Takže když mi starý rodič v noci zavolá, že nemůže dýchat nebo něco takového, tak udělám co? Začnu shánět, jestli náhodou není někde volné auto na carsharing? A co dál? Aha, musím už mít koupenýza desetitisíce supermobil se všemi potřebnými funkcemi a platit měsíčně r služby nějakému operátorovi. A pak, když budu mít štěstí, najdu i volný vůz. Projdu se k němu, půlhodinka ostré chůze je zdravá. Dojedu ke stařičkému rodiči, co špatně dýchal, ale už špatně nedýchá, protože nedýchá vůbec. No fakt bezva.
Auto je symbolem svobody. Pokud ale města dělají vše možné, aby motoristům provoz vozidla znepříjemnila, tak je možné, že si část lidí ve velkoměstech tento symbol odpustí. Kde jsou časy, kdy v Praze bylo možné autem bez problémů přijet k divadlu v centru a zaparkovat tam.
Patřím ke generaci, kdy to tak bylo. Jenže, doba se změnila. Dnes řidiče šikanují na každém rohu. Svazují je vyhlášky, nařízení a předpisy. Do toho různé poplatky a daně. A pak vyjedete a vzdálenost, kterou byste ujel normálně za deset minut, jedete hodinu. Tak se ptám, kde je ta svoboda? Jsem přesvědčen, že sdílená ekonomika je správný směr vývoje, a nejen v dopravě. A cestování na větší vzdálenosti, určitě vlakem. I rychlovlakem. Jenže my jsme u nás v době kamenné. Je mně líto, že to tolik lidí nechápe.