Třetí nejpopulárnější rakouské středisko Nassfeld najdete na italsko-rakouských hranicích, asi 50 km západně od Villachu. Kromě výborné dostupnosti (z Prahy sedm hodin jízdy většinou po dálnici) je jeho poloha výhodná i nadmořskou výškou - 1500 m. Dostatek sněhu zde vydrží až do 6. dubna, kdy končí zimní sezona.
Těšit se můžete i z nejdelší doby slunečního svitu - modrou oblohu spatříte častěji než kdekoli jinde v rakouských Alpách. Ne nadarmo vás zde vítají nápisy Sonnenalpe.
Penzion Alpenrose, ve kterém jsme byli ubytováni, je umístěný asi deset metrů nad stanicí šestisedačky. Je to místo opravdu ideální. Na střeše lanovky jsou lavičky pro unavené či občerstvující se lyžaře. Přímo v penzionu restaurační samoobsluha s cenami na Rakousko velmi mírnými a vedle hospoda „Kugel“ - tedy koule, kam se chodí doplňovat především tekutiny.
V kouli se mluví i česky. Máte-li touhu hovořit mateřštinou, nemusíte ani do koule, protože každé třetí čtvrté auto má českou „espézetku“, přestože vzdálenost od nás činí šest až sedm set kilometrů. Cestovní kancelář PK, se kterou jsme přijeli, zde má i stálého českého delegáta, takže v případě nesnází se máte vždy na koho obrátit.
Pokud jde o nocleh, vybírat můžete z různých typů ubytování a cenových relací - od apartmánů přes penziony až po luxusní hotely.
Nakoupit takřka za české ceny můžete v klasické „sámošce“ neboli „lebensmittel“ hned pár metrů od koule a lanovky. Když se vám zdá něco drahé, můžete si to jet koupit do sousední Itálie, která je odtud pár kilometrů. Hraniční čára leží v jižní části střediska a připomíná ji pouze opuštěný předschengenský hraniční domek a pár nápisů.
To, že jste na italském území, si zakrátko vychutnáte v míře vrchovaté. Zatímco na rakouské straně stoupá relativně široká silnice mnoho kilometrů, tady vede uzoučká asfaltka se střídajícími se ochrannými prvky - nic, patník, kus svodidla - do hlubokého italského údolí. Emocionálně opravdu zajímavé a nesmírně mnohotvárné. Snad nejvíce nás zaujaly jakési malé placky vystrčené ze silnice bez jakékoliv ochrany nad propastí vzdáleného údolí, určené pro nebožáky, kteří by sem měli vjet, aby se vyhnuli protijedoucím. Měli jsme velké štěstí - sněhová nadílka přišla až pár hodin po našem návratu - my jsme celý úsek absolvovali po suché silnici.
Lyže jako dopravní prostředek
Ve skiareně Nassfeld najdete všechny terény, které si můžete přát. Mírné, prudké (těch je méně), členité, bez boulí i s boulemi, prostě všechno. Jezdí tu několik druhů lanovek -konkrétně tři vajíčka a nepočítaně sedačkových lanovek a kotvových vleků. Sníh je z velké části přírodní a velmi dobře se na něm lyžuje.
Zánovní lyže si zde půjčíte za únosný peníz - nemusíte je tak vozit z domova. Díky různým podmínkám si můžete ověřit nejrůznější styly, techniky i disciplíny. V Nassfeldu se mohou lyže používat jako normální dopravní prostředek. Také plán lanovek svou hustotou předčí síť metra či tramvaje: chcete-li se dostat z místa A na vzdálenější místo B, musíte nejprve prostudovat, kde a jak přestoupit. Lyžovat lze na 110 km sjezdovek, pokaždé můžete zvolit jinou. Všechny lanovky i vleky na sebe navazují. Najdete tu i nejdelší alpskou lanovku. Vede z Tropolachu (610 m n. m.) na vrchol Madritsche (1919 m n. m.) a jedete celých 17 minut. Z jiného vrcholu vede do Tropolachu nejdelší sjezdovka v délce 7,6 km, s převýšením 1212 m.
