Normalizace nejspíše způsobila, že normální bylo brát děti na výstavu kombajnů, podívat se na obarvená kuřata, plemenné býky, Dalibora Jandu, secí stroje a seznámit se s trendy v živočišné výrobě i plněním plánu v soběstačnosti a pauzu si dát v restauraci u rybníka.
Ta tehdy působila moderně (byla zhruba z roku 1970), během dekád ale sešla a byla zbourána. Nedávno ji nahradila nová, která je mezi nominovanými díly na Cenu za architekturu 2023. I když jde o moderní stavbu, která by mohla být vlastně kdekoliv, dýchne na člověka atmosféra srpnového poledne na zemědělské výstavě.
Ač to na první pohled vypadá jen jako předimenzovaný přístřešek, je to spíše naopak. Jde o subtilní restauraci. Veronika Indrová a Jiří Weinzettl z Atelieru 111 architekti vše navrhli tak, že má stavba veškeré potřebné zázemí pro kuchyni a skladování, toalety pro hosty. Vše tak, aby mohla zvládat sezonní nápory lidí, kteří se chtějí najíst.
Takové prostory by slušely řadě míst po celém Česku, u vody, na horách, zkrátka všude tam, kde se nabízí maximální spojení interiéru s venkovním prostředím.
