„Katar se bude soustředit na posílení své pozice jakožto důvěryhodného a spolehlivého celosvětového dodavatele,“ citoval al-Kaabího katarský internetový deník al-Arab. „Bylo nezbytné revidovat roli Kataru a jeho podíl na globálním energetickém poli a posoudit, jak tuto roli posílit, aby sloužila katarským dlouhodobým cílům a strategiím.“
Katar v lednu 2019 vystoupí z ropného exportního kartelu OPEC |
Na území malého zálivového emirátu, jenž je sedmkrát menší než Česká republika, se nachází 14 procent známých světových zásob zemního plynu. Po Rusku a Íránu je na tuto surovinu nejbohatším státem světa, a přestože ani zásoby ropy nemá Katar zanedbatelné, v porovnání s ropným bohatstvím ostatních členských zemí jsou spíše marginální. To také odráželo váhu Kataru v OPEC.
Skoro od začátku
Katar se stal členem OPEC v roce 1961, tedy rok po jeho vzniku. Připojil se tehdy k pěti zakládajícím státům: Iráku, Íránu, Kuvajtu, Saúdské Arábii a Venezuele. V září letošního roku stávajících 15 členských zemí zajišťovalo 44 procent světové produkce ropy, přičemž na jejich území se nachází 81,5 procenta veškerých známých zásob ropy. Prohlášení o vystoupení Kataru z organizace přišlo jen pár dní před očekávanou schůzí členů, jež se bude konat ve čtvrtek ve Vídni, a které se Katar naposledy zúčastní jako člen. Údajně mu ovšem předcházelo dlouhodobé jednání a rozhodnuto bylo už v létě.
„Katar chce v následujících letech zvýšit roční objem vyprodukovaného zemního plynu ze 77 milionů na 110 milionů tun,“ přednesl na pondělní tiskové konferenci plány al-Kaabí. S politikou prý toto rozhodnutí nemá nic společného. „Já jsem obchodník. Nevidím smysl v tom, soustředit se na něco jiného než na naše silné stránky a zemní plyn je naší silnou stránkou.“ Jen těžko ale nehledat souvislosti mezi odchodem Kataru z OPEC a téměř rok a půl trvající blokádou země ze strany Saúdské Arábie a jejích spojenců: Egypta, Spojených arabských emirátů a Bahrajnu. Ti Katar obvinili z podpory terorismu a 5. června 2017 na něj uvalili ekonomické embargo.
V rozhovoru pro katarskou televizní stanici al-Džazíra loni v létě al-Kaabí řekl, že se nedá očekávat, že by se vše mohlo vrátit do starých kolejí. „Už se nikdy nevrátíme k modelu, kdy jsme byli závislí na jediném dodavateli. Důvěra, již jsme budovali celé roky, byla zničena přes noc.“ Blokáda stále trvá, ač Saúdská Arábie a její spojenci nedosáhli ani zdaleka takových výsledků, jak si představovali; spíše naopak. „Rád bych oněm čtyřem zemím poděkoval, protože jejich blokáda Katar posílila, posílila katarský lid, náš obchod. A z celé této situace vyjdeme mnohem silnější,“ nechal se slyšel al-Kaabí.
Vzpurné gesto
Odchod první země Zálivu z OPEC se tak dá vykládat především jako symbolický krok. Členství v organizaci by totiž rozvoji na poli těžby zemního plynu nijak nepřekáželo. Vzhledem k tomu, že Katar se svou produkcí ropy zaujímá v rámci OPEC jedenáctou příčku a podílí se na celkové produkci pouze dvěma procenty, nelze očekávat, že by jeho odchod nějak výrazně ovlivnil diskuse, jež se na čtvrteční schůzi očekávají a jež mají vést ke společnému omezení produkce členských zemí a Ruska.
I tak je to ovšem, jak píše Walid Ahmed pro Bloomberg, znepokojující precedens v organizaci, jež se dlouho pyšnila tím, že klade společný ekonomický zájem nad zahraničněpolitické zájmy jednotlivých členských zemí. V 80. letech minulého století proti sobě na bitevním poli používal Irák s Íránem chemické zbraně, přesto se ministři ropného průmyslu dokázali scházet na jednáních OPEC a nejinak je tomu dnes s představiteli Íránu a Saúdské Arábie, kteří si sice jdou v Jemenu a v Sýrii po krku, ale ve Vídni si klidně sednou k jednomu stolu. Katar bude napříště chybět.
