Jednou z oblastí, kterou bude muset řešit nový americký prezident, je vysoké školství. „Problémy vysokého školství se sice v americké prezidentské kampani příliš neobjevovaly, přesto bude mít výsledek voleb na jeho další vývoj v USA značný vliv,“ upozorňují Jan Koucký a Jan Kovařovic ze Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. A analyzují, co lze od obou kandidátů očekávat.
KOMENTÁŘ Jana Kouckého a Jana Kovařovice / Ať v amerických prezidentských volbách zvítězí Barack Obama nebo Mitt Romney, bude muset řešit závažné fiskální problémy vysokého školství. To může zásadně ovlivnit nejen výši prostředků na vysoké školství a výzkum, ale i řešení dalších problémů, od imigrace po postoj k ziskovým vysokým školám.
Vzhledem k tomu, že Kongres zůstává rozdělen, nelze očekávat, že se obě strany dohodnou na znění nových zákonů, především nového zákona o vysokém školství (odpovídající zákony o základním a středním školství leží v Kongresu bez výsledku již od roku 2007). Většina nezbytných opatření se bude realizovat podzákonnými normami, vládními nařízeními, a ty budou záviset na celkovém postoji i prioritách prezidenta.
Odlišný pohled
Oba kandidáti mají na řadu problémů vysokého školství rozdílné názory. Některé z nich mohou vysoké školy u obou kandidátů vítat, některých se však mohou obávat.
- Ve svém druhém období by Obama patrně dále usiloval o větší dozor nad všemi stránkami vysokého školství a jeho výraznější regulaci, na druhé straně by silně podporoval federální programy pro pomoc vysokým školám a pro rozšíření přístupu k vysokoškolskému studiu a jeho zdárnému dokončení i pro studenty z rodin s nižšími příjmy, přinejmenším do té míry, jak mu to federální rozpočet dovolí.
- Romney naopak prohlásil, že by řadu změn zavedených Obamou zrušil a omezil regulaci ze strany státu, která mnohým vysokým školám vadí. Vysoké školství však nepatří mezi jeho priority, a ohlášené velké škrty v rozpočtu by proto patrně postihly také důležité vysokoškolské programy.
Financování a la USA
Než se pustíme do výkladu dalších rozdílů mezi oběma prezidentskými kandidáty, je třeba připomenout dvě skutečnosti, které jsou v americkém vysokém školství podstatně odlišné od toho, na co jsme zvyklí ve střední Evropě. Federální úroveň má v USA vůči vysokým školám jen omezené kompetence, které se týkají především různých federálních programů zaměřených na rozvoj vysokého školství a zvláště na podporu studentů (stipendia a půjčky). Větší přímé kompetence mají jednotlivé státy nebo regionální akreditační komise, pokrývající často vysoké školy v několika státech Unie.
Téměř dvě třetiny zdrojů vysokých škol tvoří příjmy od domácností a dalších privátních subjektůDruhý, podstatnější rozdíl spočívá v odlišném systému financování vysokých škol, který má ovšem na fungování vysokého školství zásadní dopad. V USA totiž téměř dvě třetiny zdrojů vysokých škol tvoří příjmy od domácností a dalších privátních subjektů a pouze zbytek tvoří příjmy z veřejných zdrojů, většinou od příslušného státu Unie. Téměř polovinu všech příjmů vysokých škol pak činí školné. To samozřejmě není možné bez různých druhů podpor, které mají buď podobu stipendií, nebo častěji půjček, a jejichž příjemcem jsou tři čtvrtiny amerických studentů.
A právě v tom mají federální podpůrné programy zásadní význam; strukturace a způsob rozdělování podpor významně ovlivňují rozvoj vysokého školství. Federální programy představují asi tři čtvrtiny ze všech podpůrných programů v celkové výši kolem 240 miliard dolarů; o ostatní se dělí jednotlivé státy, samotné vysokoškolské instituce nebo soukromé subjekty (včetně zaměstnavatelů).
Většina studentů si musí vzít půjčku, proto uchazeči o studium a jejich rodiče důkladně zvažují volbu instituce i oboru studiaVýše školného je na různých školách velice rozdílná podle toho, zda se jedná o veřejnou nebo soukromou školu, zda jde o špičkovou výzkumnou univerzitu s vysokým podílem magisterských a doktorských programů nebo standardní všeobecnou univerzitu s převahou bakalářských programů, zda student přichází z jiného státu Unie apod. Letos se roční školné pohybuje převážně v intervalu od pěti tisíc do třiceti tisíc dolarů, ale může být i podstatně vyšší, zvláště na kvalitních soukromých institucích. Navíc dalších 10 až 15 tisíc dolarů ročně představují další nezbytné náklady spojené se studiem (například ubytování, knížky a další pomůcky, doprava). Vzhledem k tomu si většina amerických studentů musí vzít půjčku, a je proto přirozené, že uchazeči o studium a jejich rodiče důkladně zvažují volbu instituce i oboru studia. Po absolvování totiž budou muset půjčku začít splácet.
