23. srpna 2019 5:22 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Nečekaně horké Dánsko. Pro děti jsou tuleni větší zážitek než Legoland

Ve čtvrti Christiania, která je v dánské metropoli jakousi samosprávnou... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ve čtvrti Christiania, která je v dánské metropoli jakousi samosprávnou... | foto: Lucie Zídková

Dovolená u Baltu láká čím dál víc Čechů, jezdí se do Polska i na východ Německa. O kousek dál, v Dánsku, jste autem za den a najdete tam i to, co byste vůbec nečekali: třeba kousek pouště nebo tuleně na pláži.

Jet na dovolenou na sever stále není v našich krajích obvyklé. Synonymem léta je koupání v jižních mořích – a na severu bývá přece moře studené, jsou tam komáři, zima a vlhko, malovala jsem před cestou čerty na zeď. Když se však synové dozvěděli, že v Dánsku je Legoland, bylo rozhodnuto. Ač v kalendáři byl červenec, tašky jsem nabalila podzimním oblečením a pro jistotu přidala i čepice. Člověk nikdy neví.

Spáleni v Kodani

Jak už to tak bývá, když se vybavíte na zimu, zaručeně bude vedro. A taky že bylo. Když jsme po přenocování v německém Rostocku a po cestě trajektem dorazili do dánské metropole Kodaně, bylo ještě pod mrakem a v moři jsme se koupali jediní. Už druhý den se však ukázalo slunce a od té doby jsme si v Dánsku připadali spíš jako v Toskánsku. Jen ty rybářské vesničky jsou tam barevnější a místo z kamene se staví ze dřeva.

Ve čtvrti Christiania, která je v dánské metropoli jakousi samosprávnou...
V Národním akváriu Den Bla Planet v Kodani si děti můžou pohladit malé rejnoky.

Pro dopravu jsme zvolili kola, která jsme si přivezli s sebou. Jaká úleva oproti Česku! Cyklisti jsou v Kodani vítáni a nemusíte se bát vyrazit do centra ani s nejmenšími členy rodiny. Cyklopruhy vedou po obou stranách silnic a od aut jsou většinou odděleny vysokým obrubníkem, takže to auta neláká si v cyklopruhu přizastavit. Ze čtvrti Amager, kde jsme si pronajali byt ve stylově ošuntělém dřevěném domku, to bylo pět minut na největší městskou pláž Amager Strandpark a dvacet minut jízdy do historického centra Kodaně. Cestování po městě je zážitek i bez bicyklu – můžete se projet například místním metrem, které už od roku 2002 ovládá automatika. Tam, kde byste čekali strojvedoucího, sedí jen důvěřiví cestující. Vítejte v budoucnosti.

Do centra se z čtvrti Amager dalo dojet buď přímo, nebo přes největší kodaňskou pláž. Teď v létě je tam skoro denně nějaký koncert a je tam krásně, i když se slunce zrovna schovává. Když svítí a máte s sebou děti, nezapomeňte jim vzít pořádné lopatky. Tedy spíš lopaty. Mají tam ten nejjemnější písek, jaký si lze představit, a je ho dost na jakoukoli architektonickou kreaci. Jen pozor na slunce, jeho paprsky ve větru skoro neucítíte a spálit se je snadné.

Mořské vydry a kladivoun

Jen deset minut na kole od pláže v Amageru a zároveň na dohled od kodaňského letiště najdete na břehu moře jednu z největších kodaňských atrakcí – akvárium Den Bla Planet (Modrá planeta). Architektonicky nápaditá stavba, která zvenku svými elegantními tvary připomíná vodní vír, byla postavena v roce 2013 podle návrhu dánského studia 3XN a dnes je největším akváriem v Evropě. V klidu se tam dá strávit celý den pozorováním mořských vyder, kladivounů nebo obřích želv v jednom z 53 akvárií. Děti budou nadšené z bazénku s malými rejnoky, které si můžou pohladit, a venku je navíc čeká důmyslné hřiště s vodními prvky.

Povinností byla i cesta za slavnou Andersenovou Malou mořskou vílou, která zadumaně sedí na břehu moře už od roku 1913. Ale setkání to bylo smutné: davy turistů, jimž nestačí podívat se zpoza zábradlí, se na bezbrannou sochu sápou, jednou rukou ji objímají a druhou se snaží udělat si s chuděrou selfíčko. Zážitek se tak podobá návštěvě sálu s Monou Lisou v Louvru: i tam pozornost přitahují spíš davy před obrazem než obraz sám.

