V polovině léta Vladimir Putin nastínil veřejnosti plán na vybudování třetí větve plynovodu Nord Stream. Ruský premiér se snažil ujistit zaměstnance oceláren v Magnitogorsku o odbytu jejich produktů, když prohlásil, že druhá větev plynovodu se právě pokládá na dno Baltského moře, poté přijde na řadu South Stream a později možná dojde rovněž k dalšímu rozšíření severního plynovodu.
O pár dnů později nechtěla Angela Merkelová při setkání s Dmitrijem Medveděvem o instalaci dalšího potrubí ani slyšet. „Zvýšení dovozu zemního plynu – potažmo s tím třetí nebo čtvrtý plynovod – nebudeme potřebovat,“ odmítla rezolutně. Místopředseda ruské vlády pro energetiku Igor Sečin ovšem předložil zájemcům z řad novinářů také čísla, která strojenou sebejistotu německé kancléřky podkopávají. „Německá potřeba plynu se po uzavření jaderných elektráren zvýší přibližně o 35 procent!“ prohlásil se širokým úsměvem. Ruský optimismus vůči rozhodnutí Berlína je umocňován rovněž předpokladem, že následujících zhruba 50 let bude, co se týče energetické spotřeby, určováno zemním plynem.
Plyn: zdroj energie číslo jedna
„Konec vlády ropy! Na její místo nastupuje zemní plyn,“ poznamenává generální ředitel moskevského Ústavu národní energetiky Sergej Pravosudov s tím, že ruský plyn má na evropských trzích čím dál lepší vyhlídky. Faktem je, že navzdory krizi vloni evropská spotřeba plynu vzrostla o sedm a jeho dovoz o 13,2 procenta. V Pravosudově argumentaci to neznamená nic jiného, než že zemní plyn jakožto z ekologického hlediska nejčistší zdroj energie výrazně posiluje své pozice na trzích, což představuje pro Rusko, jež disponuje největšími zásobami, významné nové perspektivy. Následujících zhruba 50 let bude, co se týče energetické spotřeby, určováno zemním plynem
Jak se zdá, tuto logiku potvrzuje rovněž prognóza analytiků společnosti BP, podle níž vzroste v následujících 20 letech nejvíce poptávka právě po zemním plynu, jenž postupně vytlačí ropu a stane se zdrojem energie číslo jedna. Experti mají obvykle za to, že v roce 2035 bude světová spotřeba zemního plynu o 44 procent vyšší oproti stavu před krizí v roce 2008. Vysokou měrou roste spotřeba na Blízkém východě, a především pak v Číně. Pravosudov z toho vyvozuje, že v důsledku toho dojde ke snížení množství zkapalněného plynu z oblasti Blízkého východu určeného na export.
Ruský expert usuzuje, že pozice Gazpromu nemůže ohrozit ani „revoluce“ břidlicového plynu, který se týká v podstatě pouze produkce USA, zatímco Evropa se před ním má především kvůli rizikům, která představuje pro životní prostředí, stále na pozoru. Americká technologie nemůže fungovat ani v Číně, kde pro ni chybí potřebné množství vody. Peking, který v současnosti zajišťuje 70 procent své energetické spotřeby pomocí tepelných elektráren zpracovávajících uhlí, tak bude každopádně do značné míry odkázán na import. Velkou většinu svých elektráren bude nucen z důvodu hrozby ekologické katastrofy transformovat na plynový pohon a podle odhadů společnosti PetroChina se poptávka země po zemním plynu již do roku 2020 ztrojnásobí.
Ve střednědobé perspektivě nevidí Pravosudov naději ani na rozmach bioenergie, neboť v souladu s růstem počtu obyvatel Země dochází k poklesu zásob potravin, takže by bylo nerozumné spalovat rezervy v motorech. Podle jeho mínění nemohou pro zemní plyn představovat ještě dlouho konkurenci ani alternativní zdroje energie, protože v rozpočtech evropských zemí, jež se potýkají se stárnutím populace a rostoucími výdaji na důchody, bude zbývat čím dál méně peněz na podporu větrné a sluneční energie. Podle analytika posiluje pozici plynu, potažmo Ruska, také katastrofa v japonské Fukušimě a uzavření německých jaderných elektráren.
