Jak Bašár Asad zvítězil v syrské válce

Francouzský novinář Régis Le Sommier se zná s rodinou syrského prezidenta Bašára Asada už dlouho. Jeho vztah s prezidentským párem začal v roce 2010, ještě před válkou v Sýrii. Tehdy vedl rozhovor s první dámou Asmou Asadovou, který se sice nesměl týkat politiky, ale Le Sommier se jí zeptal, zda byl Asad zapleten do vraždy libanonského premiéra Rafíka Harírího v únoru 2005. Asadová na ni neodpověděla, ale schůzka neskončila nepřátelsky – pozvala Le Sommiera do Damašku.

Tím začaly jeho schůzky se syrským prezidentem, jež jsou zajímavé především kvůli nepřátelství mainstreamových novinářů k Asadovi. Le Sommier píše pro francouzský týdeník Paris Match, vedl rozhovory s americkými prezidenty Georgem W. Bushem a Barackem Obamou a lze ho považovat za mainstreamového novináře, navzdory tomu s Asadem hovořil, na základě čehož následně vznikla jeho kniha Assad (Asad).

Opomíjený ekonomický rozměr

Bašár Asad neměl být prezidentem, ale lékařem, vystudoval totiž medicínu. Podle Le Sommiera spočívá jeho jedinečnost v současné politice, jak rychle ho zavrhli jeho spojenci. Za Asada se díky jeho vzdělání a znalosti západní kultury Sýrie stala politickým vzorem moderního blízkovýchodního státu. Patřil k pokrokovým politikům, kteří bojovali proti islámskému fanatismu. Na otázku, proč jeho žena nenosí závoj, odpověděl, že je to její věc. Navzdory Asadově náklonosti liberalismu se však stal pro liberály nepřítelem.

Syrský konflikt začal ve městě Dar’á, jednom z nejchudších v zemi, přičemž ekonomický rozměr války v Sýrii se podle Le Sommiera opomíjí. Existují v ní však velké ekonomické a sociální nerovnosti, především mezi městy a venkovem. Navíc ji v letech 2006 až 2011 zasáhla sucha, jež urychlila odchod venkovanů do měst, která však neměla dostatečné kapacity, aby je integrovala. Tato situace napomohla rozšíření konfliktu po celé zemi.

Povstání a potlačování nepokojů přerostly v regulérní válku po atentátu 12. července 2012, který znamená předěl zejména pro syrského prezidenta – z boje proti povstalcům se stala osobní záležitost. Ti tehdy umístili bombu do hlavní budovy syrské armády, přičemž zahynul i ministr obrany a jeho náměstek Asef Šavkat, Asadův švagr.

Šavkat s Asadem tvořili nerozlučnou dvojici a Šavkat patřil k nejmocnějším mužům v Sýrii. Francouzští poradci ministra obrany se domnívali, že se syrský stát zhroutí, což se však nestalo. Asad proti atentátníkům tvrdě zasáhl, přičemž se spojil s Hizballáhem a Iránem, aby mu pomohli vyhnat povstalce ze Sýrie.

Nevysvětlené paradoxy

Le Sommier vedl první rozhovor s Asadem v roce 2014 a měl na něj vyhrazenu pouze hodinu, ve skutečnosti však jen půl, protože Asad se rozhodl odpovídat v arabštině, přestože oba mluví perfektně anglicky. Díky tomu měl výhodu, protože si mohl v průběhu překladu rozmyslet odpovědi. Tento rozhovor se odehrál téměř po roční odmlce, kdy Asad se zahraničním tiskem vůbec nekomunikoval, a nebyl veden v prezidentském palác, ale v Asadově vile.

Le Sommier byl zpočátku ohromen, protože Asad neměl žádné bodyguardy jako západní politici. Svou bezpečnost měl zajištěnou, ale nedával to najevo. A v rozhovoru sdělil svůj názor na syrský konflikt. Pokud by do něj nezasáhly zahraniční mocnosti z Perského zálivu a Turecko, šlo by o lokální konflikt, který by byl vyřešen za několik měsíců. O třech milionech syrských uprchlíků pak Asad prohlásil, že je třeba rozlišovat a že ne všichni utekli před jeho režimem – důvody byly různé, převažoval strach z terorismu.

Válku vede především proti terorismu, který považuje za ideologii bez hranic a napříč národnostmi. A poukázal na paradoxy, které západní verze výkladu syrského konfliktu nevysvětlují. Nejtvrdší bojovníci Islámského státu (IS) pocházejí z evropských zemí a vznikl v Iráku v době, kdy jej v podstatě řídily USA.

