Pomůže Kyjevu „cizinecká legie“ v nové vládě?

Strany bojující na východě Ukrajiny se dohodly na novém příměří, což dává naději, že konflikt minimálně na období zimy „zamrzne“. Kromě války, jež právě zuří ve dvou východních oblastech, představuje pro novou ukrajinskou vládu největší výzvu, jak zabezpečit fungování země, vyhnout se finančnímu kolapsu, zahájit nejpotřebnější reformy, potlačit korupci a vyřešit očekávané sociální napětí.

Západ mezitím pokračuje v posilování svých pozic. Hned tři členové nové ukrajinské vlády jsou naturalizovaní cizinci, například ministryní financí je někdejší americká diplomatka Natalija Jaresková.

Hledání manažerů

Je tomu téměř rok, co Ukrajinu sužuje problém zachování či obnovení její územní celistvosti. Boj za nezávislost si až dosud vyžádal několik tisíc obětí, více než milion lidí již opustilo svoje domovy a žije u příbuzných nebo v ruských uprchlických táborech. Nacionalistickým stranám se sice v nejnovějších volbách sotva podařilo překonat práh pro vstup do parlamentu, ale zemi nyní stravuje vlna vlastenectví, která není ani tolik konstruktivní jako zkázonosná.

Právě proto je velkým překvapením, že v době, kdy suverenitu Ukrajiny oslabuje vyostřená geopolitická konfrontace i čím dál zoufalejší finanční situace, dokonce i ekonomické resorty ukrajinské vlády řídí příslušníci „cizinecké legie“. Tento, v dané chvíli paradoxní krok navíc podporuje, nebo aspoň tiše trpí většina Ukrajinců, což svědčí pouze o tom, v jakém rozkladu je stát.

Podle šéfa personální agentury pověřené výběrem příslušných kádrů jde o postup, který je ve světě běžně přijímán. Je ovšem výmluvné, jak prozradila televizní stanici TSN obchodnice Taťána Furcevová, že faktury za služby objednané prezidentskou administrativou nakonec zaplatila jedna z nadací George Sorose. Přišlo ji to na 82 tisíc dolarů.

Furcevová dále uvedla, že kromě ukrajinských diaspor se pátralo především mezi britskými, americkými a kanadskými občany. Agentura hledala manažery se zkušenostmi v oblasti finančnictví, zemědělství, energetiky, zdravotnictví a kultury, kteří by byli ochotní se ujmout svého úkolu za poměrně nízký plat a v nejistých podmínkách. Přitom 70 procent oslovených kandidátů se materiálními otázkami vůbec nezabývalo, zatímco ostatní požadovali plat sedm až deset tisíc dolarů.

Největší úlovek

Volba nakonec padla na tři americké občany, z nichž první je gruzínského, druhý litevského a třetí ukrajinského původu. Ukrajinské občanství jim udělil prezident Petro Porošenko prezidentským dekretem v den jejich jmenování. Ministrem zdravotnictví se stal Alexandr Kvitašvili, který vystudoval a pracoval v USA a stejný post zastával už v Gruzii v době exprezidenta Michaila Saakašviliho, zatímco za resort hospodářství bude odpovídat Ajvaras Abramavičus, v Estonsku a v USA vystudovaný ekonom, jenž působil dlouhou dobu ve službách švédské investiční společnosti East Capital.

Největším úlovkem je bezpochyby novopečená ministryně financí Natalija Jaresková, původně rovněž investiční bankéřka. Dceru ukrajinských rodičů narozenou v Chicagu, jež byla po rozpadu Sovětského svazu šéfkou ekonomického odboru americké ambasády v Kyjevě a poté díky kapitálovému fondu Western NIS Enterprise Fund založenému washingtonskou vládou také úspěšnou obchodnicí, před čtyřmi lety časopis Forbes zvolil jedním z deseti nejvlivnějších cizinců žijících na Ukrajině.

Mezi nejpalčivější úkoly této ukrajinsko-americké dámy patří sestavení rozpočtu v současné kritické situaci, provedení daňových reforem a potlačení korupce. Premiér Arsenij Jaceňuk už jí také přikázal, aby zahájila konzultace s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) o čerpání potenciálního úvěru.

Bez další části půjčky ve výši 2,8 miliardy dolarů se totiž Ukrajina kvůli nutné podpoře hřivny, která jen od počátku letošního roku oslabila na polovinu své dřívější hodnoty, účtům, jež je třeba spěšně uhradit, a splátkám končících úvěrů neobejde. Z dlouhodobější perspektivy je takový úvěr pouze kapkou v moři, neboť aby se země opět postavila na nohy, by bylo podle prezidenta Porošenka třeba skoro 40 miliard dolarů.

Podmínka úvěrů

Jmenování těchto tří ministrů jednoznačně potvrzuje teorii o posilování zahraničních pozic, což zřejmě nikoho nepřekvapí, neboť, jak poznamenal rakouský list Der Standard, všichni tři jmenovaní členové vlády pocházejí z takzvaného frontového státu a řídí klíčové resorty.

