Nevidím českého tvůrce, který by se snažil zvrátit chod světa

V rozhovoru David Ondříček mimo jiné říká: „Český film není v současné době zase až tak profitabilní odvětví. Když uděláte obrovskou kampaň, automaticky to neznamená, že se vám peníze vrátí. Těžko se to odhaduje.“

LIDOVÉ NOVINY: Kolik si dnes vydělá režisér za celovečerní film?

ONDŘÍČEK: Honoráře se pohybují od tří set tisíc do pěti milionů korun. Tolik jsem ale třeba já nikdy za nic nedostal. V téhle branži navíc moc nefungují pravidla. Je to džungle, kde jsou nastavena jen určitá schémata. A na tom je založený celý filmový byznys, ze schémat se dá vystoupit. Když je něco úspěšné, tak si za to řeknete o víc peněz.

LIDOVÉ NOVINY: Je tedy možné se i v České republice uživit pouze filmovou režií?

ONDŘÍČEK: Jde o to, jak vysoký máte standard. Pokud si člověk představuje dvacet nebo třicet tisíc měsíčně, tak velice dobře. Kdyby však chtěl vydělávat třeba dvě stě tisíc měsíčně, tak už je to holý nesmysl.

LIDOVÉ NOVINY: Natočil jste kultovní filmy jako Samotáři, Jedna ruka netleská nebo Grandhotel. Hlášky z nich zná kdekdo. Vydělávají pořád?

ONDŘÍČEK: To ano, ale bohužel na některé z nich nemám práva. Pořád se hrají. Filmy vydělávají různými způsoby, trh je v současnosti nejvíc flexibilní, co kdy byl. Kromě prodeje VOD a televizních práv jde taky o DVD a blu-raye, ale třeba i o prodej částí filmů pro reklamní účely. Filmy se dnes prodávají do vlaků, autobusů, letadel a jejich kusy třeba i pro turistické účely. To je případ Samotářů, jejichž části koupily některé cestovní kanceláře. Klientům teď nabízejí cesty po místech, kde se ten film točil. Samotáři totiž byli úspěšní nejen u nás, ale i na mezinárodních festivalech, několik cen vyhráli ve Varšavě. Stali se tam velmi populárními, navštívilo je 200 tisíc diváků. Měl jsem však tehdy málo zkušeností, a tak jsem jejich potenciál nevyužil naplno.

LIDOVÉ NOVINY: Kdybyste Samotáře natočil dnes, vydělali by víc peněz?

ONDŘÍČEK: Rozhodně. Dokázal bych je prodat lépe než tenkrát. Ale dobře jsme tam zvládli třeba product placement, který obecně dost nesnáším. U nás totiž většinou vypadá jako reklama ve filmu. V Samotářích jsme ho udělali slušně, jezdilo tam auto Renault, ale nikde se nemluvilo o té značce a automobilka byla tak sofistikovaná, že ani nechtěla, aby tímto vozem jezdily všechny hlavní postavy. Ty tak dostaly auta vhodná ke svému charakteru, například Jirka Macháček tam má tu malinkatou dodávku. Na ten snímek ale nemám televizní práva a nejspíš ani nikdy mít nebudu, protože vyprší až za čtyřicet let. Principiálně mě to dost mrzí. České televizi, která je drží, ale slouží ke cti, že hraje Samotáře velice často a lidé je mají možnost vidět. To je pro mě vlastně to nejdůležitější, peníze zase až tak důležité nejsou.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste si k režii přibral i roli producenta?

ONDŘÍČEK: Právě kvůli Samotářům, nemohl jsem najít odpovídajícího producenta. A tak jsem se pokusil udělat dva v jednom. Tehdy mi to přišlo jako obrovský úkol, dnes to považuji za přirozenou symbiózu. Alespoň v případech, kdy si ten film vymyslím a chápu ho autorsky. Pak je to největší výhoda, domluvit se sám se sebou. O všem se ale radím se svým drahým kolegou producentem Kryštofem Muchou. Řeknu to ale ještě obecněji. Když jsem se ptal táty, proč si vybral kameru, vždy říkal, že chtěl být filmař a ta kamera na něj zbyla. Já jsem chtěl být taky filmař, mám rád všechny filmové profese. Vyznávám anglosaský systém. Tam je i producent kreativní profesí. Až jako poslední řeším financování, producenta chápu jako člověka, který má rozhodovací právo. Ve světě neznám žádného dobrého producenta, který by tuhle možnost zneužil. Vždy jsou v souladu s režisérem a vytváří film spolu.

