Kdyby se americký režisér Quentin Tarantino rozhodl natočit film se svým kolegou Emirem Kusturicou, nemohli by najít vhodnější herce pro kolektivní hlavní roli, než jsou ozbrojenci Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL). Orgie násilí a absurdní scény by se při natáčení jejich případného společného díla nemusely inscenovat. Nabízejí se totiž samy při pohledu na tohoto rodícího se nástupce al-Káidy.
Na rozdíl od své starosvětské předchůdkyně o sobě Islámský stát v Iráku a Levantě nerad mlčí, naopak, narcisticky produkuje obrovské množství obrazových a multimediálních materiálů, které umožňují nahlédnout do současného každodenního života na syrsko-iráckém pomezí.
- Díky nim si lze prohlížet džihádisty zachycené na selfies v duchu náctiletých slečen. - Na jiných fotografiích jsou zase jedni příslušníci Islámského státu v Iráku a Levantě s koťátkem, zatímco druzí se koupou v bazénu opuštěné vily v syrském přímořském letovisku Kasab, případně dovádějí na opuštěném dětském kolotoči.
- Na dalších záběrech skupina bojovníků Islámského státu v Iráku a Levantě hraje fotbal, prozatím jen s fotbalovým míčem namísto uříznuté lidské hlavy, jak by jim velela jejich bojová specializace.
- V irácké provincii Anbár provozují taxislužbu, jejímž nejimpozantnějším vozem je sytě žlutý humvee s nápisem Taxi Anbár na dveřích - pravděpodobně zkonfiskovaný irácké armádě.
- Na dozrávajícím pšeničném poli u syrského města Homs skupině ozbrojenců vévodí motorka, na jejímž blatníku se skví nápis Paříž-Dakar.
Džin se nechce vrátit
Nikdo netuší, kolik je mezi zahraničními džihádisty bývalých rapperů, jako je berlínský Deso Dogg alias Abú Talha Almání. Nikdo neví, kolik je mezi nimi bývalých fotbalistů. Pokud by někdo chtěl kontaktovat zákaznické oddělení Veřejné správy islámských služeb v syrském městě Raqqa a informovat se na úskalí plateb za elektřinu v tomto městě, okupovaném Islámským státem v Iráku a Levantě, může - číslo linky je: +963 22 275 052.
Skupina ozbrojenců na dozrávajícím pšeničném poli u syrského města Homs
Mladý, blonďatý Dán opásaný výbušninami vypadá na marketingových fotografiích ISIL jako britský princ Harry bojující v Afghánistánu. Neznámý vývojář pak syrskoiráckým džihádistům nabízí ke stažení online aplikaci, na které mohou sledovat nejnovější vývoj bojových operací v povodí Eufratu. To však není vše.
Francois Didier, jeden ze čtyř francouzských novinářů, jež nedávno ozbrojenci ISIL propustili na svobodu, francouzskému týdeníku Paris Match řekl, že zadržené skupině její věznitel zpíval písně šansoniéra Charlese Aznavoura, zatímco oni sami byli nuceni pohybovat se v oranžových úborech. Lze si nevybavit standardizovaný vězeňský úbor džihádistů vězněných na americké základně Guantánamo? Džinovi vypuštěnému z lahve se do ní evidentně nechce vrátit.
Absurdní odraz
Do hypotetického souboje o první místo v nejbizarnějším činu tohoto postmoderního džihádu by mohl promluvit mluvčí Islámského státu v Iráku a Levantě Abú Muhammad Adnání. V rámci neutuchajícího boje, který ISIL souběžně vede s - v pořadí dle důležitosti - ozbrojenými kmenovými uskupeními (sahwát), syrskými islamisty, kurdskými milicemi a damašským a bagdádským režimem, se nechal netradičně inspirovat. Pěst ISIL je stejně pádná jako dělníka na sovětském propagandistickém plakátu, který si Adnání upravil k obrazu svému. Kdo by mohl být jeho soupeřem?
Bojovník Islámského státu v Iráku a Levantě o své cestě nepochybuje.
Skrytým drahokamem by pro případnou porotu mohl být nový twitterový účet ISIL, který od 18. dubna podává základní informace o jeho činnosti - v latině. Kde končí realita a začíná fikce? Je to zábavná manipulace, anebo je mezi syrskými džihádisty nějaký konvertita, absolvent reálného gymnázia v Heidelbergu nebo Remeši, kterému scházejí středoškolské hodiny klasického jazyka? Civitas Islamica pauperibus in provincia Rakkae subvenit. (Islámský stát pomáhá chudým v provincii Raqqa.) Milice ISIL a syrského džihádu obecně nejsou od současného světa odtržené, jak by se na první pohled mohlo zdát. Naopak, jsou jeho absurdním odrazem - těkavé, nestálé - a svými aktivitami stírají hranici mezi reálným a mediálním, skutečným a propagandistickým.
