Francouzská společnost není rovnostářštější, ale rozdělenější

Francouzský geograf a spisovatel Christophe Guilluy dokáže pobouřit intelektuály. Jeho dlouhodobým zájmem je Francie, jež se netěší pozornosti médií. Ve svých knihách se věnuje rozdělení Francie na periferii (venkov a provinční města) a velká města, jako je Paříž, Lyon nebo Bordeaux.

Ve své nejnovější knize Le Crépuscule de la France d’en haut (Soumrak nad výsluním Francie) se zabývá dopadem globalizace a amerikanizace na francouzskou společnost, z nichž mají prospěch jen bohatí, kteří žijí výhradně ve velkých městech. Jak dokázali vnutit svůj způsob života zbytku francouzské populace, přestože ji ekonomicky i sociálně negativně ovlivňuje?

Nová, otevřenější společnost

Podle Guilluyho velká města necharakterizuje úzká elita, jako byla šlechta, ani starý druh buržoazie, která se vyznačovala uzavřeností, ale širší třída lidí, kteří chtějí vybudovat novou, otevřenější společnost. Tato snaha nahradila dřívější úsilí o společnost bez sociálních rozdílů – jediným sociálním cílem této nové skupiny je zachování 35hodinového pracovního týdne, což je však výhodné jen pro vrcholné zaměstnance většinou ze státní sféry, protože dělníkům a lidem s nízkými příjmy snižuje kupní sílu.

Moc velkých měst spočívá v přerozdělování bohatství, koncentrace kapitálu pak umožňuje tvorbu pracovních míst. Cílem je otevřená společnost založená na předpokladu, že všichni lidé – obyvatel New Yorku i vesničan z oblasti Cantal – jsou stejní, což posiluje mobilitu pracovní síly. Důsledkem je větší vliv velkých měst, protože všechny významné společnosti a politici v nich působí, čímž se postupně odcizuje vládnoucí třída a běžný lid.

Proto není společnost stále rovnější, ale rozdělenější, vznikají privilegované a úpadkové zóny, což ukazují například kvalitní školy, které jsou dnes výlučně ve velkých městech. Toto rozdělení má dvě roviny: sociální – obyvatelé měst mají vyšší příjmy – a morální – jejich názor je považovaný za správnější než těch z periferie. Rozdělení je tedy nejen ekonomické, ale i na dobré a špatné.

Prosazování multikulturní společnosti

Toto rozdělení ukazuje také podpora politických stran. Zatímco obyvatelé periferie mají sklon hlasovat pro extremistické pravicové či levicové strany, obyvatelé měst zase pro umírněné. Guilluy tuto skutečnost kritizuje, protože rozděluje obyvatele na ty, jimž globalizace přináší výhody, a na ty, které poškozuje. Elity prosazují multikulturní společnost, přičemž nikoli ony, ale lidé s platem tisíc eur měsíčně musejí žít s migranty v jednom domě a posílat své děti do společných škol.

Vládnoucí třída se změnila, již nejde o buržoazii obývající luxusní vily, ale o obyvatele městských bytů, kteří pochopili, že bohatství vyvolává třídní boj. Nová strategie spočívá v jeho zamlžení, a tudíž oslabení. Ukazují to volební výsledky z velkých měst. Paříž, která je nejbohatším regionem a kde jsou ceny nemovitostí astronomické, v poslední době hlasovala levicově.

Velká města se sice zaklínají solidaritou, realita je však jiná. V důsledku finanční krize v roce 2008 občané s nízkými příjmy ztráceli 504 eur ročně, zatímco vedoucí pracovníci si polepšili o 292 eur. Nová elita vzniká postupně a přirozeně zejména díky obrovskému nárůstu cen nemovitostí ve velkých městech – za uplynulých 20 let vzrostly pětinásobně –, proto je třeba mít k bydlení v bezpečné čtvrti, v níž žije elita, vysoký plat.

Migrační převis nabídky nekvalifikované síly

Pro novou společnost je startup nástrojem k rovnosti, protože si jej může založit každý, stačí dobrá myšlenka nebo neotřelý nápad. Jenomže 83 procent startupů založili bývalí studenti takzvaných velkých škol, prestižnějších než univerzity, na něž jsou obtížné přijímající zkoušky. Tito absolventi se opírají o kontakty z vrcholné politiky i byznysu – 16 procent nových podnikatelů pochází z univerzit a pouze jedno procento tvoří samouci bez diplomů.

Guilluy ukazuje, že významní stoupenci migrace a sociální rovnosti pocházejí z médií. V prezidentských volbách v roce 2012 hlasovalo 39 procent novinářů pro Françoise Hollanda, 19 procent pro krajně levicového Jeana-Luka Mélenchona, 18 procent pro Nicolase Sarkozyho a pouze tři procenta pro krajně pravicovou Marine Le Penovou, z čehož vyplývá, že nejsou názorově různorodí.

