Hazard by se měl zakázat! hřímal před lety veřejně fotbalový boss Uli Hoeneß. Cílil na nezodpovědné makléře, kteří prý způsobili globální finanční krizi riskantními operacemi na světových burzách. Nikoho ani nenapadlo, že má prezident FC Bayern Mnichov s odvážnými spekulacemi bohaté zkušenosti. Že je hráč, gambler, který za pomoci svých bankéřů získává a prohrává stamiliony na akciovém trhu a při devizových obchodech.
„Tyto peníze pro mě byly virtuální, jako bych hrál monopoly,“ prohlásil loni Hoeneß. Byly až příliš reálné. A ze skutečných výnosů je třeba platit daně. Jinak následuje trest. VHoeneßově případě 3,5 roku za mřížemi. Tolik mu ve čtvrtek 13. března odpoledne vyměřil zemský soud v Mnichově.
„Byla to bomba, čistý adrenalin.“ Tak Hoeneß před soudem zdůvodnil, proč žonglování s akciemi a devizami v určitou dobu zcela propadl. Během několika málo let uskutečnil desetitisíce transakcí. Někdy tratil, ale více získal. Účinně mu asistovala jeho švýcarská banka, kde měl dvě tajná konta. Zakrátko jeho daňové nedoplatky vystřelily do závratné výše.
Strmý nárůst dlužné částky
Ještě v pondělí, kdy byl pouze čtyřdenní proces proti Hoeneßovi zahájen, vycházela obžaloba z dlužné částky 3,5 milionu eur. Obviněný vzápětí všem vyrazil dech přiznáním, že to ve skutečnosti bylo bezmála šestkrát tolik. Teprve v úterý mu vyšetřovatelka finančního úřadu v Rosenheimu vystavila konečný účet – astronomických 27,2 milionu eur (asi 750 milionů korun).
Hoeneß se rázem vymkl z měřítek, ve kterých podváděly ostatní německé celebrity, jejichž prohřešky byly v nedávné době zveřejněny. Uznávaný novinář a bývalý šéfredaktor týdeníku Die Zeit Theo Sommer, známá feministka a vydavatelka časopisu Emma Alice Schwarzerová nebo pokladník vládní CDU Helmut Linssen – ti všichni ve srovnání s Hoeneßem zatajili před erárem mnohonásobně méně.
S prudce rostoucí částkou se zároveň prezidentovi Bayernu vzdalovala vidina podmíněného trestu. Spolkový soudní dvůr totiž v roce 2008 stanovil, že při částce nad milion eur (asi 27 milionů korun) musí jít neplatič zpravidla rovnou do vězení. Výjimky se připouštějí, jen existují-li závažné polehčující okolnosti. Zejména pokud se provinilec včas a dobrovolně vydá úřadům, přizná všechny nedoplatky a uhradí je i s příslušným penále. V takovém případě lze vyváznout bez trestu, vyhnout se publicitě i soudu.
Uli Hoeneß se o to pokusil loni v lednu. Státní zastupitelství ale brzy prohlásilo jeho přiznání za neúplné, Hoeneße zatklo, prohledalo mu dům a pustilo zpět na svobodu až na vysokou kauci. Rovněž se ukázalo, že se možná doznal jen proto, že už mu byl na stopě reportér týdeníku Stern. Tedy nikoli z vlastní svobodné vůle.
Přesvědčení, že je Hoeneßovo přiznání neplatné, se zástupci obžaloby snažili obhájit i před soudem. Státní zástupce požadoval ve své závěrečné řeči pro obžalovaného 5,5 roku odnětí svobody. Hoeneßův advokát navrhoval řízení proti svému klientovi zastavit, maximálně mu udělit podmíněný trest. Před tribunálem ale neuspěl.
Pochybení jeho klienta byla příliš závažná, přiznání bylo prohlášeno za neplatné. Prezidentovi FC Bayern nepomohla dosavadní bezúhonnost, celoživotní úspěchy ani výrazné sociální angažmá. Soud vyslal společnosti výrazný signál, že daňové podvody budou nadále přísně stíhány, nehledě na to, kdo se jich dopustí. Rozsudek byl určitě důležitý, ale Hoeneßova pověst a společenská prestiž utrpěly dávno před jeho vynesením. O vině nebylo pochyb.
Trpké zklamání
Řada lidí se v muži, který léta vystupoval jako prototyp úspěšného a bohatého, ale i obětavého a solidárního byznysmena, trpce zklamala. Jeho prohřešky přirozeně vyvolaly i mocnou vlnu mediální kritiky. Bulvární deník Bild otiskl na úvodní stránce před závěrečným jednáním soudu emotivní výzvu: „Ve jménu všech čestných daňových poplatníků: odsuďte Hoeneße!“
Někteří komentátoři vyzvedávali „materiální“ stránku věci a s gustem vypočítávali, kolik by se za Hoeneßovy „ulité“ peníze dalo zaplatit zdravotních sester a postavit mateřských škol. Jiní, například redaktor týdeníku Der Freitag, se soustředili spíše na morální aspekty a odsoudili Hoeneße nejen jako pokrytce, ale i odpůrce demokracie, muže, který nedodržuje platná pravidla a snaží se obcházet státní moc. Svým chováním před justicí si Hoeneß navíc příliš nepolepšil.
Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung označil jeho proces za nejšílenější v uplynulých desetiletích. Fotbalový boss si chvílemi nedobrovolně natolik přitěžoval, že ho musel okřikovat vlastní obhájce. Přiznal například, že se navzdory opakovaným upomínkám od finančního úřadu moc nenamáhal sehnat všechny potřebné podklady. Jejich absence komplikovala vyšetřování a nakonec byly dodány jen dva týdny před zahájením jednání.
Rozporuplné výroky
Zkrátka to vůbec nevypadalo, že Hoeneß chce „vyčistit stůl“, jak neúnavně opakoval. Jeho chování spíš budilo dojem, že má co skrývat a objasnění případu záměrně sabotuje. Podobně rozporuplné byly i jeho další výroky. Na jedné straně tvrdil, že si je svých pochybení vědom a trpce jich lituje, na druhé se stavěl do role oběti.
Trousil poznámky, že daně neplatí spousta lidí a on jediný je na pranýři. Připomínal, že mnoho desítek milionů eur na daních zaplatil, a navíc věnoval vysoké částky na charitu. Mimoděk tím přiznával, že si myslí, že by pro něho neměla platit stejná pravidla jako pro méně zámožné a úspěšné smrtelníky.
To vše v situaci, kdy tolerance německé společnosti vůči daňovým deliktům kvůli stále zcela nepřekonané hospodářské krizi vytrvale klesá.
Žádný „kavalírský delikt“, ale krádež Snaha vyhnout se povinným odvodům se už dávno nebere jako „kavalírský delikt“, ale jako krádež, při které bohatý bere chudým. V nedávném průzkumu televizní stanice ARD se 80 procent respondentů vyjádřilo proti tomu, aby byla neplatičům, kteří se náležitě přiznají, stejně jako dosud zajištěna beztrestnost. I z jiných anket vyplývá, že Němci už s daňovými delikventy definitivně ztratili trpělivost.
Potvrzuje to ostatně i reakce německých politiků a médií na aktuální rozsudek. Trest pro Hoeneße vesměs všichni považují za možná trochu přísný, ale spravedlivý. Chválí, že se soud k prominentovi zachoval stejně jako ke každému jinému občanovi. Že z něho neudělal obětního beránka, ale ani mu zbytečně nenadržoval. S trestem souhlasila i většina dotázaných v průzkumu Politbarometer televizní stanice ZDF.
Pro některé lidi, zejména z okruhu jeho domovského FC Bayern, byl ale „Uli“ natolik nenahraditelný, že doufali, že soud přivře obě oči. Přáli si to nejen fanoušci, kteří se báli, že ztratí hlavního strůjce úspěchů svého klubu v uplynulých letech. Záda mu dlouho kryli i sponzoři Bayernu, šéfové mocných firem, jako je Adidas, Deutsche Telekom, Audi či Volkswagen. I oni totiž nemálo profitovali z toho, že fotbalová jedenáctka z Mnichova loni vyhrála vše, co se dalo – Bundesligu, Ligu mistrů i Německý pohár.
Hromadné pokání
Hoeneßův případ a další podobně medializované kauzy působí jistě odstrašujícím dojmem na lidi, kteří uvažují, že by krácení daní „riskli“, případně na ty, kdo se už podobně v minulosti provinili. Loni stoupl ve srovnání s rokem 2012 počet Němců, kteří se dobrovolně přiznali úřadům k „odklánění“ svých financí do daňových rájů, trojnásobně. Celkem se jich na úřadech přihlásilo skoro 25 tisíc.
Nemalý podíl na hromadném pokání má ale i tlak některých švýcarských bank, které samy důrazně nabádají své klienty, aby své domácí finance uvedli do pořádku. Jak ale trefně poznamenala bavorská komentátorka ARD, z Hoeneßova případu vyplývá, že se lidé nebojí ani tak finančních úřadů jako spíše toho, že se jejich jméno objeví na seznamu ukradeném z nějaké švýcarské či lichtenštejnské banky.
Tyto ilegálně nabyté seznamy klientů a další data v posledních letech radostně nakupovaly německé spolkové země. U prominentů se pak přidává i obava z investigativních novinářů, kteří by se jim (podobně jako Hoeneßovi) mohli dostat na stopu. Z toho vyplývá jedna smutná zpráva: stát zůstává sám o sobě vůči neplatičům spíše bezbranný. Po odsouzení Hoeneße, v jehož případě úřady přiznávají, že by se mu na kobylku samy nedostaly, ale možná počet dobrovolných přiznání naopak klesne.
Na „Uliho“ čeká život za mřížemi. Po vyhlášení rozsudku se totiž odmítl odvolat a vzdal se svých funkcí ve vedení FC Bayern Mnichov. Brzy proto nastoupí do výkonu trestu do věznice v bavorském Landsbergu. Tam dostane pravděpodobně jako většina odsouzených za finanční kriminalitu svou celu. Zápasy svého milovaného fotbalového klubu však pravděpodobně sledovat nebude. Liga mistrů i bundesliga jsou v Německu vysílány na placených kanálech. A ty nejsou ve věznici povoleny.
