Návštěva ruské hlavy státu Vladimira Putina ve čtvrtek 2. února maďarského hlavního města Budapešti se neobešla bez rozruchu a kromě dosud nejrozsáhlejších bezpečnostních opatření zdůraznil její význam jako obvykle při podobných příležitostech rovněž liberální chór. V uzavřeném centru Budapešti se však lidé čekající na kolonu 30 aut, jež mířila z letiště rovnou do budovy parlamentu, pouze dohadovali, proč dorazil ruský prezident třemi letouny.
V médiích vycházely jeden za druhým články vyjadřující obavy o nezávislost Maďarska, konala se zvláštní konference o ruském vlivu v Evropě a jedna pidistrana neváhala vyjádřit nelibost nad sbližováním maďarského premiéra Viktora Orbána s ruským prezidentem Putinem koncertem pískotu. Jejich samotné setkání, jež trvalo jen několik hodin, bylo celkem rutinní, čímž podtrhlo symbolický charakter návštěvy.
Jedinými novinkami, jež zazněly na tiskové konferenci, bylo, že Moskva by byla ochotná zcela financovat rozšíření jaderné elektrárny Paks, nicméně maďarská vláda navzdory svým dosavadním vyjádřením o úvěr zatím nepožádá, zatímco Rusko, garantující energetickou bezpečnost Maďarska, v případě pozitivního vývoje v roce 2019 neukončí transport plynu přes Ukrajinu.
Láska ani přátelství
Navzdory dřívějším protestům se nyní Viktor Orbán vyjádřil k rozšíření plynovodu Nord Stream s pochopením, zatímco k obnovení bojů v oblasti Donbasu k úžasu některých pouze poznamenal, že Maďarsko má zájem na stabilní Ukrajině a že je třeba zajistit plnění minských dohod. Kromě toho hovořili oba politici jen o situaci týkající se bilaterálních vztahů, přičemž v podstatě pouze zopakovali to, co zaznělo již loni.
O tom, že by si Viktor Orbán s Vladimirem Putinem padli do náručí, nemůže být řeč, tím méně o přátelství nebo o lásce. Dokonce navzdory tomu, že v poslední době se jejich rozhovory odehrávají v opravdu dobré atmosféře, je jejich vztah nadále napjatý. |
Z nedostatku jiných podnětů analytici detailně rozebírali výjimečnost maďarsko-ruských vztahů, přičemž se jako již mnohokrát pozastavovali nad tím, proč ruský prezident jezdí do Budapešti skoro jako domů. Stojí za touto skutečností přátelství, nebo pragmatismus a spojují Viktora Orbána s Vladimirem Putinem společné zájmy, či hodnoty? A pro kterého jsou spektakulární osobní setkání důležitější?
O tom, že by si padli do náručí, nemůže být řeč, tím méně o přátelství nebo o lásce. Dokonce navzdory tomu, že v poslední době se rozhovory Orbána s Putinem odehrávají v opravdu dobré atmosféře, je jejich vztah nadále napjatý. Bylo by ovšem nedorozuměním spatřovat v maďarsko-ruských vztazích víc než pragmatismus. V dobrém i horším smyslu.
Otázka reciprocity
Posílení vztahů s Ruskem by Maďarsku sice prospělo, ale zatím se často jeví spíše tak, že plody tohoto dobře se vyvíjejícího vzájemného vztahu sklízejí pouze některé mocenské kruhy. Oprávněně se nabízí i otázka, nakolik může být spolupráce dvou zemí, které jsou z hlediska své váhy natolik odlišné, rovnocenná a založená na recipročních zájmech. Asi není třeba dlouho uvažovat o odpovědi, že jen stěží.
Nabízí se i otázka, nakolik může být spolupráce dvou zemí, které jsou z hlediska své váhy natolik odlišné, rovnocenná a založená na recipročních zájmech. Asi není třeba dlouho uvažovat o odpovědi, že jen stěží. |
Rozměry jsou prostě dány a velikost, ať už jde o Rusko, Čínu nebo USA, může na malé země působit tísnivě. To bylo dobře vidět nejen na vyjádřeních členů maďarské vlády předcházejících návštěvě, jež někdy až příliš předbíhala události, ale i na chování věčného „bojovníka za svobodu“ Orbána.
