Každý neuspěje. Důležité je narodit se správným rodičům

Víte, že děti lékařů se stanou s 24krát vyšší pravděpodobností než jejich ostatní vrstevníci lékaři? Nebo že děti právníků mají 17krát vyšší šanci, že samy budou v právnických profesích jednou působit? A co třeba taková dítka lidí působících ve filmu či televizi? Tušili jste, že i ona mají dvanáctkrát větší naději, že se jednou v této oblasti prosadí?

Jestli ne, měli byste si přečíst knihu britských sociologů Sama Friedmana a Daniela Laurisona The Class Ceiling: Why it Pays to be Privileged (Třídní strop. Proč se vyplatí být privilegovaný). Všechna zmíněná čísla totiž pocházejí z této knihy. Je však třeba podotknout, že jde o údaje týkající se britského prostředí.

Třídní platová nerovnost

Práce obou vědců ukazuje, jak neviditelné „pomocné ruce“ pomáhají příslušníkům střední třídy s dobrými konexemi uchovat a upevnit rodinnou pozici v elitních povoláních. A také proč je pro děti lidí živících se manuální či jinou „podřadnější“ prací tak obtížné do světa „elity“ proniknout, a to i když absolvují se skvělým prospěchem ty nejlepší univerzity.

Friedman a Laurison tvrdí, že třídní platová nerovnost způsobená tímto jevem je stejně velkým problémem jako v současnosti tolik zmiňovaná nerovnost platů mužů a žen. Vždyť dokonce lidé, kteří se navzdory svému chudšímu původu vypracovali do elitních pracovních pozic, vydělávají prý o 6400 liber ročně méně než jejich vrstevníci z více privilegovaného prostředí. V průměru prý potomci lidí z vyšší střední třídy vydělávají na stejné pracovní pozici o 16 procent více než děti lidí z dělnické třídy.

Podle Friedmana a Laurisona je to zčásti způsobeno tím, že bohatší a vzdělanější rodiče svým dětem poskytují mnohem více příležitostí k sebezdokonalování a také je do něho více tlačí. Jak oba vědci zjistili, uchazeče o práci může ve Velké Británii znevýhodnit jak jeho přízvuk, tak i „neprivilegovaný“ způsob odívání. Prostřednictvím těchto sociálních kódů se každá skupina identifikuje a činí exkluzivní. Prolomit takovou bariéru je pro příchozího zvenčí obtížné až nemožné.

Není divu, že tato kniha vyvolala ve Velké Británii vzrušenou debatu. Historik David Kynaston a ekonom Francis Green ve svém článku pro deník The Guardian například tvrdí, že kořeny nerovnosti v britské společnosti je třeba hledat ve vzdělávacím systému, rozděleném na státní a placené soukromé školy. Nejenže se tím podle nich snižují životní šance chudších dětí vzdělávajících se na státních školách, ale poškozuje to britskou společnost jako celek.

To by mimochodem mohlo být i inspirací pro hlubší diskusi o významu a dopadu víceletých gymnázií na českou společnost. Jak mnozí odborníci tvrdí, děti se tím už v relativně raném věku dělí na předurčené k úspěchu a zbytek společnosti. Ke škodě jak dětí, tak společnosti. Jak se každopádně i na příkladu této knihy ukazuje, řeči o tom, že uspět může každý, nejsou zcela pravdivé. Důležité je také umět se narodit správným rodičům.