xanthofyly, pro oči tak pohled milý,
že otázku provokuje, zda-li všechno náhodou je.
Skutečná věda vzešla z křesťanského postulátu, že svět je stvořen smysluplný a poznatelný.
I když ty vzájemné vztahy nebyly vždy harmonické, to přiznávám.
Racionální pohled včetně využití veškerého přírodního potenciálu (lázně, byliny) je základem
moderní medicíny. Skutečný křesťan i při modlitbě za nemocného vždy nabádá, aby nezanedbal
nic, co lékařství nabízí.
S homeopatií, akupunkturou a dalšími racionálně nezdůvodnitelnými metodami se vracíme zpět
k polyteistickému zbožštění přírody, který může např. v šamanismu nabývat až démonických rysů.
Čímpak přispěli k poznání nevědci?
Lidé vědu obdivují- to není ale ZBOŽNĚNÍ- to je zkušeností podložená důvěra... každým dnem přibývají nové poznatky, postupy, skutečnost překračuje nejoptimističtější představy minulých generací. Bůh izraelských pastevců, co měl rád skopové nepřispěl k poznání NIČÍM- i svůj vyvolený národ opustil ;-)
Oprostěte se už konečně od té antropomorfní představy genderově vyhraněného Boha- muže. Je to totiž BOHYNĚ!
Autor bojuje se svojí představou vědy a vědců. Nevěřící ( v boha, bohyně, kolektivy bohů) lidé včetně vědců nejsou nejsou jinak věřící- a nepotřebují náhradu za Hospodina, Jahveho, Alláha, Manitua... Věda je příliš dynamická, aby se na ni dalo "věřit". Může mi autor napsat, jakou nemoc umí čínská medicína léčit? Svěřil by se čínské medicíně s infarktem, iktem, ileem, diabetem,kataraktou....? Čínská medicína funguje nejlépe u stavů "pane doktore, já se nějak necítím dobře"... A Sysifos? Ví autor o JEDINÉM případě, kdy se ukázalo, že bludný balvan byl udělen neoprávněně, protože oceněný dokázal, že to, co tvrdí, funguje?
Věda nikdy nedokáže vysvětlit vše- nejde to ani principiálně, ani kapacitně- ani kdyby byli vědci všichni lidé, co kdy žili na světě. Vědec nepřestává být člověkem - očekávat od něj jen nadšení pro vědu a neutrálnost jakéhosi robota či naopak svaté nadšení je naivní. Chyby jednoho vědce korigují jiní vědci. Pokusy jednoho vědce musejí být opakovatelné jinými vědci. Čímp
Zajímavá paralela: křesťanský Bůh a bůh vědy. Tedy lidé věřící Bohu a lidé věřící bohu, nejen vědy, ale dalším bohům politiky, peněz, úspěchů.
Rovněž je zajímavé, že křesťanský Bůh umřel, vstal z mrtvých a je věčně živý, zatímco ti ostatní bohové umírají velmi často, také často vstávají z mrtvých, ale nejsou věčně živí.
co vědcům vkládá do úst něco co nikdy neřekli. A jestli někomu hrozí smrt, tak to není věda ale odmítačům klasické medicíny, kteří věří, že je vyléčí čínské kozí bobky.
... misto dlouhe tirady o mrtvem bohu vedy by stacilo napsat, ze vedci nejsou neomylni a obcas prezentuji zjednodusene nazory vychazejici z jejich zkusenosti a nikoliv nutne presne znalosti veci ... no a co? ;)
To bych kolem sebe, i po celém světě, nesměl vidět spoustu lidí, kteří jsou placeni jako vědci a například:
1) Nepřiznali si důvody své prokázané chyby, ba dokonce ani chybu samu, a stále si troufají hodnotit jiné vědce
2) Stále pokračují v používání metod modelování (= tvorby hypotéz), které zjevně dávají výsledky v rozporu s experimenty dostupnými každému
3) Používají metody "v oboru standardní" a nepřemýšlejí, zda se pro jejich případ zrovna hodí (Feymann, Cargo cult science)
4) Publikují výběrově, jen to, co "vyšlo"
ale i
5) Uznávané vědce, kteří obhajují i zjevná pochybení svých církevních představených, dokonce si ani netroufají s nimi o jejich chybách mluvit
6) Cítí se, spolu se svými souputníky z kostela, morálně nadřazeni nevěřícím, byť názory tam prezentované jsou zcela v rozporu objektivní realitou
7) atd.
Je mi líto, autor článku nemá pravdu věcnou, ale mnozí mu v obecné rovině přitakají, že podstatná část z toho, co se dnes jako věda financuje, je stejně tak otázkou víry,
filosofují zejména ne-vědci. Nepamatuji si vědecko-technický článek, ve kterém by autor psal, že na všechno zná anebo bude znát věda odpovědi (pokud nepočítám budovatelskou ideologii). Spíš je to naopak, protože konat bádání znamená přiznat si neznalost a projevit snahu vystoupit z ní. Tedy bádání samo o sobě je pokoru před složitým světem. Jestli s výsledky bádání umíme správně naložit, je však už zcela jiná, společenská, možná politická otázka.
Ano. Teď citát Charlese Darwina: "Nikdy jsem nepopíral existenci Boha. Jsem přesvědčen, že vývojovou teorii je možno úplně sladit s vírou v Boha. Je nemožné dokázat a pochopit, že velkolepý a nade vše nádherný vesmír a člověk povstali jen náhodou. Toto považuji za hlavní důkaz existence Boha."