Tato jeho zdrženlivost je pochopitelná, protože to byl právě maďarský premiér, kdo toto setkání inicioval. Orbánovi by v daném vztahu mohla dodat sebevědomí skutečnost, že Maďarsko se vůči Rusku otevřelo ve chvíli, kdy se od něho ostatní odvrátili a navzdory tlaku Západu mu rozšířením jaderné elektrárny Paks nabídlo obchod, jenž přidává Budapešti u Moskvy na ceně.
Přítomnost Rusů
Zmínkou o jaderné elektrárně Paks jsme se dostali k tomu, co bylo v uplynulých letech ústředním bodem rozhovorů. Přidáme-li k tomu vyjednanou podobu smlouvy o dlouhodobých dodávkách plynu, rýsující se plány na trasu plynovodu South Stream, sem tam se objevující návrhy na uskladňování plynu na území Maďarska či aktuální otázku napojení na plynovod Nord Stream, lze konstatovat, že v centru schůzek byla energetika.
Lze to sice jen obtížně změřit, ale přítomnost Rusů v Maďarsku je podle všeho menší než v České republice |
Právě od tohoto tématu by bylo třeba se posunout, navzdory opakovanému vytyčení směru i zlomových bodů však nebylo ani současné setkání v tomto ohledu výjimkou. Západní i maďarský tisk již nějakou dobu hlasitě brojí proti ruskému rozpínání ve střední Evropě, ale objem bilaterálního obchodu ani vývoj investic nepotvrzují obavy, že „by byli Rusové už ve špajzu“. Lze to sice jen obtížně změřit, ale přítomnost Rusů v Maďarsku je podle všeho menší než v České republice.
Existují sice speciální transakce, jež jsou ve zmíněných kategoriích neměřitelné, jako je smlouva o úvěru na rozšíření jaderné elektrárny Paks, jenž představuje deset procent HDP, ale v klasickém marxistickém smyslu, podle nějž kapitál následuje vlajka, tuto přítomnost nelze ani analyzovat: kapitál totiž není, a co se týče vlajky, jde spíše o vlaječku.
Nejen Maďarsko, ale i celá Evropa
To vyplývá v prvé řadě z toho, že se Maďarsko v devadesátých letech rychle otevřelo západním nadnárodním firmám a ve chvíli, kdy dorazili také Rusové, byl už trh rozdělen. Zpracovatelský průmysl navíc příliš nenabízeli a energetický průmysl Maďarsko Moskvě neotevřelo. Největší položkou je tak sedmiprocentní podíl Megdeta Rahimkulova v bance OTP, což představuje polovinu odhadovaných ruských kapitálových investic.
Po dlouhé stagnaci po změně režimu se začal objem maďarsko-ruského obchodu na počátku 3. tisíciletí rychle zvyšovat. To ovšem neplatí jen pro Maďarsko, neboť v důsledku rostoucí ruské poptávky se oživil obchod s Ruskem v celé Evropě. |
Kromě toho jsou ocelárny Dunaferr, za nimiž se stále jasněji rýsuje ruský majitel, oligarcha a vlastník zlatých dolů Sulejman Kerimov. Opomenout nelze ani síť Sberbank a v ruských rukou jsou také dva výrobci zemědělské techniky. Spektakulární, ale z hlediska kapitálové hodnoty pouze nízké jsou investice společnosti Panrusgaz a taktéž v energetice působící firmy Normbenz, známé spíše pod dřívějším jménem Lukoil. Navíc se v souvislosti s rozšířením elektrárny Paks objevil další podnik společně se strojírnami Ganz.