Nakolik syrská válka odráží samotnou podstatu současného světa a kapitalismu ztělesněného diktátem rychlosti, individualismu a bezbariérového oběhu?
Není třeba v tomto duchu chápat i nenávist členů Islámského státu v Iráku a Levantě ke dvěma dávno zemřelým diplomatům, Angličanu Marku Sykesovi a Francouzi Francoisi Picotovi, kterým je přisuzováno autorství tajného plánu - Sykesovy-Picotovy dohody - na rozdělení území Levanty a Mezopotámie mezi britskou a francouzskou koloniální správu?
Svět bez hranic
Aktivisté Islámského státu v Iráku a Levantě hranice vytyčené na konci první světové války neuznávají. A vlastně ani žádné jiné, které rozdělují Blízký východ na jednotlivé státy vzešlé z období dekolonizace. Neuznávají je ale pouze proto, že státní suverenita by měla automaticky ustoupit jí nadřazené suverenitě islámské ummy, obce věřících? Anebo jimi pohrdají v moderním pojetí současnosti, která hranice obecně rozostřuje? Jsou ozbrojenci ISIL dinosaury z dávných věků, anebo jedním z lakmusových papírků, které ukazují duch současného světa bez hranic?
Mladý Dán opásaný výbušninami, který se nápadně podobá princi Harrymu.
Na jednom z propagačních videí Islámského státu v Iráku a Levantě ze začátku dubna lze sledovat netradiční rituál, při němž členové jeho milice trhají a pálí pasy zemí, ze kterých k řece Eufratu přišli. Na popel shoří cestovní dokumenty království Jordánského i Saúdského, pas Kanady i Ruské federace.
Člen Islámského státu v Iráku a Levantě se ztotožňuje s tím nikam nepatřit, neidentifikovat se se současným státním uspořádáním Blízkého východu, ve kterém je každý režim - bez ohledu na svou strategickou vazbu - považován za zdroj útlaku a falešné loajality (tághút). Právě v tom však spočívá největší paradox Islámského státu v Iráku a Levantě, který je na nejlepší cestě zastínit a v budoucnosti nahradit síť známou jako al-Káida.
Základna jako databáze
Když se americká vláda na podzim 2001 rozhodla vojensky zasáhnout v Afghánistánu, chápala slovo „qáida“ v jeho základním arabském významu - „základna“, kterou je možné fyzicky zaměřit na mapě, bombardovat, obsadit, civilizovat. Vůbec si však neuvědomila, že původní význam tohoto slova, jak jej chápali islamističtí lídři, byl zcela odlišný.
Pocházel ze spojení „qáidatu’l-maalúmát“ - základna, báze dat, česky databáze. A tou byly pro bývalého vrchního teroristu Usámu bin Ládina listy papíru se jmény jeho sympatizantů a spolubojovníků fungujících na konci osmdesátých let 20. století na linii Pešávar-Kábul.
Islámský stát v Iráku a Levantě narcisticky produkuje obrovské množství obrazových a multimediálních materiálů, které umožňují nahlédnout do současného každodenního života na syrsko-iráckém pomezí.
Západ po roce 2001 mnoho let bojoval se základnou v jejím fyzickém smyslu, kterou si našel v Afghánistánu, aniž byl ochotný vzít v úvahu, že „základna“ mezitím začala fungovat podobně jako internetový server YouTube - pouhý rámec, do kterého jednotlivé decentralizované pobočky vkládají vlastní obsah. Západ si této změny všiml až okolo roku 2009 a USA následně radikálně změnily povahu svých válečných aktivit na Blízkém východě. Místo plošné války začaly vést válku individualizovanou, symbolizovanou bzučícím dronem.
Z al-Káidy - fyzické základny - se pro západní generální štáby stala se zpožděním deseti let al-Káida - databáze, která má být zlikvidována. Pak však přišel rok 2013 a Islámský stát v Iráku a Levantě, potomek irácké pobočky al-Káidy, udělal něco nečekaného. Začal ve středním Iráku a severovýchodní Sýrii budovat stát, „základnu“ v jejím fyzickém smyslu. A do ní z celého světa směřují barvité postavy, které jako by vypadly z filmu amerického režiséra Quentina Tarantina.
