Pěkná recenze na moc zajímavou knížku. Děkuji. Ještě bych doplnil, že Lichterův žebrák není pouhým žebrákem, nýbrž prorokem. Prohlášení žebráka-proroka navíc nejsou nikdy definitivní. Nejdříve tvrdí, že lhaní je dílem ďábla, ale později prohlašuje, že lži jsou součástí lživé povahy jazyka. Je patrné, že nesouhlasí s Evangeliem svatého Jana, ve kterém se píše že " na začátku bylo Slovo." Jediná a skutečná pravda se pro něj jeví v mlčení, protože vše, co může být o čemkoli řečeno je pouhá lež. Znamená to však, že nám radí, abychom mlčeli donekonečna? Ne. S odkazem na Descartra, lžu, tedy nejsem, ale co mě nakonec spasí, je stesk po pravdě. Žebrák tak věří v pravdu, která je doprovázena lží.
Je otřesné, kolik lhářů, demagogů a manipulantů zrodila pražská kavárna. Ano, Habsburská říše mohla mít budoucnost, ale jen jako Rakousko-Uhersko-Slovansko. Ale to se nikdy nestalo a zavražděním Františka Ferdinanda a jeho Spojených států evropských ztratila tato říše definitivně legitimitu.
Zajímám se o Rakousko už víc než 50 let a nemám dojem, že existuje země včetně Slovenska, která by nám byla kulturně bližší, rozdíl je v tom, že Rakušané se za svou minulost nestydí. Že Češii zbaběle utíkali během 1. světové války do zajetí šířila záměrně Masarykova prvorepubliková propaganda. Myslím, že to byl Ferdinand Peroutka, kdo napsal, že Češi nejsou národ Žižkův ani Masarykův, ale národ Františka Josefa. Do národnostních vášní 1. republiky chodili českobudějovičtí veteráni s transparentem: "My nejsme žádní Čechové, my nejsme žádní Němci, my jsme staří veteránové rakouské vlastenci."
Připadá mi to jako kecy.
Mí předkové v 40. letech 18. století radostně a aktivně přivítali konec habsburského panství. Znamenalo to pro ně osobní svobodu o tři generace dříve, než pro ostatní obyvatele českých zemí. Znamenalo to pro ně právní jistotu a posléze i jistotu sociální, o čemž si poddaní habsburků netroufali ani zdát. Ostatně vzpomenu-li postojů mých prarodičů, do své smrti pohrdali "habsburskem", neboť "kaíserai ist schlammerei".