Na digitalizaci se společnosti musejí dívat jako na komplexní řešení

Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků ČR, v rozhovoru mimo jiné říká: „Nejsložitější je digitalizace ve výrobě. Její podmínkou totiž je mít zdigitalizované ostatní procesy ve firmě, od administrativy přes logistiku, sklady, účetnictví, nikoliv jen jednu část firmy. Vše musí být provázané a kompatibilní. Výroba představuje nejsložitější krok z celého procesu.“

LIDOVÉ NOVINY: Neustále se mluví o digitalizaci. Co to znamená? Vědí to lidé a firmy?
SVOBODOVÁ: Když jsme zjišťovali názor malých a středních podniků, vyplynulo z toho, že si řada lidí pod digitalizací například představuje, že se místo psacího stroje používá klávesnice počítače. Její součástí je převod dokumentů do digitalizované nebo elektronické podoby, ale to je jen jedna malá část z procesu, navíc nejjednodušší. Loni jsme se věnovali digitalizaci z hlediska pěti oborů – řemesla, obchodu, služeb, průmyslu a zemědělství.

Abychom si porovnali, jak na tom malé a střední podniky z těchto segmentů jsou, jaké jsou jejich představy a jak digitalizaci využívají v praxi. Závěr je jasný – nejsložitější je digitalizace ve výrobě. Její podmínkou totiž je mít zdigitalizované ostatní procesy ve firmě, od administrativy přes logistiku, sklady, účetnictví, nikoliv jen jednu část firmy. Vše musí být provázané a kompatibilní. Výroba představuje nejsložitější krok z celého procesu.

Narazili jsme na to – a není to jen specifikum Česka –, že firmy nemají popsané procesy. Bez toho nelze digitalizace úspěšně udělat. Když zdigitalizují jednu část firmy, zjistí, že v jiné části funguje jiný software, který nekomunikuje s tím, který si nastavili třeba v účetnictví. Na digitalizaci je třeba se dívat jako na komplexní řešení.

LIDOVÉ NOVINY: Vyplatí se digitalizace všem firmám?
SVOBODOVÁ: K digitalizaci bych přiřadila robotizaci, což je další pojem, který spoustu let přemíláme zleva doprava, shora dolů a zdola nahoru. Ale když se podíváme na výrobu malých a středních podniků, je třeba si objektivně říct, že je to pro ně problém. Spočívá v tom, že řada malých firem nemá sériovou výrobu počítající se v tisících kusů jako třeba Škoda Auto. Když jedete tisíce kusů denně, pořídíte si robota a nastavíte ho na tyto série. Ale malá firma má menší zakázky, které se často mění.

Jsou to zakázky na míru konkrétní objednávce. A než robota, zjednodušeně řečeno, přenastavíte, přeprogramujete z jedné zakázky na jinou, vyžaduje to obrovský čas a peníze. A když si majitel firmy ve finále vyhodnotí výnosy versus náklady, žádný užitek robota nevidí. Konkrétní příklad – firma, která se zabývá povrchovou úpravou kovů, si pořídila robota, který stojí dva miliony korun. Ale zjistili, že na něj musejí navazovat další procesy ve firmě.

To znamená další obrovské investice, přestože jim s postavením robota pomáhali akademici, tedy odborníci mimo komerci. Ale i tak – jejich hodinová sazba je vysoká, a navíc na ně dlouho čekáte. To pak nevyrovná ani skutečnost, že robot danou zakázku vyrobí rychle. Takže u malosériových zakázek nedává robotizace v malých a středních podnicích žádný smysl v poměru investice versus přínos.

LIDOVÉ NOVINY: Máte zjištěno, od jaké velikosti podniku to dává smysl?
SVOBODOVÁ: To konkrétně neřeknu. Vše záleží na rozsahu instalace. Můžete počítat s investicí od několika set tisíc po miliony korun. Základní instalace může být třeba 250 tisíc, ty náročnější okolo milionu a výše. Majitel zmíněné firmy investoval 2,5 milionu korun. Ale přišel na zajímavou věc, což pro něho znamená největší přínos investice. Zjistil, že postupně dokáže mnohem lépe rozklíčovat náklady a chyby při řízení výroby. Našel kritická místa u zakázek, že třeba nejsou natolik ziskové nebo že je zobchodovali příliš levně.

