Přestože to byla zpočátku jen malá firma o několika lidech, tak vždy, když měla nějaké peníze navíc, snažila se něco podporovat, říká v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ předsedkyně správní rady Nadačního fondu Avast a manželka jednoho ze spoluzakladatelů firmy Jarmila Baudišová.
ČESKÁ POZICE: Nadační fond Avast byl založen na konci roku 2010. Jakým způsobem firma přispívala na dobro do té doby?
BAUDIŠOVÁ: Bylo to hlavně při živelných katastrofách, jak při povodních u nás nebo v cizině, tak při zemětřeseních nebo tsunami. Nebo jiný příklad: když v 90. letech vyvíjel Avast (tehdy ještě jako Alwil Software – pozn. red.) program, který se jmenoval SUP – Správce uživatelských programů –, tak firma podporovala chov supů v pražské zoologické zahradě.
Postupem času se Avast rozrostl, peněz přibývalo, a tak se majitelé – Pavel Baudiš a Eduard Kučera – rozhodli každoročně dát dvě procenta ze zisku na charitu. Bylo však mimo jejich pracovní a časové síly vybírat organizace, kterým dát podporu, a mít kontrolu nad tím, jak jsou tyto peníze využité. Proto se rozhodli založit nadační fond. Jeho vedením pověřili své manželky a právničku Avastu.
ČESKÁ POZICE: Jaké byly začátky?
„Proto jsme začali hledat nějaké vlastní konkrétní téma. Aby lidem, když se řekne Nadační fond Avast, naskočilo: Aha, ti dělají to a to.“ |
BAUDIŠOVÁ: Trochu paradoxní: od počátku jsme měli poměrně dost peněz, ale nevěděli jsme, jak s nimi naložit. Využili jsme proto kontakty, které Avast navázal již dříve – podporoval například Člověka v tísni, Konto Bariéry, Maltézskou pomoc, Centrum Paraple... Měli jsme s nimi dobrou osobní zkušenost, věděli jsme, že poskytnuté peníze nezneužijí a dobře s nimi naloží. Další partneři – těch stálých máme zhruba 15 – přibyli i na doporučení zaměstnanců. Potom se začaly množit žádosti o podporu od dalších organizací a vybírat ty, které podpoříme, bylo stále obtížnější. Proto jsme začali hledat nějaké vlastní konkrétní téma. Aby lidem, když se řekne Nadační fond Avast, naskočilo: Aha, ti dělají to a to. Což nebylo jednoduché.
ČESKÁ POZICE: Co zvítězilo?
BAUDIŠOVÁ: Od začátku jsme si ujasnili, co nás zajímá: aktivní stáří, protože máme starší rodiče a vidíme, jak to v této oblasti funguje a nefunguje. Pak máme osobní zkušenost s vozíčkáři a kladný vztah ke sportu, takže je naším oblíbeným tématem sport vozíčkářů. A hodně nás zajímá téma umírání v domácím prostředí a paliativní a hospicové péče. To stojí hodně stranou společnosti. Podporovali jsme provoz hospiců, ale chtěli jsme se v této oblasti zaměřit na systémovější podporu a vybudovat vlastní program. Snad se nám to i díky našim investicím podaří trochu ovlivnit a změnit k lepšímu.
ČESKÁ POZICE: A daří se to?
BAUDIŠOVÁ: Letos jsme poprvé spustili program Spolu až do konce. Pracovali jsme na něm dva roky a setkal se s ohromným ohlasem a pozitivními ohlasy jak žadatelů, tak médií, ale i veřejnosti. Rádi bychom podpořili nejen to, aby hospice mohly pracovat, protože například péče domácích hospiců není hrazena ze zdravotního pojištění, ale i systémové změny, vzdělávání doktorů a zdravotních sester v paliativní péči, vytváření paliativních týmů například v běžných zdravotnických zařízeních. A vůbec podpořit změnu v myšlení lidí.
ČESKÁ POZICE: Můžete z pozice velké firmy ovlivnit lidi, kteří mají rozhodovací pravomoci, aby se hrazení paliativní péče stalo standardní součástí zdravotního pojištění?
