často kritizován jako systém, který selhává. Ale on neselhává kapitalismus, nýbrž hospodářská politika vlád a zákonodárství ustanovující pravidla, které ten kapitalismus neustále deformují. Např. neochotou nechat banky padat - krach je stejně důležitý prvek podnikatelského prostředí jako vznikání nových subjektů. Tato privilegovaná ochrana umožňuje postupný vznik finančních kolosů. Dále nerovné daňové podmínky v rámci společenství, neschopnost vyrovnaně hospodařit, dotace, korupce, nepružnost pracovního trhu atd. Konečně i centrální banky hrající si na poslední instance bankovních systémů a strážkyně inflace jsou zřízeny státem. Euro mělo být zavedeno výhradně pro průmyslové jádro, v němž hospodářsky podobné země měly mít větší šance na vytvoření jednotné politiky, jak zmiňuje Varufakis. Teď Řekové hrají hru, jak v dané situaci dosáhnout nejméně špatného výsledku.
Odstrašující případ, jak to dopadá, když začne psát filosof o ekonomii. Doporučoval bych autorovi přečíst rakouskou teorii hospodářského cyklu, ale ta je tak jasná, že by k ní nemohl upatlat obskurní filosofickou omáčku. Ať píše o něčem, čemu rozumí...
To neni problem jen Evropy, ale je to celosvetovy proble slouzici jedinemu: transferu hodnot pod kontrolu Rithschildu. Jinak je sedna o zamerny monopol nekryteho tisku penez s nekrytym urokem a zadne ekonomicke zmeny nejsou v podstate mozne bez radikalni zmeny ekonomickeho bankovniho systemu.
A do jaké podoby by se měl systém změnit?