LN: Co říkáte jako šéf největší české pojišťovny na chystané zdanění technických rezerv pojišťoven, které má do státní kasy v příštích letech přinést asi 10,5 miliardy korun?
Jde zatím o vládní návrh. Považuji ho ale za nešťastný a špatný. Vláda tímto krokem vstupuje do zdanění rezerv naprosto neadekvátním způsobem. Návrh s námi nebyl dostatečně projednán.
LN: Vy jste ale věděli z programového prohlášení vlády, která vznikla v červnu 2018, že se k tomu koalice chystá.
Ano, ale nevěděli jsme, jak to udělá. Že chce nějakým způsobem zdanit technické rezervy pojišťoven, tomu lze částečně i rozumět. Chápu i to, že vláda někde potřebuje získat peníze. Problém je to, zdanění se má týkat životního i neživotního pojištění.
V případě neživotního pojištění tomu lze ještě rozumět. Tam může být pojišťovna možná moc opatrná. Například se obává případných škod, které nenastanou. My však tvrdíme, že vzhledem ke klimatickým změnám, kybernetickým rizikům a podobně jsme přiměřeně obezřetní.
U životního pojištění to tak ale není. Tam fakticky chce stát sáhnout na peníze klientů, kteří si odkládají na stáří nebo chtějí zabezpečit blízké pro případ nenadálého úmrtí. Například u důchodového pojištění víme, že jednou určitě budeme klientovi muset vyplatit jeho prostředky například formou renty. Čemu se tady říká rezerva, jsou tedy prostředky klientů, které budeme muset jednou vyplatit. Na ty se zkrátka nemá sahat.
Martin Diviš (45)■ Vystudoval Západočeskou univerzitu v Plzni a Českou zemědělskou univerzitu v Praze. ■ V roce 2005 dokončil postgraduální studium MBA na Prague International Business School. ■ V roce 1995 začal pracovat v Kooperativě jako tiskový mluvčí. ■ Od roku 2001 byl ředitelem odboru marketingu a komunikace. ■ V roce 2005 byl jmenován vrchním ředitelem a členem nejužšího vedení Kooperativy a poté členem představenstva. ■ V listopadu 2006 se stal náměstkem generálního ředitele firmy. ■ Od května 2008 je předsedou představenstva a generálním ředitelem Kooperativy. ■ Od března 2013 je prezidentem České asociace pojišťoven. ■ Zároveň je i členem koncernového vedení Vienna Insurance Group. ■ Mezi jeho koníčky patří zejména létání – pravidelně například létá jako pilot ČSA. |
LN: Co budete tedy dělat?
Rozhodně proti tomu budeme dál bojovat v parlamentu. Vláda nám ještě před devíti měsíci slibovala, že s námi bude přípravu konzultovat. Místo toho jsme dostali návrh ve zkráceném připomínkovém řízení a měli jsme na to 12 dní. Podobně jako my to připomínkovala i Česká národní banka. Většina těchto připomínek nebyla akceptována. Když jsme například vládní návrh konzultovali s evropským pojišťovacím sdružením Insurance Europe, tak ho jeho zástupci označili za nejhorší možnou variantu, v EU ojedinělou.
LN: Co se tedy z vašeho pohledu vlastně děje?
Pojišťovny v Česku jsou de facto sankcionovány za bezpečnost. Musíme být finančně stabilní ne na rok či dva, ale na desítky let. Vezměte si, že například při pojištění invalidity vyplácíte pojistné plnění desítky let poté, co se stane nehoda. Lidé nám musí věřit, že dostojíme svým závazkům na mnoho let dopředu. A vláda to chce nabourat.
Kritizujeme i to, že jde o jednorázový příjem, kterým vláda vybere část zisků z pojišťoven na mnoho let dopředu. A navíc tímto jednorázovým příjmem chce krýt navyšování mandatorních, tedy opakovaných výdajů. Ani ekonomicky to nedává žádný smysl.
LN: Ministerstvo financí říká, že to ale víte už dlouho.
I když to bylo napsáno v programovém prohlášení, nešlo se na to připravit, když nebyla známá konkrétní podoba. Vůbec jsme netušili, že by mohlo jít i o životní pojištění, jaká bude sazba, návrh může mít spousty technických problémů. Nemohli jsme vědět, že si ministerstvo vybere jako zdaňovací základ evropskou směrnici, která k tomu není vůbec určená.