Robotizací také dokáže změřit spotřebu energií na všechny procesy ve firmě. Takže finanční vyjádření jejího přínosu v tuto chvíli ještě nedokáže dát přesně na stůl. Opakuji, že robotizace při malosériových zakázkách finančně smysl nedává. Ale z dlouhodobého hlediska je přínosem, že získali nástroj, jímž mohou posuzovat efektivitu výroby na základě reálných řad, které mohou měřit a sledovat. Takže majitel věří – nebo alespoň doufá –, že v budoucnu se mu investice vrátí. Ale pro malé firmy je to běh na dlouhou trať.

LIDOVÉ NOVINY: Vyplatí se digitalizace ve všech oborech?
SVOBODOVÁ: Digitalizace je velký trend. Firmy se jí přizpůsobují – třeba řemeslníci. I ti využívají pro svoji práci digitální nástroje. Pro měření povrchů, rovin a další účely také používají kamery, drony, 3D tiskárny. Nebo instalatéři a topenáři musejí pracovat s chytrými budovami či inteligentními domácnostmi. Musejí umět vše nainstalovat, nastavit, propojit a zajišťovat servis.

Zjednodušeně řečeno, musejí umět propojit manuální práci s inteligentními systémy. Takže musejí mít i povědomí o IT technologiích. Na druhou stranu, když porovnáme řemeslo, průmysl, služby, zemědělství a obchod, pak v aplikaci digitálních nástrojů jsou nejdál zemědělci. Loni jsme měli Rok digitálního podnikání, a tak jsme se tomu do hloubky věnovali – a zemědělci z toho vyšli jako jasní favoriti.

LIDOVÉ NOVINY: Zemědělci jsou v digitalizaci nejdál?
SVOBODOVÁ: Jednak se snaží nahradit chybějící pracovní sílu, jednak odstranit těžkou práci. Využívají i řadu nástrojů k podnikání – GPS, secí stroje, digitální dojení, měření ploch přes satelit, monitoring dat, využívání meteostanic, chytré senzory na osevních plochách, samořiditelné traktory, drony či roboty na míchání krmiv. Sledují nemocnost či plodnost zvířat senzory, které mají zvířata na sobě, na obojku. Tyto věci mají obrovský dopad na podnikání. A zemědělci, ač se na ně řada lidí dívá skrz prsty, jsou v tom daleko.

LIDOVÉ NOVINY: Jak fungují samořiditelné traktory?
SVOBODOVÁ: Přes satelitní navigaci jsou zemědělci schopni takové stroje řídit třeba při setí s přesností na deset centimetrů. A dokonce dokážou zmapovat, která část pole potřebuje víc přihnojit, která méně, kde je víc vláhy, kde méně. Tyto věci fungují v zemědělství docela běžně.

LIDOVÉ NOVINY: A jak jsou na tom firmy se zaváděním digitalizace obecně? Ztotožnily se vaše členské firmy s nutností digitalizace?
SVOBODOVÁ: Určitě ne. Digitalizace nejvíce postupuje – a to není nic překvapujícího – v administrativě. Řízení lidí, zadávání úkolů a sledování jejich plnění, provázání procesů na účetnictví, na skladové hospodářství. Výroba je, jak už jsem zdůraznila, pro digitalizaci velice složitá. Ale u firem podnikajících ve službách a v obchodě už to běží. Obchody musejí sledovat, co mají na skladě a co potřebují doobjednat.

Pokud mají e-shop, sledují, co lidé poptávají, využívají online platby a podobně. Anebo gastronomické provozy: ty už byly donuceny se přizpůsobit nejen přijímáním online plateb, ale i tím, že hostovi umožní se de facto obhospodařit sám. Přijdu ke stolu, zadám si z digitálního menu přes mobil objednávku, pak mi přinesou jídlo a já nemusím čekat na placení, zaplatím přes mobil, přes QR kód přímo u stolu a odcházím.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vývoj ovlivnila současná pandemie?
SVOBODOVÁ: Nejsložitější a nejkritičtější moment v gastronomii je, že zákazník čeká na číšníka, až mu přinese menu a pak účet. A to lze dnes odstranit, protože jsou na to digitální aplikace. A gastronomické provozy už na to hodně najíždějí. Vede je k tomu covid, to je jasné. Ale už také vědí, že kdo do těchto aplikací investuje, získá další skupinu zákazníků, kteří takové služby očekávají a vyžadují. Takže vývoj je teď dynamický. Covid přinesl skok v digitalizaci napříč obory.