„Iniciovali jsme veřejnou debatu s odborníky na téma ,umírání’. Zajímavé bylo, že všichni hosté z řad odborníků pozvání přijali – až na zástupce VZP.“ |
BAUDIŠOVÁ: Myslím, že nepřímo ano. Můžeme o těch problémech nahlas mluvit a upozorňovat na ně veřejnost. Například součástí programu Spolu až do konce byla kampaň, kde jsme zveřejnili některá důležitá a alarmující data z oblasti paliativní péče. Jako generální partner festivalu Jeden svět jsme iniciovali veřejnou debatu s odborníky na téma „umírání“. Zajímavé bylo, že všichni hosté z řad odborníků pozvání přijali – až na zástupce VZP. Ale třeba to příště dopadne jinak.
Když jsme program Spolu až do konce vyhlásili, přihlásilo se i několik projektů, které se týkaly právě systémových změn. My jsme ochotni takovéto projekty podpořit i velkou částkou, pokud je za nimi kompetentní žadatel. Je to opravdu dlouhodobá práce. A když těch projektů a faktů, která potvrzují, že je to výhodnější pro stát a pro rodinu, ale i příjemnější pro umírajícího i pozůstalé, bude víc, tak si myslím, že stát na to časem musí slyšet.
ČESKÁ POZICE: Kam kromě zmíněného programu koncentrujete svou charitativní aktivitu?
BAUDIŠOVÁ: Dalšími dvěma pilíři jsou Otevřený fond správní rady nadačního fondu a Zaměstnanecký fond. Do nadačního fondu daruje firma Avast 2,5 procenta ze svého zisku. Na něm se podílejí i zaměstnanci, a tím přispívají na práci fondu, takže chceme, aby měli možnost ovlivnit, kam peníze půjdou. Tím, že sami navrhnou organizace, které znají, s nimiž sami nebo jejich příbuzní či známí spolupracují, máme jejich doporučení a garanci, že peníze – strop pro projekt je stanoven na 50 tisíc korun – půjdou na správnou věc. A také nám to pomáhá poznat, co naši lidé dělají ve volném čase, co je zajímá, ale i jaké mají problémy.
ČESKÁ POZICE: A Fond správní rady?
BAUDIŠOVÁ: Je volný a pokrývá oblasti, které jsou mně i mým kolegyním ve správní radě blízké, do rozhodování jdeme trochu i srdcem. Zajímá nás spousta věcí, vzdělávání, kultura, umění... Je to poměrně široký rozsah.
ČESKÁ POZICE: Jak jste dospěli zrovna k 2,5 procenta ze zisku?
BAUDIŠOVÁ: Pro to se rozhodli majitelé Avastu. Je to hodně, myslím, že z firem, které takto přispívají, je to jeden z největších podílů.
ČESKÁ POZICE: Dlouhodobým partnerům dáváte peníze na konkrétní projekty?
„Hospic klidně může fungovat v oprýskaném domě, ale když nebude mít peníze na sestřičky a personál, tak je mu nová omítka k ničemu“ |
BAUDIŠOVÁ: Obvykle ano, ale v jedné věci se trochu od některých nadací a nadačních fondů, ale i firemních dárců lišíme. Často totiž neradi platí provoz neziskových organizací, protože to pro ně není tak atraktivní – peníze se jakoby rozplynou a za dary nejsou vidět konkrétní příběhy. Financování provozu přitom neziskovky trápí nejvíc. Hospic klidně může fungovat v oprýskaném domě – i když to není ideální –, ale když nebude mít peníze na sestřičky a personál, tak je mu nová omítka k ničemu. Žádosti se samozřejmě musejí psát na konkrétní projekt, ale mohou to být právě i platy zaměstnanců – samozřejmě přesně vyčíslené a vyúčtované.
ČESKÁ POZICE: Neplánujete rozšířit záběr podpory i více do zahraničí?
BAUDIŠOVÁ: Přestože je Avast původně česká firma, funguje celosvětově. Nejen tím, že má více než 220 milionů uživatelů v zahraničí a dva miliony v Česku, ale i ve vedení firmy je čím dál více cizinců. A i s nimi a s akcionáři se diskutuje fungování nadačního fondu, protože jsou to i jejich peníze. My si ale hodně stojíme za tím, abychom podporovali zejména české projekty, protože vidíme, kolik se tady nedostává peněz. Navíc firma sídlí v Praze, a tedy většina zaměstnanců jsou Češi nebo lidé žijící v Čechách.
Jediné, co cíleně kromě humanitární pomoci podporujeme v zahraničí, je přes Člověka v tísni projekt Školy pro sirotky a pro zemědělce v Etiopii. Podporujeme i řadu mezinárodních projektů jako například Konferenci Fórum 2000 a festival Jeden svět. Myslím, že to zahraniční pracovníci pochopili a jsou s tím v souladu.