LN: Kdyby se zdanění vztahovalo jen na neživotní pojištění, kolik by pak byl výnos státu?
Asi tři až tři a půl miliardy.
‚Pojišťovny v Česku jsou sankcionované za bezpečnost‘ |
LN: Ministerstvo pojišťovnám vyčítá, že dlouhodobě optimalizují své zisky, aby měly nižší zdaňovací základ, a právě vydělané peníze převádí do rezerv.
S tím, že optimalizujeme zisky zásadně nesouhlasím. Možná se pojišťovny snažily být opatrnější v neživotním pojištění a tvořily větší rezervy. Rozhodně ne z důvodu snížení zisku a odvedené daně. Vždyť každá pojišťovna je kontrolovaná auditorem. Management pojišťovny musí obhájit i před ním, že rezervy, které tvoří, mají svoji logiku a opodstatnění.
Můžete mít management, který jde na krev a snaží se vše odeslat akcionáři. Většinou ale pojišťovnu řídí management, který se snaží předvídat, co se může stát, a vytváří si proto rezervy. A na rezervy si akcionář sáhnout nemůže.
Podívejte se na povodně v roce 2013. Kdyby měly pojišťovny malé rezervy, tak to neustály a měly by zásadní problém.
Návrh ohrožuje stabilitu pojišťoven
LN: Co by se muselo stát, aby se prokázala vaše teze, že to bylo špatné vládní rozhodnutí, které ohrožuje stabilitu pojišťovacího systému?
Řeknu to jinak, pojišťovny nebudou mít takový kapitál, jako měly v minulosti, a bude oslabena jejich finanční stabilita. Tedy kdyby bylo potřeba na výplatu škod více peněz, než spočítaly evropské modely Solventnosti II, nastal by zásadní problém. Míru Solventnosti II teď chce ministerstvo financí použít jako rámec, jaké by pojišťovny měly mít rezervy. Právě rezervy nad tuto úroveň se zdaní.
V otázce, co by se přesně muselo stát, aby nám peníze chyběly, jde o riziko extrémního zatížení pojišťoven, jako jsou přírodní katastrofy, které v této zemi již několikrát nastaly. A je snad chyba, že jsme i na takové výjimečné situace připraveni? Je chyba, že se na nás klienti mohou spolehnout skutečně za všech okolností?
Stát chce miliardy od pojišťoven. ‚Vypadá to jako fiskální zoufalství,‘ míní bývalý viceguvernér ČNB |
LN: Není to jen strašení? Solventnost II má přece zvýšit odolnost pojišťovacího sektoru v Evropě.
Tvrdím, že se oslabí stabilita sektoru. Vzpomeňte na banky. Ty také v Evropě v krizi krachovaly, i když se předtím říkalo, že jsou regulované podle basilejského nařízení. Ani výše kapitálu podle Solventnosti II neurčuje optimální stav, ale je nutné zajistit, aby se do budoucna nestávalo, že by kapitál pod tuto úroveň poklesl. Proto například my ve skupině máme interně nastavenou solventnost asi 170 procent toho, co požaduje Solventnost II.
Ano, můžete mi říci, že ČNB začne být nervózní, až když budete mít rezervy někde kolem 100 procent. Nicméně i ČNB se dívá dopředu a analyzuje rizika, zda by v budoucnu kapitál nemohl poklesnout pod úroveň 100 procent požadavku. Většina pojišťovnických skupin celosvětově má tak kapitál i rezervy vyšší než požadované minimum.
LN: Čekáte, že ve chvíli, kdy se uvolní rozdíl mezi současnými rezervami a rezervami podle Solventnosti II – který se pak zdaní –, bude váš akcionář požadovat vyšší výplatu uvolněných peněz, tedy větší dividendu?
Bezpochyby. Je pravděpodobné, že akcionáři řeknou, ať se tyto prostředky převedou do zisku a vyvedou ven. Paradoxem je i to, že vláda na jedné straně říká, že chce, aby tu byli zahraniční investoři a měli tu peníze a nevyváděli je ven. Touto sektorovou daní si říká naopak o odliv prostředků z ČR.