Lepší situace není ani v obchodu. Po dlouhé stagnaci po změně režimu se začal objem obchodu na počátku 3. tisíciletí rychle zvyšovat. To ovšem neplatí jen pro Maďarsko, neboť v důsledku rostoucí ruské poptávky se oživil obchod s Ruskem v celé Evropě. Z maďarské strany pocházely tři čtvrtiny růstu ze dvou odvětví ovládaných nadnárodními podniky – z exportu strojů a dopravních prostředků a z takzvaných zpracovaných produktů, jako je elektronika, například telefony Nokia. V těchto skupinách zboží až 15násobně narostlo.
Necelá dvě procenta exportu
Koncem prvního desetiletí 3. tisíciletí se kvůli poklesu ruské poptávky v důsledku krize tento trend zastavil, a i když se následně v poměrně velké míře obnovil, dále nerostl. V letech 2010 až 2013 jak export, tak import stagnoval, v následujícím roce objem obchodu opět poklesl a během dvou let téměř o 40 procent. V prvních devíti měsících loňského roku poklesl export vzhledem ke stejnému období roku 2015 o dalších 7,2 procenta na 1,2 miliardy dolarů, zatímco import o 11,9 procent na 1,9 miliardy.
Rusko kleslo z třetího až na desátého největšího obchodního partnera Maďarska. V absolutních číslech to znamená, že zatímco v období vrcholu představovalo Rusko 3,5 procenta maďarského exportu, momentálně necelá dvě. |
Tento pokles postihl na rozdíl od potravinářského nebo farmaceutického průmyslu takřka v plné míře zmíněná dvě odvětví. V důsledku toho kleslo Rusko z třetího až na desátého největšího obchodního partnera. V absolutních číslech to znamená, že zatímco v období vrcholu představovalo Rusko 3,5 procenta maďarského exportu, momentálně necelá dvě.
V importu představovaném takřka kompletně zdroji energie se osmiprocentní podíl snížil na pět. Navíc na rozdíl od krize v roce 2009 v současnosti nelze doufat, že se obnoví dřívější situace, neboť se potkávají tři trendy – pokles cen ropy, sankce a strukturální zpomalení, což lze považovat za poměrně vražednou kombinaci.
Největší přínos
Putin nenavštívil Maďarsko, aby tyto problémy napravil. Už proto, že politika v této oblasti už udělala vše, co mohla, a vítr v zádech obtíže neřeší. Mnohem důležitější je, že ruský prezident navštívil Budapešť, když transformace světa v důsledku zvolení Donalda Trumpa, které je jak pro Maďarsko, tak pro Rusko příslibem nových možností, přeřadila na vyšší rychlost.
Orbán pozváním ruského prezidenta demonstroval, že nemíní ustoupit tlaku, který je na něho vyvíjen. Největším přínosem tohoto setkání pak pro něho je, že si mohl promluvit o budoucnosti s vedoucím představitelem třetí nejvlivnější mocnosti světa. |
Právě to v podstatě definovalo geopolitickou náplň summitu – nejen kvůli všeobecnému rozruchu, ale i proto, že se sešli dva politici, kteří mají na globální, respektive evropské úrovni na vývoj událostí vliv, jenž výrazně přesahuje váhu jejich zemí. Navíc mají oba podobný názor na svět založený na konzervativních hodnotách – mimořádný význam pro ně má suverenita a politická stabilita s respektem k anglosaskému modelu demokracie. Jejich rozhovor o globálních i regionálních výzvách proto nemohl vyústit v polemiku.
Putin mohl v tomto tolerantním prostředí opět ukázat svým protivníkům, že Rusko není možné izolovat, Orbán pak pozváním ruského prezidenta demonstroval, že nemíní ustoupit tlaku, který je na něho vyvíjen. Největším přínosem tohoto setkání pak pro něho je, že si mohl promluvit o budoucnosti s vedoucím představitelem třetí nejvlivnější mocnosti světa. I když jen na několik hodin, přece jen mohl vystoupit na velkou scénu.
