V čele obří společnosti CEFC, jež uvádí obrat srovnatelný s rozpočtem České republiky, stojí teprve 38letý Jie Ťien-ming, o němž česká veřejnost ví jen to, že ho prezident Zeman jmenoval svým poradcem, a to prý již v dubnu. Kdo je Jie Ťien-ming a jak se mohl stát málo známý mladý muž „předsedou“ kolosu, jakým je CEFC?
CEFC i její předseda jsou v Číně obestřeni tajemstvím, ale ve světě se o nich díky trpělivé práci několika badatelů přece jen něco ví |
CEFC i její předseda jsou v Číně obestřeni tajemstvím, ale ve světě se o nich díky trpělivé práci několika badatelů přece jen něco ví. CEFC sestává ze dvou úzce propojených entit: energetické a investiční společnosti CEFC (China CEFC Energy Co.) a „neziskové a nevládní“ organizace CEFC (China Energy Fund Committee).
Orgán politického boje
„Nezisková“ CEFC je v Asii známa především bojovnými články svého „strategického analytika“ Taj Süho, píšícího pod pseudonymem Lung Tao (Dračí Strategie) do hlavního orgánu čínských nacionalistů, pekingského listu Global Times (vychází anglicky a čínsky).
Taj Sü proslul svým komentářem ze září 2011, publikovaným v anglické verzi pod titulkem Je na čase uštědřit lekci v Jihočínském moři (čínská verze nesla titulek Zlatá příležitost k použití síly). S poukazem na čínský idiom „zabít kuře na výstrahu opicím“ v něm doporučuje použití síly proti Filipínám a Vietnamu jako varování pro všechny státy v oblasti. Článek se dnes považuje za první vlaštovku přechodu od politiky „mírového rozmachu“ k současné asertivní zahraniční politice (demonstrované minulý týden na vojenské přehlídce v Pekingu).
CEFC není jen tak nějaká neziskovka. Podle pozorovatelů se jedná o jednu z platforem styčného oddělení Generálního politického štábu Čínské lidově osvobozenecké armády. |
Taj Sü je jinak plukovníkem čínského letectva, ale své komentáře podepisuje jako „strategický analytik CEFC“. Tento titul mu zjevně dodává větší autority u nacionalistických čtenářů a není divu – CEFC není jen tak nějaká neziskovka. Podle pozorovatelů se jedná o jednu z platforem styčného oddělení Generálního politického štábu Čínské lidově osvobozenecké armády. Pod tímto obskurním názvem se skrývá hlavní orgán politického boje čili vlivové a diverzní činnosti čínské armády.
Strukturu a funkce styčného oddělení zevrubně rozebrali v roce 2013 badatelé Mark A. Stoke a Russell Hsiao z výzkumného institutu Project 2049. Její další známou základnou je podle nich Čínská asociace pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC). A právě v této organizaci začínal svou dráhu jako její místopředseda v letech 2003 až 2005 podle svého oficiálního životopisu nový Zemanův poradce, šéf CEFC Jie Ťien-ming.
Propojení přes styčné oddělení čínské armády vysvětluje, jak se mohl stát mladý funkcionář neziskového sdružení bez manažerských zkušeností náhle šéfem obrovského armádního koncernu s miliardovým obratem.
Stará garda
K tomuto kariérnímu skoku nepochybně přispěla ještě další zajímavá okolnost. Podle uznávaných odborníků na asijské otázky Andrewa Chubba a Johna Garnauta je předseda Jie pravděpodobně vnukem jednoho z „osmi nesmrtelných“ čínského komunistického panteonu, legendárního maršála Jie Ťien-jinga. A synem generálporučíka Jie Süan-ninga, v 90. letech ředitele styčného oddělení politického štábu a současně zakladatele společnosti Carrie Group, vůbec prvního průmyslového konglomerátu čínské armády.
Generálporučík Jie je jako syn nesmrtelného maršála považován za duchovního otce mocenské skupiny „princátek”, tedy dětí vysokých stranických funkcionářů z revoluční éry před převzetím moci. Podle Garnauta prý navíc maršál Jie pomohl v těžkých začátcích současnému čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, když mu dohodil místo osobního tajemníka u tehdejšího ministra obrany Keng Piaa. Tyto rodinné a agenturní vazby by mohly vysvětlit strmou kariéru nejmladšího Jieho na vrchol jedné z nejvýznamnějších korporací a současně vlivových agentur v Číně.
Napojení CEFC a Jie Ťien-minga na čínské vojenské zpravodajství je dobře dokumentováno v otevřených zdrojích, stejně jako „cibulové“ metody styčného oddělení |
Napojení CEFC a Jie Ťien-minga na čínské vojenské zpravodajství je dobře dokumentováno v otevřených zdrojích, stejně jako „cibulové“ metody styčného oddělení, spočívající ve vrstevnatém propojování různých aktivit, ziskových, neziskových a zpravodajských, někdy legitimních, jindy ne, například i formou vybraných investic. Lze se domýšlet, že z těchto otevřených zdrojů čerpala i BIS ve své nedávné výroční zprávě, jež poněkud krypticky upozornila na růst vlivových operací čínských agentur „za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků“.
Dalo by se předpokládat, že podrobnější informace poskytuje BIS přímo české vládě a prezidentské kanceláři. Zbývá se ptát, jak vnímají tyto instituce bezpečnostní rizika plynoucí ze zjevného propojení prezidentského poradce a významného investora na čínské vojenské zpravodajství.