LIDOVÉ NOVINY: Převáží u vás umělecké vidění filmu vždy, když se řeší, zda jet záběr ještě jednou, nebo ne, protože to bude stát další peníze?

ONDŘÍČEK: Tomuhle pohledu moc nerozumím. Pokud bude něco opravdu stát peníze, tak špatný záběr ve filmu. To jsou opravdu vyhozené peníze. Zatím jsem se nikdy nesetkal s tím, že by režisér chtěl další záběr a producent řekl ne, stálo by to peníze. Sobě a ani jinému režisérovi jsem to nikdy takto nezakázal.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je v současnosti obtížné získat peníze na český film?

ONDŘÍČEK: Extrémně. Záleží na tom, na jaký film a kdo ho dělá. Situace je složitá, ale přímo úměrná velikosti státu a zájmu lidí o filmy. U nás je důležité, že stát filmy podporuje.

LIDOVÉ NOVINY: V čem je shánění peněz nejsložitější?

ONDŘÍČEK: Prakticky tu neexistují pravidla na financování filmu, respektive jsou velice vágní. Bez podpory grantu a jedné z televizí nemá smysl film dělat, člověk na něj nemá šanci získat peníze. O budoucnosti české kinematografie rozhoduje úzká skupina lidí a paradoxně si v podstatě stejná skupina lidí někdy stěžuje, že kinematografie není na lepší úrovni. Pro kvalitu filmů je to velice nezdravé prostředí.

LIDOVÉ NOVINY: Na vaše filmy se ale peníze shánějí nejspíš dobře...

ONDŘÍČEK: Nechci znít ublíženecky, ale v současnosti mám takový paranoidní pocit, jako by mi naznačovali, že už jsem toho udělal a vyhrál dost. A taky si možná myslí, že jsem vydělal spoustu peněz, takže už není moje filmy potřeba podporovat. Doufám ale, že to tak není, že jde jen o souhru náhod. Na druhou stranu, u nás se obrovsky podporují debutanti. Přitom druhý film natočí už asi jen každý pátý z nich. To je zvláštní, podporujeme lidi, kteří neprokázali, že dokážou natočit film, představili jen svou vizi. A to je málo, člověk musí mít talent, ne být jen úporný a snaživý. Svým prvním filmem ale většina debutantů dokáže, že na to nemá a že tu šanci dostat neměla. Nechci, aby to znělo, že se nemají podporovat mladí tvůrci, ale je potřeba pečlivě rozlišovat, kde je už určitá prokázaná kvalita a kde se může pravděpodobně vynořit.

LIDOVÉ NOVINY: Čistě producentsky jste zatím pracoval na dvou filmech, Ztraceni v Mnichově a Anthropoid. Jak obtížně se sháněly peníze na Ztraceni v Mnichově?

ONDŘÍČEK: Ten film je vzácný a krásný, Petr Zelenka je mimořádný filmař. Od začátku jsem říkal, že musí mít jednoduché financování. Nechtěl jsem, aby tam byl product placement, investoři, kteří nám budou říkat, jak má ten film vypadat, a ani zahraniční koprodukce, která by mohla natáčení zkomplikovat. Financovala ho tak Česká televize, dostali jsme grant a pobídky, velmi pomohla Barrandov Studios.

LIDOVÉ NOVINY: Vydělal ten film sám na sebe?

