazen do standardního oddílu. Snažíme se umisťovat na společný pokoj odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé, v souladu se zákonem. Hodnotí se ale i individuální rysy osobnosti, při kterých se snažíme dát k sobě typově odpovídající mladistvé odsouzené. Pokud je u některého odsouzeného potřeba individuální zacházení, máme zřízen oddíl specializovaný pro výkon trestního opatření odnětí svobody odsouzených s poruchami duševními a poruchami chování s individuálním zacházením.
LN:Řešili jste v tomto kontextu nějaké konflikty?
Interpersonální vztahy mezi vězněnými řešíme hned když nastanou. Při prvotním sestěhování spolu třeba vycházejí, ale po určité době může dojít třeba k slovnímu konfliktu a v jednotkách případů i k fyzickému. To pak řešíme za pomoci odborných zaměstnanců. Stává se to, ale spíš se tomu snažíme předcházet.
LN: Jsou nějaké rozdíly ve výkonu trestu mladistvého a dospělého?
Vězeňská služba se snaží cílit na vězněné osoby individuálně. U mladistvých se na to zaměřujeme o to více, máme ustálený tým odborných zaměstnanců, který se skládá z vychovatelů, speciálních pedagogů, vychovatelů terapeutů, psychologa, sociálního pracovníka, kaplana a pedagoga volného času. Jelikož jsme si vědomi toho, že osobnost vězně je ještě mladá, byť narušená pácháním trestné činnosti, snažíme se na ně působit tak, abychom je vychovali a připravili na běžný způsob života.
Ukazatelé ve věznici Všehrdy.
LN: Jak je to se vzděláváním mladistvých odsouzených?
Základní vzdělání musíme poskytnout ze zákona. Pokud nemají mladiství dokončenou povinnou školní docházku, realizujeme po dohodě se vzdělávacími institucemi základních škol dokončení základního vzdělání v prostorách věznice. V roce 2019 jsme tu měli jednoho takového, co ve Všehrdech základní vzdělání úspěšně dokončil. Je to něco jako individuální studium. Zcela naplňuje osnovy základního vzdělání, a je ukončené standardně vysvědčením a dokladem o ukončení základního vzdělání, které vydává vzdělávací instituce. K výuce využíváme jak naše odborné zaměstnance, tak učitele konkrétních základních škol, kteří sem dochází.
LN: Takže odsouzení mají vlastní školní pomůcky?
Není to úplně jako venku. Odsouzený má k dispozici učebnice v místnosti, do které dochází, některé v prostorách ložnice.
Jedno patro je určeno pro mladistvé odsouzené.
LN: Takže mají něco jako prázdniny?
Systém vzdělávání musí být shodný s tím, který funguje venku. Studující se musí připravovat úplně stejným způsobem jako na svobodě. V podmínkách věznice jsou ale prázdniny slovem, které se nedá použít. Znamená to jen to, že v té době nerealizuje povinnou školní docházku. Jinak to nejsou žádné prázdniny, pořád je ve vězení.
Mladiství za mřížemi si rádi vaří. Volný čas tráví sledováním televize nebo hraním stolního fotbálku |
LN: Jak je to pak s jejich navazujícím vzděláváním?
Všehrdy mají výhodu, že mají vzdělávací středisko přímo ve věznici, kam mohou nejen naši odsouzení, ale i odsouzení z jiných věznic, podat přihlášku. V případě přijetí jsou pak přeloženi k nám. Jde o samostatnou organizační jednotku Střední odborné učiliště Praha, která zajišťuje pro vězněné osoby další možnost vzdělávání, a to buď ve specializačních kurzech nebo v učebních oborech - elektrikář, truhlář, malíř, zámečník, kuchař a podobně. To už je ale na rozdíl od základního vzdělání, které musíme poskytnout ze zákona, na dobrovolné bázi. Na konci studia dostane odsouzený výuční list, na kterém není poznat, že si vzdělání doplnil ve výkonu trestu.
LN: Mají o to odsouzení zájem?
Snaha odsouzených směřuje k tomu nejen být zaměstnám a být schopen splácet své závazky, ale taktéž si zvýšit kvalifikaci. To vše totiž vede k tomu, že budou lépe uplatnitelní na trhu práce po propuštění.
LN: V prostorách věznice Všehrdy jste začátkem dubna spustili projekt canisterapie. Jak to konkrétně probíhá?
Do aktivního života mladistvých odsouzených jsme uvedli zkušební projekt Pozitivní stimulace pomocí canisterapie směřující k motivaci, žádoucímu chování a jednání mladistvých odsouzených. Jde o práci se psem ve stylu „po dobrém s dobrou vůlí“. Vybraní mladiství odsouzení se jednou do týdně stávají za dohledu canisterapeuta a vychovatelky terapeutky trenéry psa. Tento pes pak většinou pomáhá handicapovaným lidem. Chceme tím ovlivnit aktuální emoční stav vězňů a saturovat jejich emoční potřeby a v neposlední řadě je vytrhnout ze stereotypu. Prakticky se učí dávat zvířeti pokyny tak, aby je bez jakékoliv násilné formy poslechl. To má mít pozitivní vliv na mladistvého odsouzeného i co se týče vztahu s okolím. Vlastně oni vychovají psi, ale tím probíhá i jejich vlastní výchova.
Hřiště ve věznici Všehrdy.
LN: Jak většinou mladiství tráví první dny či hodiny, když věznici opustí?
Primárně takové informace nemáme, ale sledujeme, že po propuštění či podmínečném propuštění zpravidla na vězně čekají osoby blízké nebo kamarádi a směřují se k místu svého pobytu. Je to velmi individuální. Jsou ale případy vězňů, kteří jsou i po propuštění v kontaktu s věznicí, zejména vychovateli. To bývají ale případy těch, kteří si na svobodě počínají dobře, zařadí se do práce a vedou spořádaný život. Jsou ale i případy kdy jsou dospělí vězni v rámci věznice zaměstnáni u externích zaměstnavatelů a někteří z nich na pracovních pozicích pak působí i po propuštění.
LN: Je u mladistvých zabezpečen nějaký jiný režim propouštění?
Pokud věznici opouští vězni, kteří jsou v mladistvém věku, tak jsou ve většině případů převezeni do výchovného ústavu. To je asi nejběžnější konec trestu u mladistvých odsouzených.
Mladiství je dle trestních předpisů ten, kdo při spáchání TČ dovršil 15 roku věku ale nedovršil 18 let - klasifikace mladistvého pro přečin. Soud jim určí výkon trestu do věznice pro mladistvé, ale po dovršení 19 roku věku můžeme soudu navrhnout, aby byl vězeň přeražen do typu věznice pro dospělé.
Okolí areálu věznice Všehrdy.
LN: Je náročnější práce s odsouzeným dospělým či mladistvým?
Lze říci, že u mladistvých odsouzených je potřeba více individuálního zacházení a práce. I pro zaměstnance je to nepochybně náročnější. Ne každý mladiství odsouzený dokáže přijímat a uvědomovat si autority a nedokáže úplně vyvodit důsledky svého jednání, na rozdíl od odsouzeného, který je schopen si to reálněji zhodnotit.
Striktně od nich vyžadujeme plnění povinností, ale naopak striktně se jim dostává jejich práv. U mladistvých je někdy větší problém z hlediska přijetí viny. To se pak s člověkem úplně jinak pracuje, když ví, proč tady je, a jinak s tím, kdo je striktně přesvědčen o tom, že tady nemá co dělat.