Výhled z majáku Rubjerg Knude připomíná spíš Afriku než Skandinávii. Nachází se...

Zato o kousek dál směrem z centra to byla jiná podívaná: u dlouhého mola Langelinie Allé kotví obří zaoceánské lodě, velké jako sedmipatrový dům. Když podél nich jedete na kole, připadáte si jako trpaslíci. A na konci mola je skutečný konec – kavárna The End, kde si můžete dát zmrzlinu a pozorovat lodě mířící z přístavu a do něj a také podivuhodné tvary moderní architektury ve čtvrti Nordhavn, především obří UN City, město ve městě, kde sídlí jedenáct agentur Spojených národů a také největší humanitární sklad nepotravinové pomoci na světě. Má tvar velké hvězdice a je dílem téhož architektonického studia 3XN jako oceanárium.

Centrum Kodaně

Ve čtvrti Christianshavn si nenechte ujít návštěvu věže kostela Spasitele. Máte-li však závratě, důrazně nedoporučuji. Schody v poslední části obtáčejí věž zvenku, a jak se zužuje věž, zužují se i schody. Provoz nahoru a dolů nikdo neřídí, musíte prostě počkat, až se ti nahoře vynadívají a pustí vás zase o schůdek výš. Přitisknuti k věži doufáte, že vás vítr nesfoukne. Výhled je však nádherný a ve městě, které je jinak rovinaté, vám věž poskytne vítaný orientační bod.

Odtud je to jen pár kroků do Svobodného města Christiania. Na počátku 70. let se do tamních prázdných kasáren nastěhovali hippies a prohlásili se autonomní oblastí. Žije tu asi 850 obyvatel, kteří své území ohraničili nápisy „Tady končí EU“ a „Tady začíná EU“ a svou nedotknutelnost si dost přísně střeží. Třeba tak, že vám tu zakážou fotit, a když to zkusíte, vyrazí vám telefon z ruky. Není se jim co divit, značnou část zdejších příjmů tvoří nelegální obchod s drogami. Když však nebudete vytahovat mobil, můžete si dát nejlevnější pivo v Kodani a posedět se starými hippíky, kteří tu (snad) v míru žijí s dealery a umělci.

Honem z města, byla by škoda zmenšit Dánsko jen na Kodaň. My jsme si z ní ještě odskočili do Švédska, kde jsme projeli pobřeží od Malmö do Göteborgu, ale o tom jindy. Do Dánska jsme se tak vrátili oklikou – trajektem do Fredrikshavnu na severu Jutského poloostrova.

Tuleň lepší Legolandu

Když se našich dětí zeptáte, co bylo největším zážitkem z cesty, bez váhání odpoví: tuleň. Kdybychom bývali přišli na pláž v nejsevernějším cípu království ve Skagenu brzo ráno, mohli jsme jich tady prý vidět i víc. My jsme však přišli až pozdě odpoledne, a tak tam bylo jen jedno tulení mládě. Netečně leželo v písku a koukalo do vln, kde asi někde čekala jeho máma, až obležení fotkychtivých turistů pomine. Maraci. ně jsme se pokoušeli držet davy od mláděte dál. Po chvíli jsme to museli vzdát a nechat tuleně jeho osudu. Snad tam neleží dodnes.

O kousek dál totiž byla atrakce, kvůli které se na Skagen jezdí: setkání Baltského a Severního moře. Zážitek je to vskutku působivý, ve vodě po kolena se můžete desítky metrů procházet územím, kde se mísí vody dvou moří. Pro milovníky památek z druhé světové války ještě dodám, že pobřeží je tam lemováno velkými zachovalými bunkry. Koupat se dá všude, písek je jemný a medúz přiměřeně.

Protože nám z dovolené zbývalo už jen pár dní, museli jsme rychle na jih. Jednu zastávku jsme však přece jen udělali: u největší pohyblivé písečné duny Evropy Rubjerg Knude. Ještě v roce 1900 tam žádná duna nebyla. Zato výrazný zelený kopec nad mořem, který končil písečným útesem. Na něm, zhruba dvě stě metrů od kraje útesu, postavili maják. Jenže moře si každý rok něco z písečného útesu ukrojilo a maják se posouval blíž a blíž k jeho hraně. Dnes ho od zřícení do moře dělí už jen pár metrů, a tak maják v září čeká náročná akce: po kolejích bude přesunut o 80 metrů směrem do vnitrozemí. Stát na čtyřicet metrů vysoké, neustále se přesýpající mase písku, která se táhne mnoho set metrů nalevo a napravo a po níž můžete dolů klouzat jako po sněhu, je zvláštní pocit. Rozhodně takový, jaký jste v Dánsku nečekali. Maják bude až do svého přesunu přístupný veřejnosti a je z něj překrásný výhled do nitra Jutska i na moře.