ONDŘÍČEK: Není to film, který by mohl vydělat sám na sebe. Proto tam byly státní subjekty, které ho podpořily. Ten snímek ale zaplatil všechny lidi, kteří na něm pracovali, a do jisté míry zaplatil i soukromým subjektům, které v něj věřily a podpořily ho. O žádný kasovní úspěch ale nešlo, vlastně by se to dalo nazvat spíše neúspěchem. Film Ztraceni v Mnichově stál asi 35 milionů korun. Nechci říkat, že to bylo zklamání, ale spíš překvapení, čekal jsem větší zájem. Investice se vrací pomalu, ale třeba za patnáct let bychom si mohli říct, kde jsou kasovní trháky roku 2015 a kde jsou Ztraceni v Mnichově. Možná budou úplně ztraceni, ale možná ne. Jsem přesvědčený, že alespoň některé filmy, které děláme, mají před sebou dlouhý život, a to je to nejkrásnější.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je nastavena vaše produkční firma Lucky Man Films? Tak, že uděláte dobrý film pro náročného diváka, ale zároveň víte, že musíte natočit i něco divácky vstřícnějšího, co vám ztrátu vyrovná?

ONDŘÍČEK: Teď jsem si dal předsevzetí, že budu dělat jen věci, které mě zajímají a které mají smysl. Nejen pro mě, ale i pro společnost. V tu chvíli jsme se ve firmě dostali spíše do minusu než do zisku. Bylo to odvážné rozhodnutí, ale nevím, jak dlouho mi vydrží. V mé produkci se ale věnujeme i mnoha komerčním věcem. Neděláme je jen pro peníze, ale děláme je za peníze. Jde hlavně o reklamy.

LIDOVÉ NOVINY: Luxus být teď v minusu si můžete dovolit díky předchozím úspěchům?

ONDŘÍČEK: Je to tak. V reklamní branži pracuji od revoluce a některé reklamy mě pořád opravdu baví. V poslední době šlo třeba o spot pro český olympijský tým, u kterého mě velmi oslovil skvělý nápad agentury Ogilvy. Ale mohu si teď dovolit dělat i něco, co mě baví ještě víc. Nebo spíš to, co vychází přímo ze mě. I když mám produkci, kde zaměstnávám lidi, režíroval jsem v Dejvickém divadle. A to pro mě byla silně prodělečná záležitost, na kterou budu vždy s nadšením vzpomínat. Uvidíme ale, jak dlouho to vydržím. Teď dodělávám dokumentární film o Emilu Zátopkovi a to je obrovská práce, za kterou nejenže nemám peníze, ale ještě do ní investuji jako koproducent. Film poběží v České televizi v srpnu při zahájení olympijských her v Riu. Není to ale tak, že bych komerci a byznys úplně opouštěl.

LIDOVÉ NOVINY: Naopak plány na celovečerní film o Zátopkovi jste už opustil?

ONDŘÍČEK: Rozhodně ne, chystám ho už dlouho, ale pořád se nám nedaří sehnat prostředky. Bude stát 85 milionů, ale pořád věřím, že se to zlomí a celovečerní film o Emilu Zátopkovi natočíme. Pokud by na něj ale šly peníze jen ze soukromé sféry, tak by ten film nemohl vzniknout tady a to bych byl strašně nerad. Vedle toho na příští rok chystám ještě jeden televizní film, o tom ale zatím nechci mluvit.

LIDOVÉ NOVINY: Anthropoid, stejně jako vaše zatím poslední celovečerní režie Ve stínu vznikly v mezinárodní koprodukci. Bylo to náročné?

ONDŘÍČEK: Pro film to může znamenat obrovské obohacení, v případě Ve stínu mě ohromil polský kameraman Adam Sikora a jeho spolupracovníci. Film to posunulo vysoko, zejména pokud jde o mezinárodní srozumitelnost. Takovéto financování je však velice komplikované. Zvlášť na východ od nás bývá strašlivě těžké donutit partnery, aby dodrželi to, co slíbili. Koprodukce je jako manželství, ale třeba čtyř subjektů. Ve chvíli, kdy začne podvádět jeden, zhroutí se úplně všechno. Koprodukce bývají vázány na granty, a když neprokážete solidnost úplně všech, odnesou to opět úplně všichni. Systém je to sice správný, ale těžko proveditelný. Na mezinárodních koprodukcích je přitom postavena velká část filmových festivalů, kdy filmaři prezentují své náměty a snaží se docílit něčeho, co však v praxi velice špatně funguje.

