28. srpna 2018 6:36 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Američani si raději zavolají Uber než záchranku, prostě na ni nemají, říká Češka

Adéla Schicker | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Adéla Schicker | foto: Archiv Adély Schicker

Adéla Schicker cestuje po celém světě už od patnácti let, kdy vyrazila poprvé jako modelka do Paříže a Londýna. Od té doby procestovala Ameriku, Evropu, Asii i Nový Zéland, až zakotvila v kanadském Montrealu, kde rok vedla tamní pobočku českého institutu GrowJOB (Procrastination.com) Petra Ludwiga. Nyní se chystá na další přesun, a sice do New Yorku, kde bude společně s Ludwigem otevírat další. „Jako vnější pozorovatel mohu říci, že si v Čechách mnohdy opravdu nevážíme fungujících věcí, ať už se jedná o infrastrukturu, vzdělávání, nebo zdravotnictví,“ říká.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Poprvé jsem se stěhovala na delší dobu v patnácti, naposledy ve třiatřiceti. Pokaždé to bylo stejné, pocit nového dobrodružství a touha objevovat. Nikdy jsem se ale nebála nových výzev a jsem pokaždé překvapená, jak úžasné lidi potkávám. Nevidím nenávist a problémy, naopak se potkávám s touhou spolupracovat, inspirovat se navzájem a budovat spokojenější firmy bez hranic.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Narazila jsem se snahou vysvětlit lidem, že je v pořádku, aby muži honili ženy s vrbovou pomlázkou, “mlátili” je přes zadek a ještě za to měli dostat odměnu v podobě barevných vajec. O tom, že místo Santy Clause máme “ Baby Jesus” ani nemluvě.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano, dokonce i můj přítel francouz se tu z nějakého důvodu cítí více doma. Díky práci je pravděpodobné, že i v budoucnu nebudeme mít domov jen jeden. Jako vnější pozorovatel mohu říci, že si v Čechách mnohdy opravdu nevážíme fungujících věcí, ať už se jedná o infrastrukturu, vzdělávání, nebo zdravotnictví. V Americe si lidi radši zavolají Uber než záchranku, prostě na ni nemají.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Možná vás to překvapí, ale chybí mi “smažák s bramborem“. Doma jsme vždy jedli zdravě, ale smažák je zkrátka smažák. Už když přistávám na Ruzyni, přemýšlím, kam si na něj zajdeme. Když vařím přátelům v cizině, nejvíc se vždy osvědčí vánoční klasika, tedy řízek s bramborovým salátem. Naposledy jsme ho jedli v Montrealu, přičemž u stolu seděl Španěl, Francouz, Chilanka, Češka a Kanaďan. Chutnal naprosto všem.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Zatím ne, ale plánujeme. Budou to mít zábavné, narodit se do rodiny, kde se mluví francouzsky, česky a anglicky. Rozhodně si ale přeju, aby moje děti češtinu ovládaly na úrovni rodilého mluvčího. Je to přeci krásný jazyk.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Pivo, Praha, hokej. Paradoxně se mi zdá, že více lidí zná Prahu než Českou republiku jako takovou, ale možná je to jen moje zkušenost. Mám také dojem, že hodně lidí už Prahu navštívilo a chtějí si rozšířit obzory poznáváním dalších měst a aktivit. Často tedy slýchám o Krumlově, procházkách po horách nebo sjíždění řek.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji. Žila jsem ve více než deseti zemích a politická kultura se od té naší lišila poměrně hodně. Co ale pojí všechny dohromady, je nutnost pracovat na větším zapojení kritického myšlení bez ohledu na tamní politické uspořádání.

apeAlena Pecháčková

Najdete na Lidovky.cz