Na pomezí Izraele, Gazy a Egypta se objevil nový fenomén v podobě místních buněk takzvaného Islámského státu, které neváhají útočit proti všem třem zmíněným aktérům. Židovský stát to zjevně přinutilo, aby navzdory letité rétorice v tichosti začal měnit postoj k hnutí Hamás, které přímořské pásmo ovládá.
Izrael by měl výrazně uvolnit blokádu palestinského pásma Gazy ovládaného Hamásem, umožnit pohyb zboží i samotných Palestinců, a to nejen na Západní břeh Jordánu, ale i do samotného židovského státu – to vše v zájmu vylepšení životních podmínek v přímořské palestinské enklávě. Toto doporučení nezaznělo od lidskoprávních skupin ani propalestinských aktivistů, ale z úst několika předních činitelů izraelské armády.
Navzdory blokádě
Jak informoval izraelský deník Ha’arec, doporučení odborného panelu by mělo prostřednictvím ministra obrany Mošeho Ja’alona zamířit na stůl premiéra Benjamina Netanjahua a bezpečnostního kabinetu. Podstata zprávy je jasná – stabilizace situace v Gaze, kde nezaměstnanost dosahuje 40 procent a tisíce domů zůstávají v troskách po loňské letní válce, je i v zájmu Izraele.
Izraelské bezpečnostní zdroje uvádějí, že Hamás zvládá dozbrojování i budování svých opevnění, což se zjevně děje navzdory platné blokádě |
„Mezi ekonomickými a demografickými záležitostmi v Gaze a bezpečnostními otázkami je přímá závislost,“ prohlásil nejmenovaný představitel armády. A dodal: „Dokud nebudou vyřešeny ekonomické potíže Gazy, zůstává potenciál pro další konflikt, a to navzdory odstrašujícímu potenciálu, který jsme získali při minulém střetu.“
Izrael zavedl blokádu Gazy před devíti lety s odůvodněním, že v pásmu vládne Hamás a že je třeba zabránit mu v pašování zbraní a zneužívání stavebního materiálu k vojenským účelům. Ve skutečnosti však „protiteroristická“ blokáda měla za cíl i zasáhnout široké civilní obyvatelstvo a popudit ho proti Hamásu.
Izrael totiž znemožnil například vývoz ovoce a zeleniny z Gazy nebo dovoz desítek druhů potravin, školních pomůcek i třeba ženských hygienických potřeb. Navíc nyní izraelské bezpečnostní zdroje uvádějí, že Hamás zvládá dozbrojování i budování svých opevnění, což se tedy zjevně děje navzdory platné blokádě.
Salafistické buňky
Sílící hlasy ke změně kurzu vůči gazanským Palestincům přicházejí za situace, kdy se na izraelsko palestinsko-egyptském trojmezí výrazně změnil poměr sil a do hry razantně vstoupil nový fenomén – lokální džihádistické skupiny, které se začaly hlásit k takzvanému Islámskému státu (IS). Často opakovaná poučka (na české scéně ji v souvislosti s Blízkým východem s oblibou používá prezident Miloš Zeman), že „s teroristy se nejedná, ale bojuje“, zjevně k řešení této situace nestačí. Už proto, že na stejné straně fronty se ocitl nejen Izrael a egyptský vojenský režim, ale spolu s nimi i Hamás.
V Gaze se Hamás z pozice vládnoucí moci už řadu let potýká se salafistickými buňkami, pro které je boj proti izraelské okupaci i židovskému státu marginální záležitostí a prosazují globální tažení pod praporem islámu |
Islámský stát například nedávno v Sýrii zveřejnil výzvu ke svržení Hamásu v Gaze, a to s argumentem, že tato organizace kolaboruje s Izraelem. „Vykořeníme stát Židů, vás i Fatah, podlehnete naší ničivé síle,“ uvedli maskovaní džihádisté ve video poselství adresovaném Hamásu. „Navzdory vám bude v Gaze zavedena vláda šaríi. Přísaháme, že na to, co se nyní odehrává v Levantě, dojde i v Gaze.“
Hamás má ideově blízko k politickým islamistům z hnutí Muslimské bratrstvo a dlouhodobě působí spíš jako nacionalistická než náboženská síla, soustřeďující se na palestinskou agendu a její prosazování vůči Izraeli. V Gaze se však Hamás z pozice vládnoucí moci už řadu let potýká se salafistickými buňkami, pro které je boj proti izraelské okupaci i židovskému státu jako takovému marginální záležitostí a prosazují globální tažení pod praporem islámu. V uplynulých měsících se tito ozbrojenci začali hlásit k IS a rok platné příměří mezi Hamásem a Izraelem se snažili zhatit raketovými útoky na přilehlá izraelská území.