Zhoršení francouzsko-syrských vztahů je důsledkem tlaku USA, nikoliv konkrétních událostí, přičemž jejich motivem byl zejména Írán, jehož je Sýrie v regionu spojencem. Podle Asada z toho vyplývá, že francouzští prezidenti Nicolas Sarkozy a François Hollande nejednali z vlastní vůle, ale na přání USA. Asad odmítá, že by použil chemické zbraně, protože k tomu nemá důvod. A kdyby je opravdu použil, obětí by byly desítky tisíc.

Technologický prezident

Druhý rozhovor se uskutečnil v květnu 2015. Tento rok byl pro Asada náročný, navzdory se tomu choval normálně a přijímal zahraniční návštěvy – tři až čtyři měsíčně. Sýrii neopouštěl, výjimkou byla cesta do Moskvy. Snažil se zvát významné hosty, ale většinou byli ze států, jako je Írán, Irák, Pákistán nebo Indie. O delegaci ze Severní Koreje Le Sommier ironicky poznamenává, že si lze obtížně představit, o čem se hovořilo.

Le Sommier se s Asadem setkal na stejném místě, ale překladatelky už nebyla třeba, protože hovořili anglicky. Le Sommier zvolil formu off record s tím, že se pokusí zachytit Asadův pohled a prožívání války. Během setkání ho fascinoval nejnovější typ počítače Apple. Než se stal Asad prezidentem, jeho otec ho pověřil zavedením internetu v Sýrii. Asad má blízko k informačním technologiím a v tomto ohledu patří k moderním prezidentům.

Podle Asada má pouze dva protivníky – Islámský stát a Frontu an-Nusra, která vznikla z Al-Káidy – a je jediným bojovníkem proti terorismu a islamismu v Sýrii, takže snahou o jeho odstranění je Západ podporuje. Kritizuje také tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, kterého považuje za náboženského fanatika, který je navíc nostalgický po Osmanské říši.

Le Sommier se snažil mluvit o atentátu na libanonského premiéra Harírího, ale Asad kategoricky odmítal jakékoliv zapojení Sýrie do něj. Harírí si rozuměl s Hizballáhem, který je i Asadovým spojencem. Asad považuje za možného pachatele spíše jeho obchodní partnery, neboť Harírí nebyl jen politikem, ale i byznysmenem. V průběhu rozhovoru Asad neprojevil žádnou pochybnost o svém jednání a jeho jistota Le Sommiera zarážela.

Jako Libye

Následně Le Sommier uvádí důvody, proč je Asadova pozice u Syřanů silná, a umožňují i pochopit, proč občanskou válku vyhrál. Jeho výhodou je politika k místním náboženským a národnostním menšinám, zejména ke křesťanům. Využije každou příležitost vyfotit se při křesťanských svátcích nebo návštěvách jejich komunit. Protiasadovská opozice nenabídla řešení soužití náboženských a etnických menšin. Islamisté by jim perspektivní budoucnost nepřinesli.

Dalším důležitým faktorem, který umožnil Asadovi získat podporu syrských obyvatel, je, že armáda povstalců byla plná žoldáků, zejména Turků, Iráčanů, Saúdů a Katařanů, což z něho udělalo ochránce syrské identity. Syřané oproti tomu považovali Íránce a Rusy po Asadově boku za zahraniční pomoc.

Možná ještě důležitější byla absence vizí u povstalců. Opozice a její zahraniční spojenci neustále opakovali, že Asad musí odejít. A to všude, ve všech médiích, a tak dlouho, že se začalo věřit, že Asad odchází. Nikdo však nevěděl, co by se stalo, kdyby odešel. Realita by se podobala Libyi, jež se po svržení plukovníka Kaddáfího stala nebezpečnou a v podstatě nefunguje. Le Sommier vidí naději v politice současného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který už netrvá na Asadově odchodu kvůli vyřešení syrského konfliktu.

Le Sommier se také zamýšlí nad podporou syrských povstalců CIA. Program Timber Sycamore, patřil k jejím nejdražším, přišel na miliardu dolarů. Výsledek je však opačný, než zamýšlela. Jednání syrské opozice vedlo k tomu, že se do konfliktu zapojily i Írán a Rusko, a díky těmto dvěma spojencům Asad zvítězil.

Le Sommier lituje odmítnutí Francie a Evropské unie podílet se na obnově Sýrie, pokud Asad zůstane prezidentem. To je však poškodí, protože ztratí možnost navázat na historické přátelské vztahy. Navíc nikdo neví, kdy se Sýrie může Francii opět hodit. Le Sommier připomíná návštěvu Charlese de Gaulla v Aleppu v roce 1941, kdy Sýrie za druhé světové války podpořila Svobodnou Francii. Sýrii sužuje nedostatek zahraničních investorů, arabsko-čínská společnost již slíbila investovat dvě miliardy dolarů. Výsledek syrské občanské války je pro Francii i EU nepříznivý.