Jaké problémy čekají prezidenta?
Rozpočtové škrty, které by republikáni také patrně vyžadovali za svůj souhlas s dalším zvyšováním limitu dluhu, nejsou jediným problémem budoucího prezidenta. Již příští rok budou ohroženy oba hlavní nástroje federální vlády pro pomoc studentům z rodin s nízkými příjmy:
- Podpora studentských půjček, kdy federální vláda platí úroky z uzavřené půjčky, dokud je student zapsán na vysoké škole. V červenci se však má úroková míra zdvojnásobit až na 6,8 procenta.
- Takzvané Pellovo stipendium (Pell Grant, dříve známé jako Basic Educational Opportunity Grant), které je od roku 1965 v rámci zákona o vysokém školství základní formou pomoci studentům. V minulém akademickém roce je získalo na 5,4 milionu studentů především bakalářského studia nebo i profesního post-sekundárního studia. V posledních dvou akademických rocích mohlo činit až 5550 dolarů ročně, se začátkem nového fiskálního roku v říjnu však bude financování Pellova stipendia omezeno.
Obamova administrativa považovala za prioritu zachovat maximální výši Pellova stipendia, a pokud byla nucena škrtat, raději omezila podporu studentských půjček. Jak by se zachoval Romney, není jasné. V jeho návrhu nového rozpočtu úspory nejsou sice specifikované, ale obecně se předpokládá, že maximální výše stipendia by byla radikálně snížena.
Ještě ve své Bílé knize o vzdělávání, vydané letos v květnu, Romney požadoval omezení rozsahu programu, a to především zpřísněním podmínek, aby se týkaly jen těch opravdu potřebných. V prezidentských debatách, kdy ho Obama obvinil, že hodlá omezit výdaje na vzdělávání o 20 procent, však změnil kurz. Výslovně prohlásil, že výdaje na vzdělávání nebude omezovat, že naopak očekává, že program i nadále poroste. V dalších debatách to vícekrát opakoval, i když není vůbec jasné, jak to chce při celkovém omezování rozpočtu udělat.
Jedna změna v poskytování federální pomoci studentům je však pravděpodobná, ať bude zvolen kdokoli. Kongres při každé dosavadní úpravě federální pomoci vždy omezil podporu půjček, většinou za souhlasu Obamovy administrativy. Bude-li Pellovo stipendium vystaveno finančním tlakům, je docela pravděpodobné, že podpora studentských půjček bude zcela zrušena a ušetřené prostředky budou využity pro podporu stipendia.
Jak to bude s půjčkami?
I když problém zadluženosti studentů hrál ve volební kampani významnou úlohu jen do letošního léta a pak se z ní postupně vytrácel, Obama navrhl změny vládního programu splácení půjček v závislosti na příjmu. Bude-li znovu zvolen, sníží měsíční splátky a zkrátí lhůty pro smazání dluhu. To Romney zásadně odmítá, mohl by však federální program studentských půjček změnit v jiném směru. Obama totiž v roce 2010 zrušil federální garanci půjček bankám a místo toho zavedl přímé půjčky státu bez prostřednictví bank. Vzhledem ke způsobu, jakým jsou studentské půjčky účetně vedeny ve federálním rozpočtu, ušetřila tato změna miliardy dolarů, které byly částečně využity pro rozšíření Pellova stipendia. Romney se však bude chtít vrátit ke starému systému a opět do něj zapojit banky. Pomohou mu v tom stálé stížnosti, že systém přímých půjček má spoustu technických problémů.
Bude-li znovu zvolen Obama, sníží měsíční splátky a zkrátí lhůty pro smazání dluhu. To Romney zásadně odmítá.Oba kandidáti chtějí také měnit další podpůrné programy (campus-based aid programs), které většinou nejsou adresovány přímo studentům, ale dostanou se k nim prostřednictvím instituce, na níž studují. Romney chce celý systém federální podpory zjednodušit a některé programy slučovat. Také Obama navrhl velké změny a zvýšené financování programů, aby příslibem peněz přibrzdil vysoké školy při stanovení školného. Není jasné, kdo uspěje.
Některé sektory vysokých škol, především community colleges, uvítají reorganizaci campus-based programů, protože ty jsou zaměřeny především na zavedenější veřejné i soukromé instituce. Avšak ty vysoké školy, které z nich dnes těží (a jejich spojenci v Kongresu) budou proti změnám bojovat, ať už je navrhne Obama nebo Romney.
