V největším lyžařském středisku Jizerek jsme tradičně začali výjezdem čtyřsedačkovou lanovkou na vrchol Tanvaldského Špičáku a díky jarnějšímu počasí za posledních pár dní jsme si vzali měkčí lyže s očekáváním rozbředlého sněhu. A jak jsme se spletli. Hned úvod červené Závodní sjezdovky byl tvořen vyhlazeným podkladem, který zcela vyzýval na jízdu po ostrých hranách.
Nejvíc mě na Špičáku baví jízda právě po červené Závodní sjezdovce. Jednak má tato trať svižný sportovní sklon, a jednak se mi líbí svou členitostí, zejména pak hravou esíčkovitou zatáčkou s následujícím prudším zlomem, kde je potřeba pořádně zabrat do kolen a sportovní požitek z lyžování je na světě.
Mírnější a v podstatě nejdelší sjezdovka je na Špičáku modrá Turistická, která je svižnější ve svém začátku, pak se ale ještě víc modrá, takže ji budou vyhledávat hlavně začátečníci a mírně pokročilí. Takovou to začátečnickou trať bych klidně uvítala ještě širší.
Tanvaldský Špičák v kostce:
|
Širokou a sportovně-pohodovou sjezdovkou je na Špičáku trať Kostelní, která s lyžaři nejprve na začátku koketuje v červené barvě, po chvíli ale červenou střídá modrá a v dolní polovině mluvíme o široké, přehledné dálnici, vhodné pro carving i nácvik prvních oblouků.
Dojezd Kostelní sjezdovky je u druhého nástupního místa střediska, označovaného jako Špičák II, odkud vyváží lyžaře jednak vlek až na samotný vrchol, jednak poma asi dopoloviny kopce a pro nejmenší je tu i dětská pomička, která lemuje pravou dolní stranu dojezdu sjezdovky Slalomák. Děti tu mohou zkoušet první obloučky na ohraničeném dětském hřišťátku s pojízdným pásem, nebo na svahu u dětské pomičky, kde rovněž mohou kroužit kolem slalomových zvířat.
Lyžařské schopnosti na Špičáku nejvíc prověří černá sjezdovka Slalomák, která je pěkně „otevřená“, takže máte po celé délce přehled a ve vyšší rychlosti se nemusíte obávat nějakého zlomu, za který nevidíte. Sjezdovka je minimálně členitá, což při dosažené rychlosti na ní je jedině výhodou. Také tady byly první dvě třetiny sjezdovky tvrdé, dolní třetina tratí byla jako vystřižená z jiného světa, tedy šlo o znatelně měkčí povrch, než v horních pasážích.
Na Špičáku jsme samozřejmě nemohli vynechat měřený slalom zhruba v polovině červené sjezdovky Závodní, který byl velmi pěkně postavený. Ačkoli se v něm odpoledne udělala koryta, stále se dalo jet mimo vyjetou stopu a branky byly pohodlně od sebe tak, aby se do nich vešli i méně zkušenější.
Na svačinu můžete na Špičáku využít několik bufetů, ať už u horních nebo dolních stanic, tak přímo na sjezdovce. Já si na Špičáku jen z loňska potvrdila dobrou zkušenost s restaurací Ski chaty Špičák, která je sice samoobslužná, ale výběr jídel je tu dostatečný a obsluha je velmi milá. Ceny jídel se tu pohybují okolo 120 Kč a mě tu byla doporučena „špičácká svíčková“. Na otázku o co jde, mi bylo odpovězeno, že brzy poznám. A opravdu, v mojí porci svíčkové byl k rozeznání samotný Tanvaldský Špičák!
Tip nakonec je Kávová sněženka ze Ski chaty Špičák, kdy jde o kombinaci vaječňáku, kávového rumu a šlehačky. A tahle sněženka, je údajně k dostání pouze na Tanvaldském Špičáku!
Také na Tanvaldský Špičák se dostanete bez problémů vlakem díky blízkému vlakovému nádraží, kdy z Liberce vyjíždí vlak v 7:45, a za 42 minut jste na Tanvaldském Špičáku. Při předložení jízdenky navíc získáte slevu 20% na jednodenní skipas.