LIDOVÉ NOVINY: Při přípravách filmu Ve stínu jste měl nějakou špatnou zkušenost s koproducenty?

ONDŘÍČEK: Měl. Jeden z nich neplnil to, co měl. A celý film, který stál 82 milionů korun, byl jen krůček od zhroucení, nakonec se ho ale podařilo odvrátit. Všichni se nějak umoudřili. Představte si třeba, že byste dělal film s Rakušany, dokončil byste ho a oni by vám řekli, že vám poslední splátku nezaplatí, protože zkrachovali. Nebo by ji i zaplatili, ale nevyúčtovali by ji. Pak nedostanete peníze ani z lokálních grantů a z Eurimages. Následně vám chybí velká část rozpočtu a kde ji jako hlavní koproducent vezmete? Film může být i dodělaný, a stejně je to velký problém. Systém je opravdu krutý. Jde o řetězec, kde musí být všichni finančně a morálně pevní. A to není jednoduché.

LIDOVÉ NOVINY: Jak čelíte osobně takovému riziku? Pojištěním?

ONDŘÍČEK: Snažíme se, aby byl film financovaný jinak než takto složitě. Tenhle systém využíváme, jen když není nic jiného možné.

LIDOVÉ NOVINY: U filmu Anthropoid už to bylo lepší?

ONDŘÍČEK: To bylo, západní svět funguje jinak. Neexistuje tam, že by někdo nezaplatil, protože ve chvíli, kdy by si to dovolil, už s ním nebude nikdo pracovat. Západní filmy navíc vznikají strašně rychle. Tohle byl nezávislý snímek, vznikal mimo velká studia. Pro představu to vypadalo tak, že jsme si v pátek říkali s ostatními producenty, že snímek nikdy nevznikne, sháníme na něj finance dva roky a pořád se to motá dokola. A v pondělí se nám ozvala firma LD Entertainment a Mickey Liddell a řekli, že do toho jdou. Že za tři měsíce jdeme točit. A tak to taky bylo.

LIDOVÉ NOVINY: Bude to divácky úspěšný film?

ONDŘÍČEK: Doufám, že ano. Pro americkou distribuci ho koupila firma Bleecker Street a nasazen bude v 500 amerických kinech. Je to firma, která by se dala přirovnat k českým Aerofilms. S úspěchem distribuuje artové filmy, ale pro širokou veřejnost. Celosvětovou distribuci by měl mít na starosti pravděpodobně Disney. Je to film předurčený k tomu, aby na něj lidé chodili, bude se promítat po celém světě. V České republice půjde do kin letos po Varech (rozhovor byl natočen v červnu, pozn. red.), ale zatím není stanoveno konkrétní datum.

LIDOVÉ NOVINY: Existuje v českém filmu hvězdný systém?

ONDŘÍČEK: Moc ne. V Americe vědí, kolik jim obsazení herce přinese peněz. Sice se mohou ošklivě splést, ale neděje se to moc často. V České republice žádný takový herec neexistuje, netušíte, kolik vám přijde do kina lidí, když obsadíte třeba Marka Taclíka. Vychází to z české povahy. Je to celkovým nastavením, nechodíme do kina na hvězdy, ale na příběhy, na tvůrce a na kombinaci lidí. Diváky třeba zaujme, že je to komedie, režíroval ji Hřebejk a hraje tam Taclík. Že tam hraje jen Taclík, nestačí. Půjdeme na film s Taclíkem? To už se tu neříká, to možná bylo za dob Vlasty Buriana.

LIDOVÉ NOVINY: Mají tu na úspěch filmu vliv různé ceny?