Zásadní změny v systému studentských půjček nebo v podpůrných programech, tak jak je oba kandidáti navrhují, by ovšem měly projít Kongresem, pravděpodobně v rámci vysokoškolského zákona, který má být novelizován v roce 2013. I když málokdo předpokládá, že Kongres bude schopen tento termín dodržet, příští prezident bude přinejmenším iniciovat první vážné pokusy o novelizaci, ne-li o úplné přepracování zákona.
A jak se ziskovými školami?
Největší rozdíly mezi Obamou a Romneym se jeví v přístupu k sektoru ziskových vysokých škol (založených pro zisk; for-profit), které v minulých letech prodělaly strmý růst, ale dnes mají nesnáze. Zatímco Obama slíbil, že bude pokračovat v jejich silné regulaci i v druhém prezidentském období, Romney by jim chtěl omezením regulace pomoci k opětovnému růstu.
Obamova administrativa svůj přístup k regulaci vysokých škol zahájila právě v tomto sektoru. I když nastavená pravidla (gainful employment rule) se týkají studijních programů odborné přípravy na všech vysokých školách, byla zaměřena především na ziskové vysoké školy. Školy podle nich ztrácejí nárok na federální podporu, pokud procento jejich absolventů, kteří nejsou schopni dlouhodobě splácet studijní půjčku, přesáhne určité procento. Romney hodlá tato pravidla zrušit. Na druhé straně by Obama patrně snížil podíl federální podpory na celkovém příjmu vysoké školy.
Shrnutí rozdílů:
- Romneyho administrativa by omezila regulaci vysokých škol státem, ale také by omezila finanční podporu a jiné programy, které jsou pro školy důležité. Prvním Romneyho cílem se stane zrušení federální definice kreditů, kterou mnoho vysokých škol bere jako nepřípustné zasahování do jejich akademických práv a svobod, a dále pravidel akreditace, která vyžadují, aby on-line studijní programy získaly souhlas každého státu Unie, z něhož pocházejí studenti do těchto programů zapsaní. Romney nahrazuje regulaci shora povinností škol poskytovat dostatečné informace, protože zveřejnění klíčových údajů (jako je neschopnost splácet studentskou půjčku) umožní, aby tržní síly potrestaly ty špatné a odměnily ty dobré, aniž by do toho musel zasahovat stát.
- Obamova administrativa by sice zachovala zvýšenou podporu, ale Obama chce pokračovat v posilování regulace vysokých škol. Ve Zprávě o stavu Unie letos v lednu varoval vysoké školy, že zmenší jejich federální podporu, pokud nezastaví růst školného. A v září na Národní demokratické konvenci stanovil i jasný cíl: snížit míru růstu školného (dnes 4,8 procenta ročně) během příštích deseti let na polovinu. Mezi jeho další plány patří i neposuzovat školy jen podle výše školného, ale hodnotit také, zda poskytují odpovídající kvalitu vzdělávání (good value).
Najde se i shoda
Zdá se, že ani jeden z kandidátů nesleví v požadavcích na odpovědné chování vysokých školZnačné rozdíly mezi oběma kandidáty – především v otázkách regulace ze strany státu – však neznamenají, že vůbec neexistují oblasti shody. V červenci dokonce Romneyho poradce pro vzdělávání prohlásil, že shoda panuje v 80 procentech problémů vysokoškolské politiky, a to i v tom, jak je důležité rozšířit přístup na vysoké školy i jejich úspěšné dokončování. Spojené úsilí Obamovy administrativy a řady nadací – především Gatesovy nadace a Nadace Lumina – již dokázalo, že vedle rozšiřování přístupu na vysokou školu se prioritním federálním cílem stalo i úspěšné dokončování studia.
Obě strany se také stále více přibližují v názoru, že federální vláda má vyžadovat, aby se vysoké školy chovaly odpovědně vůči svým studentům. I když Romneyho Bílá kniha odmítá zvýšení regulace vysokých škol, slibuje stejně jako prezident Obama ve své Zprávě o stavu Unie, že vysoké školy již nebudou od federální vlády dostávat bianco šek, když zvyšují školné.
Jakou formu a podobu budou příslušná opatření mít, zda se zdůrazní přímá regulace, nebo jen nutnost poskytovat úplné informace, zda se bude jako předpoklad pro získání federální podpory měřit zaměstnatelnost absolventů nebo jiné výsledky studia, závisí na tom, kdo vyhraje volby. Zdá se však, že ani jeden z kandidátů nesleví v požadavcích na odpovědné chování vysokých škol (accountability). To by dnes již nebylo možné, vzhledem k tomu, že stálý růst školného vyvolal pochybnosti o kvalitě a hodnotě poskytovaného vzdělávání.