Jednání o příměří
Do blízkovýchodních médií probleskují zprávy, že emisaři Hamásu a Izraele jednají ve třetích zemích – nejčastěji je zmiňován Katar – o ustavení příměří přinejmenším na dalších pět let. Oficiálně činitelé Hamásu rozhovory popírají. Vlivný člen palestinské diplomacie v Gaze Ghází Hamad však minulý týden v Izraelském rozhlase hebrejsky ujišťoval, že jeho organizace nemá zájem na nové eskalaci konfliktu s Izraelem a usiluje i o udržení stability v Gaze.
Do blízkovýchodních médií probleskují zprávy, že emisaři Hamásu a Izraele jednají ve třetích zemích – nejčastěji je zmiňován Katar – o ustavení příměří přinejmenším na dalších pět let |
Podobné hlasy zaznívají i v Izraeli. Ač někteří politici – zejména v době předvolebních kampaní – už léta volají po svržení Hamásu, v květnu například velitel jižního okruhu izraelské armády generál Sami Turgeman upozornil, že jedinou náhradou za vládu Hamásu v Gaze by byl návrat přímé okupace izraelskou armádou a nevyhnutelný chaos a zhoršení bezpečnosti.
„Izrael a Hamás mají společné zájmy, za nynější situace je to klid a prosperita,“ citoval ho list Jediot Achronot a někteří komentátoři si všímali, jak se tato analýza liší od ideologických prohlášení politiků včetně premiéra Netanjahua.
Podobný postoj Káhiry
Podobně se uklidňují vztahy i mezi Hamásem a Egyptem. Po vítězství Muslimského bratrstva ve volbách po Arabském jaru a za vlády islamistického prezidenta Muhammada Mursího byly vztahy mezi Káhirou a Gazou velmi vřelé. To se dramaticky změnilo před dvěma lety, když egyptská armáda demokraticky zvoleného prezidenta svrhla, rozpustila parlament a postavila Muslimské bratrstvo mimo zákon coby „teroristickou organizaci“; egyptská justice navíc Mursího spolu se stovkami dalších opozičních aktivistů odsoudila k smrti.
I pro Káhiru je zřejmě Hamás dobře známým hráčem, s nímž lze jednat a někdy i počítat – na rozdíl od džihádistů hlásících se k „chalífovi“ Islámského státu Abú Bakrovi Bagdádímu |
Egyptský režim nového prezidenta Sísího tvrdě vytáhl i proti Hamásu, prakticky mu odebral politickou podporu, začal ničit stovky pašeráckých tunelů do Gazy a označil ozbrojené křídlo Hamásu za teroristickou skupinu. Po nástupu extremistů na severu Sinajského poloostrova, kteří se z místní organizace Ansar Bajt al-Makdis začali formálně přesouvat pod prapor IS, se ale situace i v této oblastili změnila. První červencový den při bojích mezi Islámským státem a egyptskými vládními silami zahynuly na Sinaji desítky lidí.
Izraelský generál Joav Mordechaj v televizi Al-Džazíra prohlásil, že jeho země má důkazy, že na straně IS figuroval i Hamás, který prý k frontálnímu útoku dodal nejen zbraně, ale také své velitele. Následně však přišla série prohlášení z egyptské strany, že Hamás do situace na egyptském území nijak nezasahuje. I pro Káhiru je tedy zřejmě Hamás dobře známým hráčem, s nímž lze jednat a někdy i počítat – na rozdíl od džihádistů hlásících se k „chalífovi“ Islámského státu Abú Bakrovi Bagdádímu.