ONDŘÍČEK: Je to marketingový tah, aby byl o filmy větší zájem. Zdravé soutěžení mám ale strašně rád, a tak mě ceny hrozně baví. Dotáhl jsem to tak daleko, že jsem teď seděl na Českých lvech vedle Petra Zelenky, fandil našemu filmu Ztraceni v Mnichově, ale když vyhlásili jako nejlepší snímek Kobry a užovky, tak jsem vykřikl a tleskal jsem. Prohrál jsem, ale měl jsem radost, že to vyhráli kluci, kteří mají bezvadný film a jsou to velcí sympaťáci. Fandil jsem jim stejně jako nám. Je to ale sranda, kterou člověk nesmí brát moc vážně. Filmu však mohou ceny opravdu pomoci, lidé je sledují a spousta z nich si ani nedokáže vybrat, na co jít do kina. A když má snímek třeba pět Oscarů, tak si potenciální divák řekne, že už na něm asi něco bude. Člověk to nesmí brát zas tak vážně.

LIDOVÉ NOVINY: Možná je škoda, že Kobry a užovky vznikly ve stejném roce jako Ztraceni v Mnichově...

ONDŘÍČEK: Ne, mě spíš štve, že Musíme si pomáhat vzniklo ve stejném roce jako Samotáři (smích). Je to bezvadný film, přál jsem jim to, ale nám bych to přál ještě víc. Většinou jsem soutěžil proti Hřebejkovi a Svěrákovi a s těmi byla čest prohrát.

LIDOVÉ NOVINY: Funguje u nás dobře filmový marketing?

ONDŘÍČEK: Český film není v současné době zase až tak profitabilní odvětví. Když uděláte obrovskou kampaň, automaticky to neznamená, že se vám peníze vrátí. Těžko se to odhaduje. Marketing je tu standardní, nechodí neprošlapanými cestičkami. Lidé se sejdou, domluví se, kolik bude plakátů, trailerů a kolik billboardů. Tím to končí. Svěží vítr by prospěl, ale je to spojené s filmy. Nevidím tu tvůrce, který by se snažil zvrátit chod světa. Všechno je to po srsti. Nechci říkat, že jsem pankáč, ale když jsme natočili film Šeptej, tři dny jsem načerno po nocích lepil plakáty po Praze. Dokonce jsem, a to je opravdu nechutná věc, nalepil plakát i na koně na Václaváku. Ze strany, pak jsem se za to styděl. Byl jsem ale v určitém rauši a chtěl jsem, aby na ten můj film chodili lidi.

LIDOVÉ NOVINY: A až natočíte Zátopka, půjdete zase vylepovat plakáty?

ONDŘÍČEK: Až dotáhnu Zátopka, tak lepím noc před premiérou plakát ze strany na koně, to vám garantuju.

LIDOVÉ NOVINY: Jak rychle se obecně vrací peníze vložené do českého filmu?

ONDŘÍČEK: To je ta největší ruleta. Film je jako každá jiná investice, můžete velmi vydělat i velmi prodělat. Má ale tu výhodu, že je to nejrychlejší otočení peněz. Proto má takový finanční potenciál v Americe a všude na Západě. Může vám během několika měsíců vydělat třicetkrát víc, než jste zaplatili. Proto společnosti investují do portfolia více filmů, a ne jen do jednoho. Do jisté míry je to loterie, kterou můžete zkusit statisticky propočítat, ale vždy rozhoduje zájem diváků a ten je nevyzpytatelný.

LIDOVÉ NOVINY: Je tedy český film pro producenta dobrý byznys?

ONDŘÍČEK: Ano, může být - a nejen pro producenta, ale pro všechny lidi, kteří se na filmu podílejí. Důležitější je ale myšlenka, talent a nadšení. Musíte začít od srdce a dát do toho všechno, peníze je lepší počítat až nakonec. Nevěřím na filmy, kde tvůrci přemýšlí, kolik na film přijde lidí, a je jim jedno, o čem je. Co mě však mrzí, je, že některé státy pochopily mnohem lépe než my, že film je obrovský obchod. Češi jsou však chytří a šikovní a film u nás bude mít dobrou budoucnost. Je potřeba dávat tvůrce dohromady, vymýšlet, o čem mají filmy být, a pak je zpracovat. Pak to bude dobrý byznys. Jsem přesvědčený, že je to na dobré cestě. Navíc, Praha je nesmírně atraktivní, jsou tu skvělí profesionálové i služby. Nemáme se čeho bát.