Společně s Gazpromem
Podobnou situaci vykresluje ve své zprávě odkazující ke zlatému věku zemního plynu rovněž Mezinárodní agentura pro energii. Ze strany Číny představuje nejasnou otázku rezerva evropského břidlicového plynu a možnost hospodárné těžby dalších netradičních zásob stejně jako vznik regulativního prostředí. Například v Polsku existují nemalá očekávání v souvislosti s možnou těžbou značného množství břidlicového plynu, nicméně podstatnými informacemi o možnostech rentabilní těžby budeme disponovat až za několik let a do té doby nemá cenu vyvíjet přehnaná očekávání. V souvislosti s transportem mořského zemního plynu počítá převážná většina západních výzkumných ústavů do roku 2015 s omezením nabídky zkapalněného zemního plynu proudícího do Evropy.
Evropská unie by měla v zájmu posílení bezpečnosti zásobování založit společné firmy s GazpromemV důsledku toho bude pro producenty představovat výzvu, jak rozšířit kapacitu v závislosti na tempu rostoucí poptávky. To poskytne ruskému zemnímu plynu v případě, že se nepřistoupí k těžbě takzvaných nekonvenčních zdrojů na evropských trzích, skutečně velkou příležitost. Rostoucí nároky může Evropa uspokojit především prostřednictvím ruského importu, neboť její vlastní produkce klesá, možnosti blízkovýchodních dodávek jsou kvůli růstu vnitřní spotřeby omezené a plynovod Nabucco (bude-li vůbec postaven) starý kontinent beztak nezachrání.
Nezbývá tedy jiná možnost, než aby Evropská unie navázala partnerské vztahy s Ruskem a v zájmu posílení bezpečnosti zásobování založila společné firmy s Gazpromem.Energetickou bezpečnost Evropy lze totiž posílit pouze koordinovaným postupem. Dobrým příkladem je spolupráce firem BASF, E.ON, ENI nebo Shell s Gazpromem. Stejně jako plynovody Nord a South Stream budované, respektive plánované rovněž na základě mezinárodní kooperace. Moskva totiž nemá o nic menší zájem na tom, aby se ruský plyn dostal bez problémů ke spotřebitelům. Přitom je třeba dbát také na to, aby ruský rozmach probíhal na konkurenčních likvidních trzích, na nichž jsou ceny plynu určovány aktuálním poměrem poptávky a nabídky. Současná praxe indexace cen ruské ropy totiž znevýhodňuje především četné východoevropské země.
Putinovo sebevědomí je opodstatněné
Moskva počítá v dlouhodobé perspektivě čím dál tím méně s plynovody vedoucími přes Ukrajinu a BěloruskoUvědomíme-li si všechny tyto okolnosti, nebude nám už připadat Putinova a Sečinova sebejistota tak neopodstatněná. Nord Stream pokryje v následujícím desetiletí zhruba 25 procent zvýšené poptávky Evropské unie po zemním plynu. První větev 1220 kilometrů dlouhého potrubí, která dokáže ročně dopravit 27,5 miliardy metrů krychlových, začne fungovat ještě letos. Příští rok plánují uvést do provozu právě budovanou paralelní druhou větev, která kapacitu zvýší na celkových 55 miliard metrů krychlových. Třetí potrubí, o kterém se nyní zmínil Putin, by kapacitu rozšířilo na 82,5 miliardy kubíků. Podle mnohých asi nebude nutné ho budovat.
Velkorysé představy ruské politické elity se snaží držet při zemi také Michail Korčemkin, ředitel firmy East European Gas Analysis. Jak uvádí, Rusko je v současnosti schopno dopravit směrem do Evropy 200 miliard metrů krychlových ročně, přičemž vloni exportovalo 139 miliard. Po zahájení provozu dvou větví plynovodu Nord Stream se tato kapacita zvýší na 255 miliard, zatímco v případě realizace South Streamu by stoupla dokonce na rovných 318 miliard metrů krychlových. Tento propočet však nebere v potaz to, že Moskva – v případě optimistického vývoje – počítá v dlouhodobé perspektivě čím dál tím méně s plynovody vedoucími přes Ukrajinu a Bělorusko. V takovém případě mohou být nové plynovody vzhledem k rostoucí poptávce skutečně potřeba.
