Jestliže chce Evropa jako celek obstát v globální konkurenci, bude se muset semknout a hájit společné zájmyJiž z předchozích příspěvků v mém blogu je zřejmé, že jsem velkým zastáncem a fandou Evropské unie, jakož i společné evropské měny. Nadšení pro Evropu nepramení z nějakých nepodložených iluzí, popřípadě z nekritických postojů k dění v Evropě. Naopak, v tomto bodě se snažím uvažovat jak racionálně, tak z pohledu dlouhodobé perspektivy. Jestliže chce totiž Evropa jako celek obstát v obrovské konkurenci proti Americe, ať už USA či Brazílii, nebo Asii, zejména vůči Japonsku, Číně a Indii, pak neexistuje jiná možnost, než semknout se do bloku, který bude hájit společné zájmy a bude se snažit o společný postup na světových trzích.
Nemohu tedy souhlasit s prezidentem Václavem Klausem, který v jednom z posledních vydání německého ekonomického deníku Handelsblatt označil současnou Evropskou unii jako špatnou konstrukci a euro samotné jako naprostý omyl. Jak jinak by se měla Evropa postavit nové situaci globálního světa a vývoje? Jednotlivé - byť sebesilnější evropské ekonomiky - se nemohou z dlouhodobého pohledu v nastalé konkurenci prosadit, malé ekonomiky, českou nevyjímaje, pak zaniknou v mase.
Euro za problémy nemůže
Současné takzvané problémy eurozóny nejsou zapříčiněny existencí eura a jeho zavedením v některých zemích. Problémy vycházejí z nezodpovědné fiskální politiky, kdy výdaje byly dlouhodobě vyšší než příjmy - jednoduše řečeno „žitím nad poměry“ jako například v případě Řecka. Respektive jsou zapříčiněny snahou akcelerace ekonomiky za každou cenu a z toho vyplývajícího jejího naprostého přehřátí – což je případ Irska.
I s ohledem na odmítavý postoj prezidenta a ČNB je pouze 22 procent Čechů zastáncem zavedení euraProblematické země by se do těžké situace dostaly tak jako tak, euro pouze poněkud posunulo a prodloužilo okamžik propuknutí problémů. A poukazovat neustále na to, že výhodou vlastní měny je lepší možnost reakce na vývoj a lepší možnost úpravy vlastní fiskální politiky, není úplně korektní. Jednoznačně to dokladuje situace v Maďarsku - s vlastní měnou - a Estonska - s eurem. Mimochodem, v této konstelaci, kdy špičky české ekonomiky – prezident a Česká národní banka - tak otevřeně vystupují proti euru, se nedivím výsledkům nejnovější ankety, podle které pouze 22 procent dotázaných je zastáncem zavedení eura v České republice.
Chvályhodné návrhy
Ale zpět k situaci v Evropské unii. Nejnovější snahu dvojice Merkelová-Sarkozy coby zástupců těch silnějších ekonomik v rámci EU, je na základě výše uvedeného nutno označit jako logickou a chvályhodnou. Jejich snaha má za cíl následující: stabilizovat eurozónu i celou Evropskou unii, jejímiž jsme členy, ochránit euro jako měnu před případnými spekulacemi na pokles, jakož i na posílení, a tím posílit konkurenceschopnost Evropy jako celku.
Zároveň je však třeba upozornit na to, že nastíněná cesta sladění daňové, ekonomické a fiskální politiky, jakož i snaha přiblížit sociální a penzijní politiky jednotlivých zemí, bude cestou dlouhou a trnitou. V první fázi budou totiž muset oba uvedení politici „prodat“ danou strategii občanům svých zemí. Druhým - ještě složitějším krokem - pak bude diskuse s jednotlivými zeměmi Evropské unie. Bude potřeba zohlednit jejich jednotlivé neopominutelné zájmy a odstranit jejich obavy z přílišné nivelizace Evropy vycházející z německo-francouzských zájmů.