Další argument na podporu migrace je ekonomický. Současný francouzský prezident Emmanuel Macron, když byl ministrem hospodářství, v deníku Figaro prohlásil: „Příchod migrantů je ekonomickou příležitostí. A nezáleží na tom, zda to běžný lid přijme kladně.“ Sen migrantů a aktivistů o přerozdělení bohatství se však uskutečnit nepodařilo, protože migranti jsou stejně chudí jako občané s nízkými příjmy.

Migranti nepředstavují konkurenci pro management, ale vytvářejí obrovský převis nabídky nekvalifikovaných pracovníků. Špatně placená pomocná síla v kuchyni z Mali umožňuje člověku z města mít večeři za 15 místo 30 eur, které by zaplatil, kdyby všichni pracovníci byli dobře zaplaceni. Obyvatelé měst proto potřebují levnou pracovní sílu ve stavebnictví, nákupních centrech, restauracích či k úklidu.

Amerikanizace

Guilluy tvrdí, že francouzská společnost se amerikanizuje, protože z ní mizí střední třída a roste sociální nerovnost. Vzniká multikulturní společnost, přičemž jedním důvodem jejího vytváření jsou dohody o volném obchodu. V jejich důsledku se domácí pracovníci stávají nepotřebnými, protože je nahrazuje pracovní síla z Číny a Indie. Proměna společnosti se ukazuje i v politice, v níž se politici a jejich kampaně stále více podobají těm americkým.

Zejména roste nerovnost. Zatímco v roce 1970 měli nejbohatší Američané osm procent národního příjmu, v roce 2016 již okolo 20 procent. Nerovnost se zvyšuje v důsledku technologického pokroku, deregulace a růstu konkurence zemí, jako je Čína nebo Indie, a projevuje se krizí nebo nezaměstnaností. Řešením je přizpůsobení se světovým pravidlům, což poškozuje francouzské pracovníky, protože nemohou konkurovat těm z rozvojových zemí.

Další dezinformací je, že nezaměstnanost postihuje všechny společenské třídy. Podle statistických údajů se však u managementu pohybuje mezi 3,9 až 5,2 procenty, přičemž u nekvalifikovaných zaměstnanců je pětkrát a u kvalifikovaných třikrát vyšší. Příjmovou nerovnost pak ukazuje neschopnosti vytvářet úspory. V roce 2015 si 54 procent Francouzů neušetřilo ani 50 eur měsíčně. Spoří si pouze Francouzi s vysokými příjmy.

Boj s fašismem, který neexistuje

Podle většiny – 91 procent – Francouzů je současné rozdělení bohatství nespravedlivé. Tato nespravedlnost je sice tvrdě kritizovaná, ale lidé s ní nechtějí nic dělat, a nejen proto, že jedno procento populace má nejvíce moci, ale i proto, že mnozí z globalizace těží. Kvůli této neschopnosti vystoupit proti liberalizaci se republikánská společnost respektující rovnost a laickost mění v americkou multikulturní společnost. Podle Guilluyho jde o důsledek nerovnoměrné politické reprezentace.

Každý, kdo napadne současný ekonomický nebo politický systém, je obviněn z rasismu. Například v mediální válce proti současnému prezidentu USA Donaldu Trumpovi ho zástupci Wall Street a Sillicon Valley často obviňují z rasismu. Nikoli však jeho údajný rasismus, ale zrušení obchodních jednání s Mexikem a Čínou a omezení migrace mu přivodily nepřátele mezi stoupenci globalizace.

Proti rasismu bojují především levicové skupiny, jako je Antifa, které však běžný lid nezastupují. Většina členů Antify jsou běloši z buržoazních rodin a často mají vysokoškolské vzdělání. Na podporu svého tvrzení o vymyšleném boji s fašismem Guilluy připomíná italského filmového režiséra Piera Paola Pasoliniho (1922–1975), který v roce 1974 prohlásil, že levice nahradila sociální otázky antifašismem, jenž bojuje s fašismem, který neexistuje a ani nebude nikdy existovat.

Hrozba etnických či náboženských konfliktů

Globalizace a ideologie pokroku jsou dnes zablokované zejména proto, že je odmítl běžný lid. Globalizaci se nepodařilo stvořit nového člověka, ale probudila obyčejného člověka, o němž psal například britský spisovatel George Orwell (1903–1950). Globalizací nevytvořila svět podle marketingového hesla „United Colors“, ale multikulturní společnost, jíž neustále hrozí etnické či náboženské konflikty. Soumrak nejvyšších pater Francie je proto neodvratný.

Guilluyho kritizují především média, hlavní obhájci otevřené společnost. Podle jedné kritiky nepřichází s ničím novým, jen zdůrazňuje tradiční spor města a venkova. Guilluy odpověděl v televizním pořadu Polonium. Podle něho nejde o nic nového, rozdíly mezi venkovem a městem nebo mezi chudými a bohatými existovaly i v minulosti. Nové je, že nejnižší třída nemá zastánce v mediích ani mezi intelektuály. V médiích a na univerzitách se hlásá a vyučuje pouze jeden způsob myšlení.

Guilluy připomíná, že například francouzský filozof Jean-Paul Sartre (1905–1980) patřil k intelektuálům, kteří bojovali za dělnickou třídu. Navzdory tomu nelze říct, že by mu média nevěnovala pozornost.