V červnu 2017 zveřejnila společnost QS World University Rankings (QSWUR) ve spolupráci s Elsevier světový žebříček univerzit. České vysoké školy natolik zaostávají, že se skoro nechce věřit, že Česko je členskou zemí Evropské unie. Možná, že ještě horší je, že neexcelují ani v žebříčku „rozvíjejících se zemí středovýchodní Evropy a střední Asie“.
Ze své zkušenosti – od roku 2010 působím na univerzitě v Bruneji (Universiti Brunei Darussalam) –, vím, že věhlas a dobré postavení univerzity ve světovém žebříčku lze vybudovat jen tvrdou a usilovnou akademickou prací. Naše univerzita se po letech tvrdé práce dostala letos na 349. místo světového žebříčku, mezi univerzitami založenými v uplynulých 50 letech dokonce na 37. místo.
O takovém výsledku se českým univerzitám – s výjimkou Univerzity Karlovy – může jen zdát. Brunej má necelých 400 tisíc obyvatel a nezanedbatelná část studentů vzhledem k vysoké životní úrovni a vynikající znalosti anglického jazyka studuje na univerzitách v Británii, Austrálii nebo USA.
Rozdíl v kvalitě řízení
Většinu své akademické kariéry jsem sice strávil v zahraničí, v Austrálii a Bruneji, ale výkonnost a mezinárodní konkurenceschopnost českých vysokých škol mi není lhostejná, o čemž svědčí mimo jiné podnět, který jsem letos v květnu předal Národnímu akreditačnímu úřadu ohledně transparentnosti habilitačních řízení.
Obrovský rozdíl je i v kvalitě řízení profesionálním managementem firem a „samosprávně zvolenými“ funkcionáři fakult a univerzit, kteří si peníze nemusejí vydělat – dostanou je od státu, který jako sponzor už nemá příliš co mluvit do „samosprávného“ fungování těchto škol |
Obrovský rozdíl je i v kvalitě řízení profesionálním managementem firem a „samosprávně zvolenými“ funkcionáři fakult a univerzit, kteří si peníze nemusejí vydělat – dostanou je od státu, který jako sponzor už nemá příliš co mluvit do „samosprávného“ fungování těchto škol.
Především bych chtěl upozornit na omyl akademických funkcionářů na českých univerzitách, že Web of Science (WoS) je nejlepší k hodnocení kvality výzkumu, k čemuž mě přiměl i článek Markéty Kabourkové, s nímž lze vcelku souhlasit, ačkoliv se fungováním vysokých škol zabývá jen částečně, v němž uvádí:
„Pokud by si dal někdo práci a prošel Web of Science (databáze publikací) a našel výsledky jednotlivých členů některých rad institucí nebo se podával na přehled jejich projektů, případně počet vychovaných doktorandů nebo mladých výzkumníků, musel by si položit otázku, jak je možné, že takoví lidé rozhodují o jakékoli organizaci.“
Tragická publikační činnost
Publikační činnost většiny akademických pracovníků ve vedoucích pozicích takzvaně samosprávných vysokých škol v ČR, členů takzvaných vědeckých rad fakult i univerzit (často spíše parodie na to, jak by vědecké rady měly být složeny a fungovat) a doživotních profesorů a docentů je tragická (zejména ekonomické vysoké školy a ekonomické fakulty univerzit).
Publikační činnost většiny akademických pracovníků ve vedoucích pozicích takzvaně samosprávných vysokých škol v ČR, členů takzvaných vědeckých rad fakult i univerzit a doživotních profesorů a docentů je tragická |
Podobné jsem prohlásil letos v únoru v rozhovoru pro server aktualne.cz: „Další kapitolou, která by si zasloužila samostatný článek, je doživotní užívání titulů docent a profesor v ČR a netransparentní habilitační a profesorská řízení.
První vede k poměrně neveselým koncům, kdy velká část docentů a profesorů má při pohledu do databáze Elsevier’s Scopus (která je v současné době relevantní pro ranking univerzit a má, na rozdíl od svého dřívějšího konkurenta, databáze WoS, nezpochybnitelně transparentního majitele) za celý svůj profesní život jen třeba jeden nebo dva články, což je výrazně méně, než publikoval během tříletého studia můj Ph.D. student zde v Bruneji a zhruba stejně co za jeden jediný rok v průměru publikuje master student v oboru finance u nás na univerzitě.
Hovořím o situaci na českých ekonomických VŠ a fakultách a chci věřit, že zejména na přírodovědných, medicínských školách a také technikách bude situace mnohem lepší.“
Možná ovlivnitelnost
Databáze Web of Science jako relevantní ukazatel kvality publikovaného výzkumu je na českých vysokých školách hluboce zakořeněna, přičemž minimálně od roku 2011 se ve světě používá k hodnocení výzkumu databáze Scopus ze skupiny Elsevier, jež se rovněž výhradně používá pro hodnocení světového rankingu univerzit v citacích, případně i publikací, které jsou v databázi Scopus indexovány, a to nejen u QSWUR, ale i u konkurenčního sestavovatele žebříčku univerzit The World University Rankings.
V zahraničí se publikace vydávané domovskou univerzitou nezapočítávají do výsledků výzkumu z důvodu možné snadné ovlivnitelnosti |
Reputace databáze WoS ze skupiny Thomson Reuters od té doby klesá a poslední ránu ji zasadil prodej fondu soukromého kapitálu v roce 2016. Obliba Web of Science v České republice patrně souvisí se skutečností, že některé univerzity mají svůj časopis z „dřevních dob“ stále indexován ve WoS a zejména pro akademické funkcionáře těchto škol není příliš obtížné prosadit zde svůj článek.
V zahraničí se však publikace vydávané domovskou univerzitou nezapočítávají do výsledků výzkumu z důvodu možné snadné ovlivnitelnosti. Dalším vysvětlením je, že pro „samosprávné“ akademické funkcionáře českých vysokých škol výzkum není prioritou a nechtějí nebo jednoduše nemají schopnosti sledovat trendy v dané oblasti a snažit se o modernizaci vlastních univerzit.
