V roce 1929 našel lamač kamene Josef Červenka pod balvanem na úpatí kopce Besídka u Nečína na Dobříšsku 26 nádherných bronzových jehlic a spisovatele Eduarda Štorcha (1878–1956) inspiroval k zápletce románu Bronzový poklad. Podobné poklady z doby bronzové (2300 až 800 před naším letopočtem) nacházejí amatérští hledači i archeologové po celé Evropě. Bronz byl vysoce ceněnou a strategickou surovinou a lidé jej ukládali do země z několika důvodů.
Poklady tvořené šperky a dalšími cennými předměty byly nejspíše obětované bohům. Tím se vysvětluje i nález bronzových jehlic u Nečína. Často se ale v pokladech nacházejí úlomky bronzových předmětů, zbraní, šperků, nástrojů. Zdá se, že některé byly rozlámané úmyslně. Také v těchto případech zřejmě jde o svědectví dávných náboženských rituálů, při kterých byly bronzové předměty krouceny, ohýbány a žhaveny v ohni, někdy dokonce částečně přetaveny. Daný předmět tak byl rituálně „zabit“ a následně „pochován“ do země.
O tom, že tyto obětiny nebyly k běžnému užívání, svědčí, že bývaly vyrobené z „ošizeného“ bronzu. Nálezů vysvětlitelných touto teorií je však málo. Některé bronzové poklady proto zřejmě sloužily jen jako „šrotiště“, kam lidé ukládali cennou surovinu před její „recyklací“ na nové šperky, zbraně a nástroje. Takový původ má řada pokladů z doby bronzové nalezených na území Anglie a Walesu.
Nikoli náhodná hmotnost
Archeologové Nicola Ialongo z Georg-Maximilian Universität v německém Göttingenu a Giancarlo Lago z římské Universita di Roma La Sapienza detailně analyzovali 2,5 tisíce bronzových předmětů a úlomků nalezených na rozsáhlém území od jihu Itálie až po sever Německa a Polska. Ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Journal of Archaelogical Science dokazují, že bronzové poklady sloužily pro podobné účely jako dnešní bankovní účty a uložené kousky kovu plnily funkci peněz určené hodnoty.
Archeologové Nicola Ialongo a Giancarlo Lago prozkoumali hmotnost bronzových úlomků z pokladů nalezených v Itálii, Slovinsku, Německu a Polsku a sledovali, zda mají zcela náhodnou hmotnost, což by odpovídalo vzniku neúmyslným rozbitím větších předmětů. Ukázalo se, že to tak není a že úlomky sloužily k podobným účelům jako později ražené první mince, jejichž hodnota byla daná hmotností použitých kovů. |
V době bronzové se v Evropě čile obchodovalo. Po celém kontinentu putovaly například suroviny pro výrobu bronzu, tedy měď a cín. Vysokou poptávku po mědi pokrývala z valné části těžba v několika hornických oblastech, z nichž každá byla schopná dodat ročně na trh padesát až sto tun čisté mědi. Bronzové meče nalezené ve Skandinávii tedy byly vyráběné z mědi těžené v Alpách. Měď ze Slovenska posloužila k výrobě mečů objevených v Německu. Obchodovalo se i s dalšími druhy zboží, například s tkaninami, kožišinami nebo solí.
K rozvoji obchodu významně přispěl vynález dvouramenných vah a unifikovaných závaží. Ty se začaly poprvé používat na Blízkém východě před pěti tisíciletími. Kolem roku 2300 před naším letopočtem jimi začali vážit obchodníci na jihu Apeninského poloostrova a v následujících devíti stoletích se rozšířilo používání vah až k Alpám. Kolem roku 800 před naším letopočtem už znali váhy na pobřeží Baltu nebo na Pyrenejském poloostrově. V době bronzové se v Evropě užívaly dvě základní váhové jednotky.
Ta menší, označovaná jako šekel, odpovídala zhruba deseti gramům, větší mina se rovnala asi čtyřem stům gramů. Nicola Ialongo a Giancarlo Lago prozkoumali hmotnost bronzových úlomků z pokladů nalezených v Itálii, Slovinsku, Německu a Polsku a sledovali, zda mají zcela náhodnou hmotnost, což by odpovídalo vzniku neúmyslným rozbitím větších předmětů. Ukázalo se, že to tak není a že úlomky sloužily k podobným účelům jako později ražené první mince, jejichž hodnota byla daná hmotností použitých kovů.
Nálezy z hrobů
Úlomky bronzu z pokladů z doby bronzové mají různou velikost. Ialongo a Lago ale zjistili, že se hmotnost kousků kovu pohybuje se zvýšenou četností v násobcích desítky gramů. Většina úlomků vážila od deseti do dvou set gramů a odpovídala rozsahu od jednoho do dvaceti šekelů. Úlomky tedy byly vytvářené cíleně ve snaze získat platidlo o určité hodnotě. Dělení bronzových předmětů na menší části je snadné.
O tom, že lidé používali kousky bronzu jako mince určité hodnoty svědčí nálezy z hrobů z doby bronzové. Nebožtíci byli někdy pohřbíváni s krabičkou nebo váčkem s bronzovými úlomky. Bronzová „měna“ zjevně nesloužila jen jako pohřební dar. |
Archeologové si ověřili, že k rozštípnutí na vybraném místě stačí kov ohřát zhruba na 560 stupňů Celsia a pak do něj párkrát seknout bronzovou sekyrkou. Tímto způsobem se „rozměňovalo na drobné“. O tom, že lidé používali kousky bronzu jako mince určité hodnoty svědčí nálezy z hrobů z doby bronzové. Nebožtíci byli někdy pohřbíváni s krabičkou nebo váčkem s bronzovými úlomky. Bronzová „měna“ zjevně nesloužila jen jako pohřební dar.
To dokazuje nález zbytků krabičky s úlomky bronzu u jedné ze 140 obětí velké bitvy, jež se odehrála mezi lety 1350 až 1200 před naším letopočtem u brodu přes severoněmeckou řeku Tollense. V tomto konfliktu se mohlo utkat na čtyři tisíce bojovníků, kteří sem přišli z různých koutů Evropy. Byl to jen jeden z mnoha podobných střetů, jež se v té době rozhořely po celé Evropě a které se někdy označují jako „nultá světová válka“.
Nebožtíci, jejichž ostatky archeologové odkryli, mohli bojovat jako námezdní žoldáci a úlomky bronzu mohly být jejich poslední vyplacený žold. Představy, že obchod doby bronzové probíhal jednoduchou směnou zboží za zboží, podle Ialonga a Laga neodpovídají skutečnosti. Lidé už tehdy platili „měnou“, která sice neměla podobu mincí, ale byla akceptovaná po celé západní části Evropy. Dnešní euro navazuje na tradici, jejíž kořeny sahají překvapivě daleko do minulosti.