Ve čtvrti Christiania, která je v dánské metropoli jakousi samosprávnou...

A nyní už do Legozemě. Legoland se nachází v nenápadném městečku Billund, kde kromě něj není vlastně nic. Nebo přece – mezinárodní letiště, kde každou čtvrthodinu přistává obří letadlo, které sem přiváží legomily z celého světa. Měli jsme tu smůlu, že jsme přijeli v mimořádně horký den. Říct, že to bylo náročné, by bylo málo. Na slunce tam nejsou moc připravení, a tak stojíte dvaceti- až čtyřicetiminutové fronty na každou atrakci žáru napospas. 

Jak se tam dostat?

Pro cestu po Jutském poloostrově můžete zvolit let do Billundu, kde je Legoland, a odtamtud se pak vydat pronajatým autem (letenka kolem 3500 Kč). Pokud pojedete autem z Česka, je dobré si cestu rozdělit na dva dny – první den dojedete do Rostocku, kde se dá levně přenocovat v bytech nabízených na Airbnb, a druhý den ráno pak vyrazíte trajektem přes moře do Gedseru. Trvá to jen hodinku a půl, trajekt vyjde pro čtyřčlennou rodinu v osobním autě na asi 100 eur (podle toho, jaký typ lístku si koupíte, jaký typ vozu máte a jak brzy před cestou jízdenky pořídíte). Ceny v dánských supermarketech jsou zhruba o třetinu vyšší než u nás, drahé je občerstvení a restaurace – až třikrát (párek v rohlíku v Legolandu vyjde na 100Kč, kopeček zmrzliny na 130 Kč).

Legoland je místo působivých staveb a postav z lego kostiček, ale především obří zábavní park s horskými dráhami a dalšími pouťovými atrakcemi, z nichž ty vodní jsou snad nejlepší. Pro klid si pak můžete zajít do původní části Legolandu, Minilandu. Najdete tam nejvýznamnější stavby Dánska i dalších zemí, to vše z kostek. Rybářské vesnice s domky s doškovými střechami (i došky jsou z kostek), větrné či vodní mlýny, továrny, průplavy a řeky s funkčními loděmi a zvedacími mosty tu stojí už od roku 1968, kdy byl tento nejstarší Legoland na světě postaven. A pořád jsou svou věrností skutečnosti působivé.

Na závěr cesty jsme si dopřáli ještě jeden minisvět: Miniatur Wunderland v Hamburku. Největší modelovou železnici na světě najdete v centru města a je to nejen pro děti velký zážitek. Dvacet kilometrů kolejí brázdí přes 1300 vláčků a do detailu vyvedené krajiny obývá 400 tisíc postaviček. Na své si tu přijdou nejen děti, které se vyřádí spouštěním různých hejblat pomocí dvou stovek tlačítek, ale i dospělí. Figurky totiž provádějí různé pošetilosti, například padají s hrnci plnými omáčky, bourají v autě nebo se milují ve slunečnicovém poli. Vyplatí se dívat zblízka a nechat se unést dokonalou světelnou hrou proměny dne v noc a zase zpátky.

Ovšem největší zážitek čeká v nejvyšším, třetím patře: modelové letiště postavené podle letiště hamburského, a to včetně odletové tabule, kde se dozvíte, co bude zrovna startovat či přistávat. „Atlanta, Heraklion, Honolulu,“ čtete si – a najednou naskočí „Terminal 2 – Death Star“ a přímo před vámi do vzduchu vystoupá (na drátkách, ale kdo by si takového detailu všímal) loď ze Star Wars, za doprovodu příslušných zvuků. Až mi bylo líto vybuchujícího Vesuvu a zasypaných Pompejí o patro níž – tolik pozornosti si nezjednaly.

P. S. Komára jsem za celé dva týdny v Dánsku a Švédsku nespatřila ani jednoho.

Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení
Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení

Policisté na Královéhradecku zahájili trestní stíhání tří lidí a jedné firmy, kteří údajně nesou odpovědnost za tragédii. Ta se odehrála před dvěma lety, jejímž následkem osmiletý chlapec po operaci mandlí upadl do kómatu.