LN: Konkuruje si nějak ve světovém měřítku Shakespeare s dalším letošním oslavencem Cervantesem?
Nekonkuruje, protože jak jsme se shodli s kolegy, Cervantes je autor jedné knihy - Dona Quijota. Je velmi významná a v každé kultuře zanechala svůj otisk, ale u Shakespeara převažuje ta mnohost děl, postav i zápletek, které jsou zajímavé pro tradiční předindustriální i současnou postindustriální společnost. Jeho globální význam se s nikým jiným nedá srovnat.
LN: Funguje dnes jako kulturně sjednocující prvek?
V zásadě ano, ale mění se to. V polovině 19. století byl pojítkem pro celé britské impérium a jeho jazyk byl oficiální angličtinou. Nechápu, jak to mohlo fungovat v praxi, protože už tehdy byl pro běžné lidi prakticky nesrozumitelný. Dnes se ale zdá, že se v postkoloniální době stal významným znakem toho, čemu se říká, že britské impérium píše zpět ze své minulosti (The Empire Writes Back). V tom smyslu se stává kulturní až transkulturní komoditou.
LN: Dá se Shakespearova popularita rozdělit i v Evropě mimo Británii?
Německo je v tom jednoznačně výjimečnou zemí, protože tam si Shakespeara přisvojili už v 19. století. Dokonce mu říkají Unser Shakespeare, náš Shakespeare, a mají tedy velmi dlouhou tradici. Ve srovnání s námi to ovšem není jen otázka let, ale i množství inscenací, vydání a samotných zájemců. Je to prostě velká země a tamní shakespearovská asociace je srovnatelná snad jen s tou americkou.
MARTIN PROCHÁZKA
|
LN: A to i v konkurenci místních výrazných německých spisovatelů?
Je to velký vliv tradice, a navíc v době sjednocování a obrozování Německa hrál Shakespeare velkou roli a stál po boku velikánů jako Schiller a Goethe. A to stále platí. Dnes se spíše dívají třeba na jeho roli v době třetí říše a jsou to často zajímavá zjištění.
LN: Používal se v nacistické propagandě?
Ano, typicky je zajímavá historie inscenací Kupce benátského. To drama, ale nebylo používáno jen prvoplánově a brutálně antisemitsky. Byly tam i jiné zájmy. Tato problematika se v Německu stále vrací.
LN: Jak to vypadalo u nás v době okupace a komunismu?
Pamatuji si dobře inscenace ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byl Shakespeare určitou hodnotou. Absolutní, humanistickou, která se stavěla proti režimu. Určité momenty, jako Fortinbrasův vpád do Dánska v inscenaci Hamleta režiséra Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí, byly velkým symbolem díky uvedení hry deset let po srpnu 1968. Podobně se Hamlet stal symbolem intelektuálního odboje, takže třeba inscenace režiséra Macháčka v roce 1982 byla velká událost.
Ostatně inscenace jednoho z prvních shakespearovských překladů mého věhlasného kolegy profesora Martina Hilského, hra Marná lásky snaha, měla problém, protože je tam mezihra zvaná Maska Moskvanů. A premiéra byla v předvečer dvacátého výročí srpna 1968. Tehdejší ředitel Národního divadla a také výborný překladatel Milan Lukeš tehdy napjatě seděl v lóži a sledoval, co se bude dít.
Jak vypadá Shakespeare v Bollywoodu a jaký je dnes jeho dílo byznys čtěte v magazínu Index LN, který výchází v pondělních Lidových novinách.