Tento kontext je navíc posilován tím, co vyšlo najevo již v době pádu ukrajinského exprezidenta Viktora Janukovyče díky rozhovoru amerického velvyslance Geoffa Pyatta na začátku letošního roku s náměstkyní amerického ministra zahraničí pro východní Evropu Victorií Nulandovou, který unikl na veřejnost.

Kromě toho, že oba vlivní Američané počastovali nevybíravými slovy Evropskou unii, rozhodli rovněž, aby v čele ukrajinské vlády stanul právě Jaceňuk. Jenže politik, který až do té doby vystřídal několik mocenských postů, i když toho po sobě na žádném příliš nezanechal, se nedlouho poté premiérem skutečně stal. A nikoho nejspíše nepřekvapí, že mu Washington již nepředhazuje korupci, jež podle neutrálních zdrojů z Kyjeva nabyla za uplynulé měsíce rozměrů, které popírají dokonce „nenasytnost“ příznačnou pro období prezidenta Janukovyče.

„Jmenování těchto ministrů bylo podmínkou poskytnutí dalších úvěrů od Mezinárodního měnového fondu. Nebyla jiná volba, bez toho by totiž nevyhnutelně nastal finanční krach, přičemž ukrajinským politikům už nikdo nevěří,“ prohlásil pro ČESKOU POZICI Vadim Karasev, ředitel kyjevského Institutu globálních strategií. A co se týká možných výhrad, jen tiše poznamenal, že nemá smysl mluvit o suverenitě, když jde o přežití.

Reformní kabinet

Z „praktického“ hlediska přistupují k této otázce také západní analytici, kteří však zapomínají, jak vážné problémy zásadního charakteru spatřovali v ruské podpoře předchozího režimu. Námitku týkající se oslabení suverenity okamžitě odbývají tím, že je třeba Ukrajinu zachránit. Je nutné pomoci zahájit reformy, což vyžaduje manažerský přístup. To si myslí i komentátor polského rozhlasu Bartosz Cichocki. Dle něho nemá smysl se zamýšlet, jak by v podobném případě asi reagovala varšavská ulice.

„Polsko není Ukrajina, která se jednak nyní nachází ve specifické situaci, jednak všichni jmenovaní cizinci v Kyjevě již dlouhou dobu působí. V daném případě nejde o suverenitu, ale o efektivitu rozhodnutí. Cizince lze v zásadě hůře korumpovat a na Ukrajině je dnes jedním z nejdůležitějších úkolů právě to, jak zbavit obchodní skupiny politického vlivu, který je založen na korupci, a rozbít tuto vše prostupující síť,“ líčí v reakci na výhrady ČESKÉ POZICE polský odborník specializující se na východní Evropu.

To bychom nesměli být na Ukrajině, aby vedle těchto zjevně racionálních důvodů nehrály v angažování příslušníků „cizinecké legie“ roli i vnitřní mocenské hry. Jednotlivé resorty si mezi sebou v podstatě rozdělili oba vítězové voleb – Blok Petra Porošenka a Lidová fronta v čele s Jaceňukem. Navíc uprostřed krvavých bojů, přičemž Jaceňukova strana si vyhrazovala nároky řídit ministerstva, která dohlížejí na hospodářství.

Podle zdrojů z Kyjeva prezident Porošenko tyto snahy neutralizoval alespoň tím, že tyto klíčové posty nabídl cizincům, čímž si, jak doufal, si rovněž pojistí podporu Západu. V neposlední řadě proto, že, jak tvrdí zlé jazyky, jež bychom mohli také nazvat realisty, nový kabinet bude reformní jen natolik, nakolik to bude nezbytně nutné pro získání potřebných půjček, zatímco svět po Ukrajině požaduje reálné změny. V to také doufá většina Ukrajinců, ale v důsledku bolestných kroků, které jsou s tím spojené, se mohou mnozí brzy obrátit proti nové vládě.

Pošetilý nápad

Navzdory tomu se zdá, že se Ukrajina vydává po stejné cestě, na jakou se nedávno vydala i Gruzie, kde si většina Ukrajinců kvůli masově šířené protiruské nenávisti dlouho ani nevšimla, že se země stává nekritickým vazalem jiné velmoci, a sice USA. A ve znamení boje proti korupci, což je opravdu velký úkol, ji v podstatě řídí z Washingtonu.

Možná není náhoda, že se v hlavě ukrajinské elity či jejích poradců dokonce zrodil pošetilý nápad přizvat do kyjevské vlády i oblíbence Washingtonu Michaila Saakašviliho, proti němuž byla zatím v jeho vlasti Gruzii v nepřítomnosti vznesena obžaloba. O této nabídce, respektive o jejím odmítnutí, informoval sám gruzínský exprezident. Saakašvili se tudíž nestal ani šéfem úřadu pro boj s korupcí, ani místopředsedou vlády.

