8. června 2019 4:09 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Cestou umění v boji za čistou Antarktidu

Procházka kolem kousků ledu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Procházka kolem kousků ledu | foto: Martin Šíbl

Je tomu 200 let od doby, kdy lidská noha vkročila na kontinent věčného ledu. Antarktida byla označována jako dlouho nedotčená oblast.

Náš šestičlenný tým se v únoru vypravil na ostrov Nelson Island (souostroví Jižní Shetlandy). Se sluncem na obloze a modrou oblohou, je tohle místo čokoláda pro všechny smysly. Ovšem stopy člověka se dostaly i sem. A tak pohled na nedotčenou krajinu ničil pohled na naplavený odpad na břehu ostrova.

Naše výprava byla organizována pod hlavičkou Českého antarktického vědeckého programu (MUNI) ve spolupráci s Českým antarktickým nadačním fondem (ČANF) a měla za úkol (mimo jiné) sesbírat naplavený odpad z Jižního oceánu. Jižní ledový oceán, který Antarktidu obklopuje, je jeden z nejčistších na světě. A tak naplavený odpad je jen další smutný důkaz toho, že lidská činnost je viditelná i na nejodlehlejších místech naší planety. A co více, znečištění způsobené člověkem ohrožují celý ekosystém. A to včetně mořských živočichů, kteří zde umírají následkem konzumace plastů a jiného odpadu.

Začátek naší expedice začal na Ostrově krále Jiřího. Na ostrově jsme díky nepříznivému počasí, vyčkávali o něco déle, než jsme plánovali (pravidlo číslo jedna na Antarktidě se neplánuje). O komfort se nám mezitím postarala ruská stanice Bellingshausen. Na Antarktidě trvale žijící obyvatele nenajdete, Ostrov krále Jiřího, je ale nejhustěji osídlenou částí Antarktidy. Nachází se zde celkem osm polárních výzkumných stanic s celoročním provozem. Mám pocit, že stanice na Ostrově slouží zejména k logistice, není zde výjimkou ubytovat cizí expediční programy či vědce. Žádný div, že první pocity jsou smíšené. Obzvláště seskupení dvou hlavních stanic (chilské a ruské) působí spíše jako malá vesnice, než nedotknutý kontinent. Náš cíl, ostrov Nelson, se nachází za nedalekou zátokou kde se mísí proudy Atlantického a Tichého oceánu.

Tuleň Weddelův
Ostrov krále Jiřího

Ostrov Nelson tvoří z 95 % ledovec, náš kemp jsme rozložili na nezaledněné oáze na samém severním cípu ostrova, kde se také nachází objekty bývalé základny ECO-Nelson (původní název ECO-Nelson byl změněn na CzECO Nelson).

Klimatické změny jdou cítit na vlastní kůži. Před naší výpravou jsme byly obeznámeni, že modrou oblohu jako z obrázků rozhodně čekat nemáme – přece kdo by pořizoval fotografie Antarktidy při sněžných bouří, když by nic nebylo vidět, všechny obrázky jsou přece pořízeny za jediného pěkného dne z expedice. Okolí známé častými srážkami a vlhkost vzduchu se uvádí okolo 90 %. S tímto očekáváním, jsme byly připraveni na nejhorší. Nakonec se nám ani nepodařilo otestovat darovanou impregnaci. Jeden den bylo dokonce i tak slunečné počasí, že pár členů expedice se rozhodlo vyzkoušet jaké to je smočit se pár vteřin v ledové vodě oceánu. Moře má neskutečnou hlubokou modř, kterou zřejmě vytváří právě minusové teploty vody.

Jelikož je klima na ostrově relativně příznivé s chodem teplot, přes den se teplota pohybovala mnohdy i nad nulou. Když se s námi slunce rozloučilo, tak s ním i plusové teploty, teplé spacáky a ponožky se nám postaraly o pocit tepla – se suchem to kolikrát bylo horší, vlhkost především v noci šla znát.

Tučňák uzdičkový, i ten je ohrožen konzumací naplaveného odpadu

Ráno nás budil tuleň Weddelův, který si zalehl hned vedle mého stanu. Svým „štěkotem“ člověka dokáže polekat, ale nebezpečný není (snad). Po vydatné snídani, jsme začali s úklidem. Díky příznivému počasí jsme mohli pokračovat s úklidem každý den. Hned první týden, se nám podařilo zlikvidovat značnou část instalace a roztřídit naplavený odpad z oceánů do pytlů, které jsme připravili na odvoz z ostrova k likvidaci. Jediná nevýhoda tohoto počasí byl úbytek naší pitné vody. Pitnou vodu jsme získávali z tajícího sněžníku z nedalekého kopce. Jelikož rozmrzlá část permafrostu, pohltila většinu vody, museli jsme šlapat do kopce o něco dál.

Během našeho pobytu se nám podařilo vyrazit párkrát i do terénu. Náš program měl za úkol sběr mechů a lišejníků, dokonce i trávy, která je zde vyznačována jako jedna z nejvyšších rostlin. I pár centimetrů vysokých lišejník tu může být již tisíce let. Vegetace na Antartktidě je velice křehká, proto si dáváme pozor na každý náš krok, který tu může po náš zůstat další desítky let.

Telící se ledovce byly ta nejkrásnější podívaná. Mohutné telení ledu nám občas dávalo i dobrou noc a na druhý den bylo pobřeží celé pokryté malými kousky ker. Největším zážitkem pro mne bylo vidět ohromnou kru z blízka. Na naší cestě zpět z ostrova Nelson jsme měli možnost cítit chlad a ohromnou vizuální přitažlivost této modré masy ledu. Člověk opravdu držel dech, ne jen protože se modlil ať se kra nedá do pohybu, ale také kvůli té neskutečné kráse.

Tímto zážitkem skončila naše expedice na ostrově Nelson, kde jsme strávili okolo tří týdnů. Na ostrově Nelson jsme po sobě zanechali objekty bývalé základny ve stavu, který odpovídá všem právním předpisům a mohla být předána Masarykově univerzitě k řádnému užívání vědeckých expedic. Z ostrova byl k likvidaci do Chile odvezen veškerý nežádoucí materiál i odpad naplavený mořem, celkem cca 11 m3, které pozůstávaly z cca 2,5 tuny spalitelného odpadu, 3,5 tuny rezavého šrotu, 200 kg skla, 250 kg nebezpečného odpadu (baterie, tlakové lahve) a cca 500 kg nespalitelného stavebního materiálu.

Pár dní po našem návratu z ostrova Nelson, jsme se nalodili na chilskou námořnickou loď Aquilles. Cesta z Ostrova krále Jiřího do chilského Punta Arenas, nám na lodi trvala bez mála pět dní. Přeplutí Drakova průlivu bylo nakonec klidnější než jsem očekávala, i tak cestování na lodi rozhodně nesvědčí křehkým žaludkům. Nemluvě o dnech po připlutí, kdy mě postihla „suchá“ nemoc a vše bylo neustále v pohybu. Společně s námi do Chile dorazil i odpad, který jsme v Chile roztřídili a který byl poté ekologicky zlikvidován právě v Punta Arenas.

Nyní se chystám poznatky z cesty ztvárnit v umělecké podobě tak, aby případná instalace či výstava upozornila na to co děje. Na to jak je čistota oceánu důležitá pro nás všechny, na to že čistota oceánu ovlivňuje vzduch který dýcháme, klima které máme a planetu na které žijeme.