Terorismus bude nadále sužovat západní Evropu

Francouzský Spisovatel Yann Moix patří k výrazným postavám literární Francie. Jeho první román Jubilation vers le ciel (Jásání až do nebe) obdržel v roce 1996 prestižní Goncourtovu cenu za prvotinu. Od té doby Moix publikoval deset románů a režíroval dva celovečerní filmy Podium (2004) a Cinéman (2009). Jeho posledním dílem Terreur (Teror) je soubor většinou krátkých aforismů inspirovaných teroristickými útoky v poslední době ve Francii.

Moix se nepovažuje za odborníka na terorismus, ale chce zanechat výpověď občana spisovatele. Nesnaží se analyzovat příčiny terorismu nebo navrhovat jeho řešení, ale podat svědectví, jak lidé vnímají teroristickou hrozbu – teroristé nechtějí zasáhnout konkrétní cíl, ale občany jako celek. Občan může zemřít jako mučedník, což dříve mohly pouze osoby se silným přesvědčením.

Selhání v občanském životě

Moix poukazuje na rozdíl mezi přemýšlením o podstatě terorismu a tím, co se skutečně stalo. Prvním důsledkem teroristických útoků je obrovská inflace prohlášení a odvážných výroků politiků a představitelů kulturního života. Toto mediální rozhořčení však odvrací pozornost od toho, co se děje.

Nositelem teroru je Islámský stát (IS), jenž je podle Moixe spíše duševním stavem než ohraničeným územím. Čím víc jej IS ztrácí, tím víc získává prostoru v hlavách svých stoupenců. Neobvyklé je, že nemá dostatek jasných politických cílů. Teroristický čin předchází požadavkům, což v minulosti u terorismu nebývalo. Požadavkem IS je nihilismus, zničení současné západní kultury a civilizace a její náhrada kultem smrti.

Dalším jevem teroristických útoků je vnímání času – Francouzům jej dnes určují teroristické útoky. Teroristé mění nejen vnímaní času, ale i vzdálenosti. Obětí teroristických útoků se může stát každý – nakupující v židovském obchodu nebo se procházející se po pláži. Podle Moixe francouzští teroristé naprosto selhali v občanském životě a jejich nihilismus je především osobní – nemají žádné pozitivní hodnoty, jen ničení a smrt: „Terorista pokazil všechno v životě, ale nikoli svůj poslední okamžik.“ Jediným úspěchem je jeho smrt.

Nový druh antisemitismu

Moix šokuje slovními hříčkami, ale ve skutečnosti šokují teroristické útoky a to, že si na ně Francouzi zvykli. A právě této apatii a rezignaci vyhlásil Moix boj. Neustále připomíná absurditu teroristického činu, jehož jediným smyslem je smrt. Jednou Moixovou hříčkou pak je: umělec se obětuje pro své dílo, dílem teroristy je oběť.

Současná vlna terorismu vede k novému postoji k antisemitismu. Jeho první formy byly náboženské a opíraly se o to, že židé zabili Boha, následoval antisemitismus politický a kulturní, který obviňoval židy z přehnané lásky k penězům a z lichvy. Pak nastoupil antisemitismus nacistický založený na nenávisti k rase jako celku a poslední byl antisemitismus geopolitický, jenž má původ v Palestině.

Amedy Coulibaly, terorista v židovském supermarketu, zabíjel židy z nenávisti, čímž podle Moixe založil nový druh antisemitismu ex nihilo, který nemá žádné příčiny ani zdůvodňující teorie. Moix se také zamýšlí nad vztahem islámu a terorismu, přičemž politicky nekorektně odsuzuje všechny, kteří jej odmítají – nelze si nalhávat, že žádný vztah neexistuje.

Nepřizpůsobení se západním hodnotám

Teroristé našli v koránu, co chtěli najít, přičemž většina z nich nevedla život asketického muslima. Spojují v sobě dekadentní v islámské kultuře, tedy kult síly, i v kultuře západní, jako jsou drogy, sex a alkohol. Francouzští teroristé jsou pak důsledkem této dekadence, což ukazuje život většiny z nich. Jejich konverzi k islámu nedoprovází změna životního stylu, ale ještě větší nespoutanost.

Moix ničí i mýtus o příčině terorismu v západních zemích. Levicoví myslitelé jej často spojují se sociální situací teroristů a s problémem integrace menšin. V Dánsku však připadá 27 džihádistů na milion obyvatel, přičemž ve Francii pouze osmnáct. Dánský sociální systém je považovaný za vzor integrace, a proto na něm počet teroristů nezávisí. Nelze tedy hledat vysvětlení pouze v jeho nedostatečné podpoře. Příčinou terorismu je část migrantů, kteří se nechtějí přizpůsobit západním hodnotám.

Pravým důvodem selhání boje s terorismem jsou podle Moixe současní politici, protože nejsou schopní najít účinné nástroje. A kritizuje i demonstrace po atentátu na satirický týdeník Charlie Hebdo, protože jde spíše o projev bezmoci před terorismem než politické moci a vůle jej řešit. Nedostatek vizí a nápadů pro boj s terorismem způsobí, že bude nadále sužovat západní Evropu. Moix končí bílou stránkou pro další teroristický čin v Evropě. A nemusel dlouho čekat: po útoku na Champs Elysées následoval v Manchesteru a v Londýně.