Eka Zguladzeová, jež byla v době Saakašviliho vlády považovaná za pravou ruku ministra vnitra a po náměstkyni se nakrátko objevila i jako ministryně, už nabízený post přijala. Politička, která dnes žije ve Francii a je považovaná za přítelkyni Washingtonu, jemuž vděčí za mnohé, přijala úkol podle vlastních slov kvůli společnému nepříteli Rusku a na základě dosavadních signálů bude v kyjevském kabinetu zastávat post náměstkyně ministra vnitra Arsena Avakova.

Námitky

Není náhoda, že jsou gruzínští odborníci jak z hlediska reforem, tak v otázce manažerů importovaných do vlády v dnešních ukrajinských médiích natolik populární. Třeba Gela Vasadze, vedoucí nevládní organizace Svobodná zóna, uvádí někdejšího koordinátora gruzínské hospodářské transformace Kachu Bendukidzeho. Dle něho jsou k provedení reforem třeba všeho všudy tři lidé. První, který je uskuteční, druhý, jenž potrestá všechny, kdo nová pravidla nedodržují, a nakonec ten, kdo pro to všechno zajistí politickou podporu.

Podle Vasadzeho se pro tyto úkoly z oblasti řízení státu hledali zkušení zahraniční odborníci také v Tbilisi, poznamenává však, že v případě Gruzie stanuli v čele jednotlivých ministerstev bez výjimky Gruzínci, kteří se vrátili do vlasti z Paříže, Washingtonu anebo jako Bendukidze z Moskvy. Současně uznává, že ne všichni byli úspěšní, ale zdůrazňuje, že k rozdrcení starého politického systému jsou každopádně třeba noví lidé, nové vidění.

Za jednu z nejúspěšnějších reforem zahájených v roce 2003 považuje gruzínský expert reorganizaci ministerstva vnitra, neboť díky zvýšení platů se podařilo vytlačit korupci a při pohledu na omlazený policejní sbor, který také změnil přístup a myšlení, se mohli Gruzínci již po dvou letech cítit jako Evropané.

Jiný gruzínský odborník Alexandr Rondeli upozorňuje, že rozměry Ukrajiny mohou představovat vážnou výzvu i pro „gruzínské reformátory“. Kyjevští odborníci připouštějí, že obdobné litevské či gruzínské zkušenosti sice mohou být užitečné, ale proto ještě nebylo třeba rozdávat celá portfolia. Vedle otázky legitimity a odpovědnosti existují například námitky, že mnozí cizinci mohou případně vystupovat jako lobbisté některých podniků nebo hájit zájmy vlastní země.

Odhodlanost a trocha štěstí

„Mohou se sice vyskytnout problémy a pozvaní úředníci se ztratit v labyrintu státní správy, ale Ukrajinci více důvěřují zahraničním reformátorům než domácím politikům a gruzínská transformace je pro většinu společnosti přímo vzorem. Tito cizinci navíc nejsou závislí na žádných stranách a ukazatelích popularity, a proto mohou snáze provádět i bolestivá rozhodnutí,“ upozorňuje v odpovědi na dotaz ČESKÉ POZICE také Volodymyr Fesenko, ředitel centra politických analýz Penta.

Ukrajina se tudíž plna optimismu a tentokrát již nejen se západními poradci, ale i ministry vydává na cestu, kterou si už prošla Gruzie. A bude-li její odhodlanost korunována i trochou štěstí, potom má velkou šanci, že se jí podaří potlačit přebujelou korupci, změnit oligarchické zřízení a výrazně transformovat některé sféry.

K tomu, aby se tyto snahy setkaly s úspěchem, se však Kyjev musí patřičně ponaučit z chyb Tbilisi. Například z toho, že Saakašviliho geopolitická jednostrannost snoubící se s nenávistí, urážky a neustálé provokování Ruska uvrhly Gruzii do války, čímž odsunuly do nedohledna naděje na obnovení územní celistvosti této země.

Otázka budoucnosti

Do této pasti už Ukrajina napochodovala. Její budoucnost by však mohla skýtat více optimismu, kdyby přestala sledovat zájmy velkých geopolitických hráčů, a soustředila se na ty své. Stejně by se kyjevští stratégové měli zamyslet, že společně s neoddiskutovatelnými gruzínskými reformami se tamní režim stával také stále autoritativnější, a tím, kdo se nakonec od Saakašviliho odvrátil, nebyly USA, ale jeho lid.

Jen sotva lze chápat jako posun kupředu, že nová vládnoucí moc potlačuje hněv nespokojenců ve Vinnycji s pomocí batalionu Ajdar, zatímco o nehodě v Záporožské jaderné elektrárně několik dnů mlčí. Zřízení ministerstva informací může tyto problémy zakrýt jen dočasně.

Varovným signálem může také být řada kostlivců, kteří vypadli ze skříně v okolí po volbách sesazeného gruzínského prezidenta. Bezpočet obvinění v souvislosti se zneužíváním pravomocí a korupcí pak nelze považovat za pouhý hon na čarodějnice, jak v podobných chvílích bývá zvykem. Stejně musí Kyjev už teď jasně vidět, že suverenitu země neohrožují jen armády.