Generálním ředitelem České pojišťovny bude Roman Juráš. Vedení přebírá od Marka Jankoviče |
LN: Kooperativa je po spojení s Pojišťovnou České spořitelny největším subjektem na trhu. Kolik z těch 10,5 miliardy zaplatí?
Celá skupina Vienna Insurance Group (VIG), kam kromě Kooperativy patří ještě Česká podnikatelská pojišťovna, by zaplatila asi kolem čtyř až pěti miliard.
LN: Promítne se to nějak do cen pro koncové zákazníky?
Jsem přesvědčený, že ano. Pojišťovnický sektor je hodně hlídán, kam peníze lidí investuje. Proto také musíme investovat hlavně do státních dluhopisů. Když investujeme do akcií, tak musíme velmi opatrně. A důvod? Management má mít omezenou možnost riskovat.
Navíc investujeme peníze primárně v této zemi. Po penzijních fondech jsou pojišťovny druhým největším investorem do státních dluhopisů. Tedy rezervy nejsou peníze, které máme někde naškudlené, ale jejich největší část financuje výdaje státu. Aby pojišťovny tu daň zaplatily, budou muset cenné papíry prodat ještě před splatností. Pokud budou muset vyprodávat část investičního portfolia před splatností, aby měly na zaplacení daně, znamená to ztrátu pojišťovny. Akcionář ty zisky bude chtít stejně – mají nastavené nějaké plány profitu a výnosů z kapitálu. Je tak logické, že to budeme muset promítnout do cen pro zákazníky.
Není z čeho přispívat do Fondu národního rozvoje
LN: Co by tedy mohlo zdražit?
Životní i neživotní pojištění. Bezpochyby se zvýší ceny pro občany. Co přesně zdraží, to vám ale teď neřeknu. Tlak akcionářů, aby nepřišli o zisky, tu ale určitě bude. To ale není jediný problém. Takové opatření zásadním způsobem omezuje i možnost vstupu nových pojišťoven na trh, a tím pádem i konkurenci. Pokud návrh projde, je prakticky nereálné, aby na trh vstoupila nová životní pojišťovna.
LN: Jak vnímáte Fond národního rozvoje? Pojišťovny říkaly, že by do něj byly ochotné přispět. Nejde ale jen o snahu si zvolit menší zlo mezi zdaněním rezerv a příspěvky do fondu?
Dlouhodobě tvrdím, že pojišťovny by měly být motivovány investovat prostředky, tedy i technické rezervy, do oblastí, jako je rozvoj infrastruktury. Například náš akcionář VIG vlastní v Rakousku desetitisíce sociálních bytů. Tam stát motivuje pojišťovny, aby rezervy investovaly i do projektů, které jsou pro zemi důležité, jako jsou byty pro mladé či sociální byty. Fond národního rozvoje je krok tímto směrem. Zatím má ale pouze hrubé obrysy.
Chceme vyplácet pojistné plnění do 2 minut, říká šéf nové pojišťovny |
LN Jste ale ochotní do něj přispět, pokud budete muset odvést daň z rezerv?
A z čeho? Zdanění rezerv řadě pojišťoven odebere jednorázově až násobky jejich zisku. Akcionáři by tak po několik let nedostali vůbec nic. Pojišťovny budou muset naopak zvyšovat ceny. Takže odpověď je ne. Když se podíváte na ziskovost bank, která v posledních deseti letech byla za celý sektor ročně asi 65 miliard korun, tak banky by z toho přispěly asi šest miliard. Pak se podívejte na naši ziskovost. Průměrná ziskovost pojišťoven za posledních deset let je 11,6 miliardy. My k tomu máme odvést do státního rozpočtu 10,5 miliardy korun. V takovou chvíli nemůžeme přispět další miliardy do fondu.
LN: Jak se pojišťovny vyrovnaly s většími výkyvy počasí, které v posledních letech vidíme? Zdražovaly?
