Prezidentské volby se odehrávaly v různých volebních okrscích, nejen na našem území. Jeden z takzvaných zvláštních volebních okrsků na asijském území byl v izraelském Tel Avivu (číslo 54). Než se podíváme na tamní výsledky, zastavme se u jakéhosi poměrně nerozporně všeobecně sdíleného povědomí o pozitivním vztahu obou prezidentských finalistů, Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, ke státu Izrael.
Například Luboš Kreč a Aleš Měřička ocitovali 7. ledna v Hospodářských novinách (HN) Zemanovo vstřícné stanovisko, že „NATO by mělo za člena přijmout Izrael.“
Politolog Lukáš Jelínek 14. ledna v Právu mínil, že „Zeman i Schwarzenberg mají zkušenosti a pestré zahraniční kontakty, oba by posílili vazbu naší země na Evropskou unii, ale například i na Izrael, a nerozporovali by transatlantickou spolupráci“.
Téhož dne Petr Fischer v HN napsal: „Zeman velmi často neřídil ani sám sebe, a to zejména v zahraničí, když cítil, že je vnímán a nadšeně poslouchán: například v Izraeli, kde jako premiér doporučil, aby Palestinci byli vyhnáni ze svých domovů podobně jako po válce sudetští Němci.“
Aniž bychom se chtěli chlubit (když se ale nepochválíme sami, nikdo to za nás neudělá), musíme zmínit prozíravý pohled kolegy Dana Macka: „V mimoevropských záležitostech by Zeman se současnou vládou politicky souzněl například postojem k Izraeli, ale vzhledem k jeho nediplomatické islámofobii by nejspíš šlo o medvědí službu.“
Sám Zeman se nechal slyšet v témže článku takto: „(...) podporoval bych pokračování dosavadní politiky vůči Izraeli z prostého důvodu – je to jediný demokratický stát na Středním východě. Až na Středním východě vzniknou další demokratické státy na základě svobodných voleb, budu stejně tak podporovat i tyto státy.“
Všechno je jinak
Nyní se podívejme na ony telavivské výsledky. Ze 123 zapsaných voličů přišlo 46. To je jistě statisticky velmi choulostivé, vyvozovat z necelé padesátky odevzdaných hlasů nějaké větší závěry. Jistě se dalo očekávat, že když jsou mezi oprávněnými voliči i zaměstnanci ambasády a jejich rodinní příslušníci, že jejich šéf, shodou okolností kandidující na prezidenta, neodejde s prázdnou. Nechceme nikomu nic podsouvat, na druhou stranu si nechceme ani nic namlouvat – bylo by to prostě jaksi poněkud nepřirozené.
Z čeho se ale cosi vyvozovat dá, je čistá nula, kterou v Tel Avivu obdržel Miloš Zeman. Po všech těch jeho izraelskofilních a islamofobních výrocích je to pozoruhodné! Čistou nulu dostal, stejně jako Jana Bobošíková. Taťana Fischerová a Zuzana Roithová dostaly alespoň po jednom hlasu. Vladimír Franz dostal hlasy dva, Přemysl Sobotka čtyři! Jiří Dienstbier solidních osm, pouze o jeden méně než Jan Fischer, který byl tak trochu na „domácí půdě“. „Voko bere“, mohl nahlásit Karel Schwarzenberg se svými jednadvaceti hlasy, které však nelze nijak přeceňovat, byť šlo téměř o 46 procent, tedy ve srovnání s tím celorepublikovým téměř dvojnásobný.
Jenomže, co se dá dělat, čistá nula je o něčem úplně jiném. Jako by se nám na základě nějakých řečí něco zdálo, ale z druhé strany by to nemusela být až tak úplně pravda. Ba téměř naopak. Což je možná velmi dobrý námět k přemýšlení na téma sporné důvěryhodnosti některých exaltovaných postojů.
Někdo tam nahoře má ale Zemana rád
Nicméně, nelze říci, že by ta tristní izraelská Zemanova nula byla výsledkem toho, že zvláštní volební okrsky byly provozovány péčí „zamini“ (ministerstva zahraničních věcí). Dokládá to jiný překvapivý výsledek, tentokrát z evropské země, která se nazývá Svatý stolec. Volební okrsek číslo 17 byl umístěn ve Vatikánu. Tak trochu na „domácí půdě“ tu zase byl katolík Schwarzenberg, ale nijak zvlášť neexceloval. A to byla pěkně prosím stoprocentní volební účast! Z 16 možných hlasů dostal Schwarzenberg čtyři, tedy celých 25 procent, a to odpovídá jeho celorepublikovému výsledku. Nicméně Zeman dostal ohromujících 56 procent, a stal se tak „českým prezidentem pro volební okrsek Vatikán“ hned v prvním kole. Stačilo mu k tomu pouhých devět hlasů.
Nu, jsou to směšně malá čísla, tak se z nich opravdu nedá nic vyždímat, než takováto trošku pichlavá glosa. Ale stejně je ta nula divná. Alespoň že ve Vatikánu mají Zemana rádi. Což je taky divné.
