Co dnes, 100 let poté, zbylo z míst, které se staly Haškovým přechodným domovem? Jakou stopu po sobě zanechal? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v reportáži z cesty do Vladivostoku, kterou jsem absolvoval v létě 2019, poslední léto před pandemií.
Zborov
První moje zastávka je Zborov, kde Hašek bojoval v bitvě u Zborova. Bitva to nebyla velká svým rozsahem, ale svým významem. V té době měl již Hašek za sebou boje na haličské frontě v rakouské uniformě, dlouhé zajetí v Rusku i činnost novináře v Kyjevě.
Bitvu už v okolí nic nepřipomíná. Na místě zákopů je dnes pole. I jména obcí se změnila: z obce Cecová je dnes Kalynivka. A právě u Kalynivky byl vybudován dodnes skvěle udržovaný památník. Ze Zborova je to k památníku jen hodinka pěšky mírně zvlněnou krajinou. Je krásně, tak jdu pěšky. Ono by tam stejně nic nejelo. Cesta samá díra, ale políčka okolo cesty jsou obdělávané s péčí. Ukrajina jako z plakátu.
Bachmač
Přejet celou Ukrajinu ve vlaku ukrajinských železnic a trvá necelých 12 hodin, v Rusku to bude horší. Bachmač byla místem posledního vystoupení Jaroslava Haška v uniformě československých legionářů. Památnou operaci u Bachmače dnes připomíná už jen pamětní deska na nádraží Bachmač Kyjevskyj.
Krátce poté se Jaroslav Hašek na nádraží loučí s přáteli a odjíždí přes Charkov do Moskvy a poté do Samary. Z Haška se stává bolševik.
Moje cesta na východ pokračuje střídavě pěšky, stopem, vlakem i maršrutkou. Otevírá se přede mnou velká Východoevropská rovina, kterou přetíná impozantní řeka Volha. Přes ni se klene majestátní most, chráněný na obou stranách ozbrojenými posty. Vlak přejíždí po mostě pomalu, jakoby chtěl cestujícím dát možnost užít si pohled na masy vody největší evropské řeky. Nedaleko za mostem už můžeme v dálce spatřit Samaru.
Samara
Samara je jednou z metropolí Povolží. Haška tady mají rádi, stál totiž na správné straně - na té bolševické. Švejkovi tady postavili dokonce i bronzovou sochu. Stojí na rohu hlavních ulic v centru staré Samary a lidi se tu u ní často fotí. Postavili ji zde roku 2013 jako připomínku 130 let od Haškova narození.
Jen asi 50 m odtud dosud najdete dům, ve kterém Hašek žil (Kujbyševa 98). Na domě je pamětní deska a na ní stojí: „V této budově od dubna do června 1918 žil a pracoval známý český spisovatel Jaroslav Hašek“.
Samara
Hašek v Samaře pobyl asi měsíc. Nejprve provádí nábor do Rudé armády, ale k městu se rychle blíží jednotky československých legií a bolševici musí reagovat. Hašek se tedy účastní obrany Samary po boku svých bolševických soudruhů proti svým bývalým kamarádům - československým legionářům.
Po prohraném boji se musí rychle vytratit v převlečení za přihlouplého synka německého kolonisty. V této masce se několik měsíců toulá Povolžím a jeho stopa se na čas vytrácí. Nakonec se dostane do Simbirsku (nyní Uljanovsk), odkud je bolševiky vyslán do Bugulmy.
Bugulma
Bugulma je menší město hluboko v Tatarstánu, ale přesto tady můžete najít hned tři místa, která se vztahují k Haškovi. Jsou to:
- Muzeum Jaroslava Haška (zal. 1966), jediné podobné muzeum v Rusku. Sídlí v tradiční ruské budově, ale je obklopena paneláky sovětského typu. Působí tady až nepatřičně. Stojí na ulici Jaroslava Haška a za lidové vstupné 25 rublů si můžete prohlédnout pokoj, ve kterém Hašek žil, s dobovým vybavením. Dále pak různé artefakty spojené s Haškem (dokumenty, fotografie apod.). Na budově je pamětní deska s nápisem: „V tomto domě r. 1918 vynikající český spisovatel Jaroslav Hašek pracoval jako zástupce vojenského velitele města Bugulmy.“
- Před muzeem je lavička se sochou Haška a psa.
- Na nástupišti na železničním nádraží v Bugulmě se pak nachází socha Švejka. Sochu, na objednávku radnice Bugulmy z r. 2011, vytvořil bugulmský sochař Andrej Majer.
Bugulma
Tady byl v Bugulmě jedním ze zástupců velitele města. Tuto dobu literárně zužitkoval v knize Velitelem města Bugulmy (1921). Z Bugulmy pak Hašek odjíždí do blízké Ufy.