Situace donutila firmy se tomu věnovat. I když to předtím odkládaly nebo nepovažovaly za prioritní. Na druhou stranu jecovid brzdí finančně. Jsou totiž nervózní, protože nevědí, co bude, jak se bude situace vyvíjet v příštím roce. Asi 80 procent firem, jak vyplynulo z našeho zářijového průzkumu mezi třemi stovkami podniků o velikosti od čtyř do 250 zaměstnanců, chce inovovat, ale vyčkává, co se bude dít.

LIDOVÉ NOVINY: Existují dotační výzvy na inovace a digitalizaci.
SVOBODOVÁ: Celkem 79 procent firem, které chtějí inovovat a plánují investice do digitalizace, chtějí tento krok financovat z vlastních zdrojů. Jen 35 procent by si vzalo bankovní úvěr. Teprve na třetím místě – 27 procent podnikatelů – by na takovou investici chtěly dotaci. Takže naše podniky jsou značně opatrné, ale také mají racionální úsudek. Hodně se v tom projevují rodinné firmy. Nechtějí se zadlužovat, považují to za nebezpečné. A pokud jde o dotace, je to složité.

Pokud firma zamýšlí dlouhodobý rozvoj, má na to plán. A když je pak vyhlášena výzva, která má konkrétní parametry, podnikatel se musí do podmínek vejít. Takže musí svůj plán nějak přiohnout, přizpůsobit. A ještě k tomu má nejistotu, zda dotaci obdrží. Takže i proto jsou u podnikatelů dotace až na třetím místě.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaký modelový příklad, kolik stojí digitalizace firmy?
SVOBODOVÁ: Kolik by stála kompletní digitalizace firmy, nelze říct. Záleží na oboru, v němž firma podniká, dále na její velikosti, jaké procesy v ní probíhají, zda je má popsané, zda na sebe navazují. Ať jde o digitalizaci, automatizaci, nebo robotizaci výroby – výrobní software nastaví IT odborník.

Ale vy máte pod svou střechou techniky a lidi ve výrobě, kteří jsou nastavení úplně jinak. A tyto dvě skupiny se musejí shodnout. A na konci procesu zjistíte, jaká je chybovost. Najednou vám vypadne výrobek a jde do odpadu. Protože někde byla chyba softwaru. Takže než vychytáte chyby a přenastavíte zadání, stojí to čas a peníze.

LIDOVÉ NOVINY: Existuje dostatek odborníků, kteří firmám pomohou?
SVOBODOVÁ: Spolupráce firemní a akademické sféry, tedy vysokých škol, výzkumných center a podobně, vcelku probíhá. Ale vedle peněz je problém, že v akademické sféře čas plyne jinak, pomaleji. A byznys se s tím špatně vyrovnává. Vědci a akademici přistupují ke své práci s vědomím, že mají na zkoumání dost času. Nechci je hanět. Velice si vážím jejich znalostí a know-how. Ale realizační fáze s jejich zapojením je příliš pomalá. Navíc v Česku chybějí nezávislé poradenské technologické firmy, respektive je jich velmi málo.

Když přijde do firmy technologický poradce, je většinou navázaný na velkou společnost. A řekne: Pro vás by byl nejlepší ten a ten produkt. Takže neřeší na míru, co potřebuje konkrétní firma. Nabízí produkty toho, kdo za ním stojí. Jinak to funguje třeba v Německu, kde jsou inženýrské kanceláře, které jsou opravdu nezávislé. Přijdou do provozu a řeknou: Pro vás by bylo nejlepší toto. Přijdou jinam a tam zase doporučí něco úplně jiného. To nám v Česku chybí.