Jde o postupné zdražování. Vždy po katastrofických událostech je zdražení o něco větší. Řekl bych, že jde o nárůst do deseti procent. Někdy ale ke zdražení dochází až později, protože pojišťovny se „pojišťují“ u zajišťoven. Tam je smlouva sjednaná na rok. Když má pojišťovna větší škody, zajišťovna jí zdraží o deset až 20 procent. To se pak logicky promítne do cen pro klienta.
LN: Existují nějaké produkty či události, které už nelze právě kvůli změnám počasí pojistit, protože by to bylo příliš drahé?
Už delší dobu tu máme povodňové zóny 4. stupně, kde jsou místa, která jsou nepojistitelná. Stát a veřejnost nám vyčítají, že tam nechceme pojišťovat. My ale říkáme, že se tam nemá povolovat stavět. Pojištění je založeno na principu nahodilosti. Ve chvíli, kdy víme, že je tam každý rok povodeň, tak to nahodilost není.
LN: Děje se něco podobného i v případě sucha?
Zatím ne. Nepojistitelnost se zatím týká jen povodní, protože tam máme potřebná data.
LN: Jak jsou pojišťovny včetně vaší připraveny na digitální transformaci, o které se hodně mluví?
Do toho se teď začíná hodně investovat. I my máme tým, který se snaží přemýšlet a dělat věci jinak než v klasickém pojištění. Musíme se posunout od toho, že si zaplatíte pojištění a v případě škody vám to pojišťovna „jen“ zaplatí.
Je třeba, aby pojišťovna více preventivně chránila hodnotu, kterou člověk vybudoval, ať už jde o dům, auto, či vaše zdraví.
Na základě dat, která díky digitalizaci máme, bychom se měli snažit dostat do bodu, aby škoda vůbec nenastala. Například před deseti minutami mi přišla SMS, která mě informovala, že v místě, kde bydlím, bude z 95 procent prudká bouřka. Měl bych tak zavřít okna a schovat auto. To je jeden příklad, kdy se má pojišťovna snažit, aby škoda vůbec nenastala.
Pak jsou řešení, kdy škoda nastane, ale lze ji omezit. Dnes tak lze mít například čidlo, které detekuje, že vám doma praskla voda, a uzavře její přívod. Nezaplaví vám to celý byt či chatu. Investujeme tedy do toho, aby škoda vůbec nenastala, a pokud nastane, aby byla co nejmenší. To je primární prostor pro digitalizaci.
LN: Využíváte data například z telefonů klientů a podle toho pro ně upravujete produkty?
Určitě se to začíná více testovat. Kooperativa má například první vlaštovky, jako jsou již zmiňovaná čidla, která mohou zabránit větší škodě. Ty teď pilotně testujeme.
Na český trh vstoupila pojišťovna Merkur. Má pobočku na Pankráci |
Velké téma jsou pak data kolem aut – jak se auto chová, jak člověk řídí, brzdí a podobně. To testují všichni na trhu. Řeší to ostatně i samotné automobilky a s některými z nich spolupracujeme i my. Konkrétní pochopitelně nebudu.
Kdy to bude dostupné, nejsem schopen říci. Skutečně ale nastává přerod, kdy se namísto typu auta například při sjednání povinného ručení budou pojišťovny více dívat na chování samotného řidiče. V současnosti k tomu ale ještě nemáme dostatečná data.
LN: Povinné ručení dlouhodobě zdražuje. Pojišťovny říkají, že to, co se vybere, nestačí na pokrytí škod. O kolik může povinné ručení podražit v příštím roce a komu?
Asi o deset procent. Pro různé skupiny je to ale různé.
LN: Kromě pojišťovny řídíte i dopravní letadla. Kolik toho nalétáte?
Snažil jsem se mít alespoň jednu krátkou linku týdně po Evropě.
LN: To znamená kam?
Tam, kam létá ČSA, tedy Brusel, Kodaň, Paříž, Milán či Frankfurt. Většinou jde o ranní lety, kde jsem kopilot, ale mám i kapitánskou licenci.
LN: Předpokládám, že s ohledem na vaši pozici za platy asi nestávkujete…
Ne. (směje se) Původně jsem za to peníze nechtěl, jenže to z právních důvodů nešlo. Takže veškeré peníze, které takto vydělám, posílám od roku 2011 na charitu. Pilotováním jsem si splnil svůj dětský sen.