Více informací najdete na serveru iTEST (www.itest.cz)
Těšit se můžete i z nejdelší doby slunečního svitu - modrou oblohu spatříte častěji než kdekoli jinde v rakouských Alpách. Ne nadarmo vás zde vítají nápisy Sonnenalpe.
Penzion Alpenrose, ve kterém jsme byli ubytováni, je umístěný asi deset metrů nad stanicí šestisedačky. Je to místo opravdu ideální. Na střeše lanovky jsou lavičky pro unavené či občerstvující se lyžaře. Přímo v penzionu restaurační samoobsluha s cenami na Rakousko velmi mírnými a vedle hospoda „Kugel“ - tedy koule, kam se chodí doplňovat především tekutiny.
V kouli se mluví i česky. Máte-li touhu hovořit mateřštinou, nemusíte ani do koule, protože každé třetí čtvrté auto má českou „espézetku“, přestože vzdálenost od nás činí šest až sedm set kilometrů. Cestovní kancelář PK, se kterou jsme přijeli, zde má i stálého českého delegáta, takže v případě nesnází se máte vždy na koho obrátit.
Pokud jde o nocleh, vybírat můžete z různých typů ubytování a cenových relací - od apartmánů přes penziony až po luxusní hotely.
Nakoupit takřka za české ceny můžete v klasické „sámošce“ neboli „lebensmittel“ hned pár metrů od koule a lanovky. Když se vám zdá něco drahé, můžete si to jet koupit do sousední Itálie, která je odtud pár kilometrů. Hraniční čára leží v jižní části střediska a připomíná ji pouze opuštěný předschengenský hraniční domek a pár nápisů.
To, že jste na italském území, si zakrátko vychutnáte v míře vrchovaté. Zatímco na rakouské straně stoupá relativně široká silnice mnoho kilometrů, tady vede uzoučká asfaltka se střídajícími se ochrannými prvky - nic, patník, kus svodidla - do hlubokého italského údolí. Emocionálně opravdu zajímavé a nesmírně mnohotvárné. Snad nejvíce nás zaujaly jakési malé placky vystrčené ze silnice bez jakékoliv ochrany nad propastí vzdáleného údolí, určené pro nebožáky, kteří by sem měli vjet, aby se vyhnuli protijedoucím. Měli jsme velké štěstí - sněhová nadílka přišla až pár hodin po našem návratu - my jsme celý úsek absolvovali po suché silnici.
Lyže jako dopravní prostředek
Ve skiareně Nassfeld najdete všechny terény, které si můžete přát. Mírné, prudké (těch je méně), členité, bez boulí i s boulemi, prostě všechno. Jezdí tu několik druhů lanovek -konkrétně tři vajíčka a nepočítaně sedačkových lanovek a kotvových vleků. Sníh je z velké části přírodní a velmi dobře se na něm lyžuje.
Zánovní lyže si zde půjčíte za únosný peníz - nemusíte je tak vozit z domova. Díky různým podmínkám si můžete ověřit nejrůznější styly, techniky i disciplíny. V Nassfeldu se mohou lyže používat jako normální dopravní prostředek. Také plán lanovek svou hustotou předčí síť metra či tramvaje: chcete-li se dostat z místa A na vzdálenější místo B, musíte nejprve prostudovat, kde a jak přestoupit. Lyžovat lze na 110 km sjezdovek, pokaždé můžete zvolit jinou. Všechny lanovky i vleky na sebe navazují. Najdete tu i nejdelší alpskou lanovku. Vede z Tropolachu (610 m n. m.) na vrchol Madritsche (1919 m n. m.) a jedete celých 17 minut. Z jiného vrcholu vede do Tropolachu nejdelší sjezdovka v délce 7,6 km, s převýšením 1212 m.
Více informací najdete na serveru iTEST (www.itest.cz)