Orbán ruskýma očimaMaďarsko-ruské vztahy jsou dnes nepochybně výjimečné. Právě to se mnohým nezamlouvá a Viktora Orbána považují za Putinova evropského trojského koně. V Moskvě to přecházejí s úsměvem, a naopak si velmi cení důslednosti a pragmatismu maďarského premiéra. Důsledná ruská politika Fjodor Lukjanov, předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku, vidí mimořádnost vzájemných vztahů v tom, že navzdory západnímu tlaku, jemuž je maďarský premiér vystaven, léta vede důslednou ruskou politiku. Vědecký ředitel Valdajského klubu rovněž upozorňuje, že nyní, kdy se citelně mění atmosféra uvnitř Evropské unie, považuje Moskva za důležité podpořit všechny, kdo ji podpořili. A Maďarsko je vlajkovou lodí tohoto pragmatického postoje, jenž Putina nedémonizuje. Lukjanov se domnívá, že zatímco ještě před dvěma lety vyvolával maďarský postoj ve většině členských zemí EU nelibost, dnes jich stále více, ne-li většina, zdůrazňuje nesmyslnost sankcí. „Můžeme konstatovat, že je naprosto normální, pokud Putin i svou současnou návštěvou podpoří Orbána,“ soudí politolog. Alexej Muchin, vedoucí Kremlu blízké poradenské společnosti Centrum politických informací, nepovažuje současnou návštěvu za formální. A upozorňuje, že Putin hledá v Evropě oporu a partnery, které již našel ve Francii, Itálii, z jistého hlediska i v Německu, naposledy pak v Bulharsku a Orbána v Maďarsku. Moskevský analytik dále podotýká, že tyto země mohou počítat s přízní Kremlu. Partnerské vztahy Muchin odmítá časté obvinění, že Moskva usiluje o rozdělení EU. „Rusko má zájem na silné Evropě a na stabilním trhu, protože rozdrobenost a chaos oslabují i Moskvu tím, že zužují možnosti hospodářské, obchodní spolupráce. Podstatou Putinovy evropské politiky je vybudovat si s co nejvíce zeměmi partnerské vztahy. Už proto, že vztah Moskvy a Bruselu je dnes vyloženě špatný,“ poznamenává analytik. Podobně na tuto otázku nahlíží Lukjanov – podle něho má Rusko zájem na fungující EU. „Moskvě nezáleží na tom, zda bude této akceschopnosti dosaženo prohloubením integrace nebo jinak, hlavně ať už Evropa konečně funguje,“ prohlašuje Lukjanov, jenž rovněž považuje za hloupost, že by Rusko rozbíjelo EU. „To jde i bez Moskvy,“ poznamenává jízlivě. Muchin nepovažuje Orbána za „proruského“ politika. Dobře zná jeho minulost, pamatuje si jeho výpady proti Moskvě, ale oceňuje jeho současný pragmatismus. „Není vůbec důležité, co si Orbán myslí o Rusku! Mnohem důležitější je, co dělá!“ prohlašuje Muchin, přičemž upozorňuje, že Putin s oblibou jedná s politiky, kteří hájí národní zájmy. Pochopení i respekt Politolog Muchin poukazuje na Polsko. V době, kdy bratři Kaczyńští jezdili v jednom kuse do USA, Putin ironicky poznamenal, že společně s Washingtonem rozhodne, co s Polskem. Jakmile se objevil Donald Tusk, který tuto taktiku pozměnil, a začal vystupovat jako suverénní lídr národa, začala Moskva okamžitě jednat přímo s Varšavou. Stejná situace se nyní odehrává na Ukrajině, o jejímž osudu se z uvedených důvodů rozhodne opět pouze na jednáních Moskvy s Washingtonem. „Pokud se Orbán zasazuje o maďarské zájmy, Moskva to nejen chápe, ale i oceňuje a respektuje,“ prohlašuje Muchin, podle něhož je právě toto, a nikoliv takzvaný iliberální náhled tím, co Putina s Orbánem spojuje. „Ruský prezident je třeba z ekonomického hlediska liberál, přestože se stát chová jako určitý regulátor, což nikoliv mimochodem pomohlo zachovat stabilitu i v obdobích krize,“ podotýká Muchin. |