Bugulma
Ufa
Ufa není láska na první pohled. Za prvé železniční stanici od centra města odděluje strmý kopec a podél silnice chybí chodníky. To je pěkné. Za druhé, když už ho vyjdu, přivítá mě staveniště a cesta pokračuje tunely z vlnitého plechu. To je ještě hezčí. Za třetí většinu dne prší, a to je to nejkrásnější.
Hašek v Ufě asi 5 měsíců vede vojenskou tiskárnu a nadto se zde stihne seznámit se svou budoucí ženou. Ve městě je sice umístěna pamětní deska, ale ví o ní jen pár zasvěcených. Je umístěna na budově, která je místním známá jako Dům důstojníků (ulice Komunističeskaja č. 43). Do konce 90. let nesla Haškovo jméno také jedna z hlavních ulic města, dnes ulice Těatralnaja.
Čeljabinsk
Čeljabinsk je sympatické, přátelské město. I když geograficky leží už na Sibiři, hrdě se hlásí k Uralu. 93 let před tím, než zdejší nebe ozářil čeljabinský meteor, se mohli místní setkat s jiným úkazem, abstinujícím Haškem.
Bohužel, původní dům, ve kterém v Čeljabinsku Hašek žil se již nedochoval. Ale jeho pobyt v Čeljabinsku dnes připomíná pamětní deska na domě hned u největšího náměstí města (Timirjazeva 41). Dále je zde po něm pojmenovaná ulice a knihovna (Библиотека № 11 им. Ярослава Гашека).
Čeljabinsk
Omsk
Pro Haška má Omsk zvláštní význam. Bylo to právě zde, kde byl v červenci 1918 na Haška vydán polním soudem čs. vojska zatykač za velezradu. Zhruba za rok a půl do Omsku zavítá i Hašek. Ubytuje se v budově hotelu Rusko, pobude několik týdnů a neustále jen pracuje.
Pokud dnes zavítáte do Omsku, budovu hotelu tady stále najdete. Výstavní budova s krásným výhledem na kapli ze začátku 20. stol. stojí hned u řeky Om na rohu prestižní ulice Lenina. Je na ní i pamětní deska, která připomíná, že zde žil a pracoval známý český spisovatel Jaroslav Hašek.
Omsk
Krasnojarsk
Z Novosibirsku do Krasnojarsku je to dlouhá míle, ale vlak ruských železnic opět nezklame a přijede na čas. Krasnojarsk je pro mě městem rozporů. Nikde jinde v Rusku jsem tolikrát nezmokl jako zde. A přitom v celé okolní oblasti zuří požáry. Sibiř hoří, slunce přes dým nejde vidět a lidé se dusí kouřem. Samotné město Krasnojarsk je plné života, i když od dalších velkých ruských měst ho oddělují stovky kilometrů sibiřské tajgy.
Hašek se v Krasnojarsku podruhé žení i přesto, že už jednou ženatý je. Se svou novou ženou pak bydlí v dřevěném domku, na jehož místě dnes stojí zástavba z 60. let. Na domě pak (Parižskoj komuny 14) je nezbytná pamětní deska a tam se píše: „Na tomto místě se nacházel dům, ve kterém od února do června 1920 žil český spisovatel Jaroslav Romanovič Hašek.“ Romanovič proto, že vycházeli ze zápisu svatby na matrice, kde je takto Hašek zapsán.
Jen kousek od města jsou Stolby, skalní věže, přírodní úkaz téměř nevídaný v jinak rovinatém Rusku. Jestli byl cílem Haškova nedělního výletu, se neví, ale já pochybuji, že si to nechal ujít.
Krasnojarsk
Irkutsk
Město v objetí řeky Angary, která se jako jediná vylévá z blízkého Bajkalu. Řeka přirozeně odděluje nádraží od centra, do kterého se návštěvníci musí dostat přes most. A z mostu řeka všechny udiví svou křišťálovou čistotou. Imponující příjezd.
Hašek do Irkutsku přijel v červnu 1920 a ubytoval se v dřevěném domku na dnešní ulici Rossijskaja. Původní domek už odvál čas, ale Haška zde připomíná, jak jinak, pamětní deska na domě, ve kterém se nacházelo sídlo politického odboru 5. armády, kde pracoval jako zástupce náčelníka.
Tady se naše cesty rozcházejí. Hašek z Irkutsku jel koncem října 1920 přes Ufu do Moskvy, aby dále pokračoval do Tallinnu a parníkem do Štětína a do nového Československa. Na napsání svého životního díla mu zbývá něco přes dva roky života.
Já ale pokračuji přes Bajkal, Ulan-Ude, Čitu a Chabarovsk do Vladivostoku. To už je ale jiný příběh.
Tento článek je redakčně zkrácená textová verze filmového dokumentu „Po stopách Jaroslava Haška v Rusku“, kterou můžete zdarma shlédnout zde.
